Karel Dohnal: Věřím, že se brzy budeme moci vrátit na pódia a sdílet radost z hudby s posluchači

Váš nový počin přináší skladby českých autorů pro klarinet s doprovodem dalších nástrojů. Proč jste se rozhodl pro veskrze české skladatele? 

Na koncertech se vždy snažím propagovat právě českou hudbu a české skladatele. V zahraničí se po provedení těchto skladeb často setkávám s obdivem ale i údivem. Posluchači se ptají, jak je možné, že se takové skvělé skladby neobjevují na koncertních podiích častěji. Proto jsem dlouho nosil v hlavě myšlenku nahrát takové skladby na CD a tím je dostat k širší i odborné veřejnosti.

Natočil jste díla Eduarda Dřízgy, Rudolfa Kubína, Petra Wasjara, Václavy Černohorské a Antonína Tučapského. Až na jednoho z nich jde o autory svázané nějakým způsobem s Ostravou. To určitě není náhoda.

K Ostravě mám velice blízký vztah. Krásných šest let strávených na nábřeží Ostravice jako student konzervatoře ve mně zanechalo řadu vzpomínek. Vytvořil jsem si silné pouto k ostravské kultuře a hudbě zdejších skladatelů.  Mám tady řadu přátel muzikantů, se kterými rád spolupracuji a se kterými na pódiu mohu sdílet jakýsi pocit sounáležitosti s tímto místem.

Zastavme se ještě na okamžik u dramaturgie CD. Volil jste autory a skladby podle nějakého klíče? Jaké faktory pro vás byly rozhodující?

Ke všem skladbám na CD mám určitý osobní vztah. První skladbou, kterou jsem chtěl mít na CD, byla Sonáta Eduarda Dřízgy. Už, když jsem před lety studoval původní verzi, říkal jsem si, že tohle je přesně dílo, které bych chtěl mít nahrané a které bych chtěl propagovat. Když mi pak autor pár měsíců před smrtí zatelefonoval a nabídl mi novou, přepracovanou verzi sonáty, považoval jsem to za velkou čest.

Rudolf Kubín a jeho klarinetový koncert mě provází od konzervatoře, kterou jsem s tímto dílem absolvoval. Proto zařazení jeho Humoresek na album pro mě bylo také poctou tomuto skladateli. S Petrem Wajsarem se známe velmi dlouho a během té doby pro mě napsal několik skvělých skladeb. Jeho Ptákoviny, na kterých jsme velmi intenzivně pracovali, mám moc rád a velmi často je zařazuji na koncerty.

S Václavou Černohorskou se znám od studií na konzervatoři. Už tehdy jsem hrál některé její skladby a později jsem s ní začal spolupracovat i jako s fantastickou pianistkou. Několik let jsme spolu hrávali spoustu koncertů, natočili společné CD a Václava mě doprovázela například i na soutěži Pražského jara. Bohužel těžká nemoc ji znemožnila pokračovat v dráze klavíristky. Její Rondo však často zařazuji na koncerty a taky jsem rád, že nedávno vyšlo tiskem.  S Antonínem Tučapským mě pojilo velké přátelství od doby mých studií v Londýně. Setkali jsme se po nějakém koncertě a on mě pozval k němu domů. Žil tam v domečku u stadionu Wembley a na zahrádce mi ukazoval své zahradnické úspěchy. U toho mluvil o svém životě a stesku po domově a obzvláště po Moravě. Nejvíc byl hrdý na keř vinné révy, kterou mu někdo přivezl ještě za totality z jižní Moravy, a jemu se podařilo v drsných podmínkách Anglie každý rok vypěstovat krásné hroznové víno. Jeho písně, které uzavírají CD, jsou prostě nádherné a vyjadřují jeho vztah i stesk k rodnému kraji.

Dá se říci, která kompozice vašeho alba je technicky nejnáročnější?

Každá skladba má své úskalí, ale myslím, že interpretačně nejnáročnější je Dřízgova Sonáta.

Na albu je možné slyšet opravdu pestrobarevné skladby: Dřízgova Sonáta je dílo hluboké tragiky i naprosto osobních emocí, naopak Kubínovou kompozicí se prohání hudební humor a estetika Stravinského a Šestky. Jaká poloha je vaší povaze blízká?

