Metaloví Awrizis se na novém albu vzpírají názoru, že už všechno bylo vymyšleno

Awrizis patří k těm plodnějším kapelám, které na tuzemské undergroundové scéně figurují. Během desetileté existence vydali jedno EP, jedno split album a nyní přicházejí s třetí dlouhohrající fošnou Gears of Fear. A to přitom předešlý zásek Dreadful Reflection spatřil světlo světa na jaře roku 2018. Letošní počin v karanténě kompletně složil, otextoval, nahrál i zmixoval Marek „Frodys“ Pytlík, duše tohoto souboru.

Moravskoslezští šikulové spojují vícero metalových subžánrů. A jedním dechem je třeba hned v úvodu zmínit, že účinně spojují. Ostatně ne nadarmo označují vlastní tvorbu jako hybrid metal. Ve skladbách tak můžeme zaslechnout různorodé elementy death, black, heavy i doom metalu. V praxi to znamená, že Awrizis staví k sobě zdánlivě nesourodé prvky, přičemž však postupují promyšleně, takže jejich kombinování extrémních a brutálních pasáží s těmi emocionálními a atmosférickými je velmi poutavé.

Awrizis si opět libují v tom, že tempo písní narušují spoustou nečekaností. A to i několikrát během jednoho songu. V tomto ohledu jsou mnohem intenzivnější než na předchozí nahrávce. Tak či onak, chvíli tedy působí jako utržení z řetězu, aby následně obohatili song o prodyšnou uklidňující pasáž. Přínosné ovšem je, že se snaží být rozmanití, nicméně dávají pozor, aby skladby nebyly přeplácané.

Jakoby se těmito zvraty naznačoval koloběh života, kde nic není věčné, spousta situací se stále vrací a opakuje, a přitom jsou zcela nové. Tento fakt potvrzuje třeba druhý singl The Great Plague, kde deathmetalový výplach přeruší bez varování pozvolná melancholicky idylická pasáž, aby píseň opět končila v rychlopalných, řezavých otáčkách. A zmíněnými zkrášlujícími vyhrávkami jsou prošpikovány v podstatě všechny skladby.

Když se rozhodneme jednotlivé songy rozpitvat, dojdeme k zajímavému zjištění. Na albu totiž najdeme i fláky, které těží z toho, že drsné hudební výrazivo, tedy extrémní vokály a seversky laděné útočné kytary, je v pozadí. Přesto jde o řádně metalové vypalovačky (mimo jiné Broken Clocks nebo North of My Hearth). I to svědčí o tom, že Awrizis si umějí pohrát s atmosférou skladeb a navíc umějí najít a prezentovat hudební tvrdost tam, kde by se mnozí ani neodvážili vstoupit.

Jak už je pro tuto formaci typické, setkáme se i se spoustou „procítěných pasáží“, které by byly přínosné pro Postcards from Arkham. Další z kapel, kde Frodys působí. Ten přesah je evidentní. Paradoxně však právě tato kompoziční otevřenost může v příštích letech přinést problém, aby jedna kapela nesplynula v druhou. Zatím se daří obě party oddělit, nicméně bude záležet na hlavním protagonistovi, jak se mu podaří tento „souboj tvořivých myšlenek“ ukočírovat, aby se obě formace v budoucnu nevykrádaly navzájem.

Gears of Fear, na kterém se jako hosté podíleli Jan Krmela (sólo v The Great Plague) a Martin Roženek (piano v Broken Clocks a Veins vs. Wires), rozhodně nebude láska na první poslech. Podobně jako Dreadful Reflection, také novinka vyžaduje zvýšenou soustředěnost, aby byla pochopena. Do jisté míry album připomíná sebevědomou krásku, která vypadá nedostupně, nepoddá se hned napoprvé, ale o to pečlivěji by se s ní mělo zacházet, aby odhalila veškeré své přednosti. Má totiž jakoby vlastní svět, nicméně ten zahrnuje vše kolem, nejen vybrané jednotlivosti. A to je právě to, proč může být obtížné s ní komunikovat.

Sice se říká, že všechno už bylo vymyšleno, přesto moravskoslezští hybridozvěsti vynikají v tom, že umějí stále nabídnout něco nepředvídatelného. A to opakovaně. Awrizis zkrátka začleňují nové prvky do starých souvislostí a staré věci do nových souvislostí. Jinými slovy, uvažují mimo zavedená schémata. Správná to cesta.

Awrizis: Gears of Fear. Slovak Metal Army (vyjde v prosinci 2020)