Z avizovaného filmu Horníci na home office se vyklubala reklama pro Greenpeace. Ale skvěle zahraná

Přes všechny výhrady, které lze mít, má nová komedie švih. Zápletku rozjede okamžitě v necelé úvodní minutě, kdy rubajícím horníkům někdo vypne proud. V hlavních rolích excelují populární ostravští herci Josef Kaluža a Robin Ferro, které doplňuje nepříliš známý kolega Karel Zíma tvořící na volné noze. Ve vedlejších rolích se pak objeví například Pavla Dostálová nebo Milan Cimerák, největším překvapením je ale účast hereckého matadora a ostravsko-opavské legendy Kostase Zerdaloglu coby bájného Slívy, který čeká dole ve sloji, aby vyšel ven teprve poté, až bude Baník opět vyhrávat ligu.

Celkově na snímku překvapí až přespříliš hojné využití klišé, jako by se svět filmu za ta léta příliš nezměnil a zamrznul někde u Party hic. Místní už přitom vědí, že hornici patří na Ostravsku dlouhodobě ke chráněnému druhu, navíc v samotné Ostravě se už desítky let netěží. Ale legenda žije. Zvlášť když se pod nálepkou Ostravy skryje třeba Karviná s Dolem ČSM a Dolem Darkov, kde byla v létě skutečná katastrofa s nakaženými Covidem-19. Jenže záběr z Karvinska ve filmu nenajdeme ani jeden. Tvůrci si vystačili jen s kašírovaným skanzenem na Landeku a pár záběry na město.

Z filmu Horníci na home office.

Ve svém pojetí nepřinášejí Hornicí na home office nic nového. Havíři byli od jisté doby ve filmu povětšinou samá legrace, dobře tak posloužili ve svém ideologickém pojetí dobovému režimu. Stačí si připomenout propagandistický Kotrmelec (1961) o nutnosti zbourat nevyhovující kolonie, aby se se dělnici snáze přestěhovali do nových bytů, nebo notoricky známou Partu hic! (1976) s pochybným scénářem, ale hereckým výkvětem doby včetně účasti Karla Gotta. U Skórky jsou už hornici přestěhováni do nových bytů v paneláku a evidentně kypí zdravím a elánem natolik, že nemusí pít ani tolik doporučované mléko jako právě v Partě hic!

Z filmu Horníci na home office.

Takový filmový horník nemá mnoho s tím reálným společného až na pár jadrných výrazů, jinak paradoxně mluví celou dobu až podezřele kultivovaně, dokonce lépe než Pražáci. Naštěstí se to všechno dá omluvit jako mávnutím kouzelného proutku, jde přece o satiru a černý humor.

Formálně je snímek až makrobioticky úsporný. Kameraman si vystačil s jedním velkým celkem, plenérovým záběrem na centrum Ostravy včetně ikonické Nové radnice, jedním celkem s paneláky někde v Hrabůvce a zbytek tvoří zejména dialogy a občas překvapivější střih. Podivné pábení tří pracantů, kteří ryjí ponejprve pod zemí jako zavilí stachanovci, aby okamžitě přišli o své zaměstnání. Naštěstí se mají kam obrátit. Na svého mytického předchůdce Slívu, co jim slouží jako morální vzor a posvátná modla, starého horníka, co kdysi odešel na poslední šichtu a zatím nevyfáral.

Pavla Dostálová ve filmu Horníci na home office.

Pohyb událostí dá do chodu nejen vyděšená manželka jednoho z havířů, která načapá trojici havířů ve fáráčkách na nové bílé pohovce, ale také zázračná dřevěná virgule. Vrcholem je vykutání podzemního labyrintu uprostřed panelákového sklepení a následné zjevení samotného přízraku Slívy.

Pak už jde vše jak po másle a parta Ostraváků se zahryzne tak zběsile do práce, až vyfárá v Praze na připravované nové trase metra. Ministři tady právě poklepávají základní kámen, no a jako samotný dovětek slouží už jen textová prezentace o tom, jak se tři naši hrdinové úspěšně rekvalifikovali. Trochu ukvapený závěr, který pak skončí výzvou divákům, ať hned napíší ministrům, aby „zohledňovali zájmy uhelných regionů.“ Uf!

Takže teď už nezbývá než čekat, s čím parta kolem Vladimíra Skórky překvapí příště.

Film Horníci na home office je k vidění na doméně hornici.com