Asi obojí. Jsem povahou optimista a mám rád humor, zároveň ale vyhledávám skladby, které skrývají emoce. Tak jako tragiku u Dřízgy nebo stesk u Tučapského.

Na albu vám velmi dovedně sekundují spoluhráči z Ostravy, kdo všechno se na vaší nahrávce podílel?

Se všemi, kteří se podíleli na mé nahrávce, se dlouho znám a mnohokrát jsme spolu hráli na koncertech. Je to vždy jednodušší, nahrávat s někým, koho dobře znáte, na koho se můžete vždy spolehnout. S Lukášem Michelem jsme několikrát provedli Dřízgovu Sonátu i Rondo Vendulky Černohorské, takže ve studiu jsme se mohli uvolnit a věnovat se detailům. S Eliškou Novotnou jsme spolu hrávali již během studií na HAMU, a tak teď, když spolu hrajeme, není třeba mnoha slov. Vše jde tak nějak samo. S kolegy z Benda Quartetu bylo natáčení moc příjemné, i když Kubín pro nás nachystal nejeden chyták. Sopranistku Pavlu Vykopalovou považuji za jednu z našich nejlepších zpěvaček. Kromě fantastického hlasu má i schopnost výrazově odlišit Tučapského písně a zároveň je jí výborně rozumět. Spolupráce s ní byla čistá radost.  Nesmím však zapomenout vyzdvihnout i skvělou spolupráci s hudebním režisérem Františkem Mixou a zvukovým mistrem Lubošem Výrkem, bez kterých by snímek nebyl takový, jaký je.

Nahrávka obsahuje skladby nestora ostravské hudby Kubína a spěje až k mladším generacím současných skladatelů, které reprezentují díla Černohorské a Wajsara. Když přehlédnete těch téměř sto let hudby psané pro klarinet, který mezi některými kompozicemi vězí, změnila se nějak hudební díla? Jak píší současní autoři proti těm minulým?

Současní autoři se nebojí používat i moderní techniky hry a neobvyklé zvukové prostředky. Jinak ale platí, že stejně jako před 100 lety vznikaly skladby lepší a horší, vznikají i dnes skladby horší i lepší. Některé ze skladeb vzniklých před 100 lety se již dávno nehrají, zatímco jiné se budou hrát i za 100 let. Stejně tak dnes. My jako interpreti děláme určité síto. A skladby, které jím projdou, se třeba za těch 100 let taky budou hrát.

Přední stranu vašeho alba zdobí obraz Antonína Kroči s názvem Hukvaldy. Proč jste se rozhodl právě pro něj?

Když jsme přemýšleli o tom, co dát na obal, napadlo Lukáše Herinka, že by se tam hodil obraz Antonína Kroči. Lukáš i já jeho obrazy obdivujeme a mám je i doma, a tak se mi tahle myšlenka líbila. Hukvaldy tohoto lašského malíře a jeho svébytně drsné a přímočaré vyjadřování se přímo hodí k hudbě, která je na tomto CD.

Jaké máte se svou nahrávkou plány? Co může konat autor nového CD, když se nelze osobně prezentovat veřejnosti?

Většina mých předcházejících CD se prodávala na koncertech. Kamenných obchodů s CD ubývá a mladá generace už je vlastně ani nemá na čem pustit. Teď navíc je kvůli koronaviru zakázáno hrát jakékoli koncerty s živým publikem. Proto je tohle CD dostupné (nebo brzy bude) i na sítích jako Spotify, itunes atd.

V současnosti probíhají opět koncerty formou online. Můžeme vás také někde slyšet?

Ano, zrovna se připravujeme na online koncert z ostravského Divadla Jiřího Myrona. Spolu s Eliškou Novotnou na klavír a Jiřím Hanouskem na violoncello budeme hrát skladby Widora, Beethovena a Brahmse. Moc se na spolupráci s těmito skvělými muzikanty těším. Koncert se uskuteční 23. listopadu.  Další online koncerty mě čekají v prosinci. Nicméně, pevně věřím, že se brzy budeme moci vrátit na pódia a sdílet radost z hudby spolu s posluchači přímo v sále.