Herci Petra Sklářová a Ondřej Frydrych: Nejvíce ze všeho nám teď chybí kulturní život

Jak v současnosti vypadá váš běžný život?

Ondřej: Snažím se využívat čas na všechny aktivity, které nemůžu skloubit s běžným divadelním provozem. Je to především práce na zahradě. Rád trávím čas venku a snažím se využít všechny možnosti, které mi zahrada může poskytnout. Například uzení masa či večerní posezení u venkovního krbu. Rád bych dělal i jiné věci, ale ty jsou mi nyní zakázány.

Petra: Především trávím čas se svojí rodinou a s dcerou, která je nyní v deváté třídě. Snažím se dělat věci, na které v běžném provozu divadla úplně není čas. Aktivně běhám a cvičím, chodím se psem a snažím se maximálně využít všechny aktivity, které nám jsou v této situaci dovoleny.

Vyhnula se vám, případně členům vaší širší rodiny nákaza?

Ondřej: Ne, měli jsme to v široké škále. Od bezpříznakových až po ty, co si poleželi s teplotou. Vážnější příznaky se nám naštěstí vyhnuly.

Petra: Jak už řekl Ondra, ani nám se nákaza nevyhnula. Já sama jsem si onemocněním prošla bez příznaků, ani bych o ní nevěděla, kdybych nebyla trasována a poslána hygienou na testy. Dcera byla pokaždé negativní. Je těžké se nemoci vyhnout, když sdílíte jednu domácnost. Naštěstí starším členům naší rodiny se tato nemoc zatím úspěšně vyhýbá.

A jak je na tom soubor české scény Těšínského divadla? Měli jste mezi kolegy jedince, kteří onemocněli Covidem 19?

Ondřej, Petra: Naše divadlo Covid zasáhnul velmi citelně, a jak to tak vypadá, asi ještě není všem dnům konec. Naštěstí skoro ve všech případech se jednalo o lehkou formu průběhu nemoci. Máme rozezkoušený muzikál Šumař na střeše, který čeká na finální dokončení. Nyní se snažíme o nazkoušení Vánoční koledy od Charlese Dickense. Datum premiéry se blíží, ale zda opravdu proběhne, je ve hvězdách.

Co vám v této chvíli nejvíce ze všeho chybí?

Ondřej: Je to především kulturní život, a to nejen v oblasti pracovní, ale i v oblasti soukromé. Nemožnost navštívit jakékoliv kulturní zařízení právě když chci já, se stává postupem času značně frustrující. A nejde jen o kulturu, ale o celý společenský život. Omezení osobní svobod na mě každým dnem padá stále tvrději.  Byl jsem zvyklý se stýkat i s lidmi, kteří se pohybovali mimo divadelní svět. Rád jsem s přáteli z Ostravské univerzity chodil jen tak posedět a probrat věci běžného života, což bylo velmi obohacující – na chvíli opustit kolotoč divadelního světa… Ale o to vše jsem teď bohužel ochuzen. Je to velmi zvláštní, pět let jsem se na fakultě zabýval pojmem svoboda, ale možná až nyní pociťuji hlubší smysl tohoto jediného slova. Musím přiznat, že si o svobodě raději teoreticky povídám, než pociťuji její hlubší smysl na vlastní kůži. Důležité však je také neklesat na mysli. Chybí mi také možnost vyjet někam s rodinou, pobyty u nás, ale i v zahraničí.

Petra: Jednou z hlavních věcí, která mě v této době ovlivňuje, je zákaz setkávání se s přáteli a s lidmi, kteří jsou v mém životě důležití. Nemožnost si vyjít jen tak ven, do divadla, na koncert či kamkoliv jinam, je pro mě velmi stresující. Co mě ale také velmi ovlivňuje, je zavření škol, protože jak jsem již výše psala, mám dceru v deváté třídě a čekají ji přijímací zkoušky na střední školu. I přes snahu učitelů i nás, rodičů, o distanční výuku školu nahradit nemůžeme, takže doufám, že se aspoň tohle omezení trošku zmírní. Pak je to také samozřejmě divadlo jako takové. Jako moje práce a zároveň můj koníček. Mrzí mě, že věci, které máme nazkoušené, nemůžeme hrát. Je velmi smutné zkoušet představení, o kterém nevíte, zda se vůbec někdy uskuteční. Je za tím vším spousta práce a těžko se začíná stále od začátku.

V čem se pandemie nejvíce dotkla Těšínského divadla. O co jste vlivem opatření proti šíření nákazy přišli?

Ondřej a Petra: Pandemie se Těšínského divadla dotkla velmi výrazně, stejně jako všech jiných divadel nejen v ČR, ale po celém světě. Jelikož vše, co se snažíme dělat, děláme jen a jen pro diváka, jsme v tuto chvíli odkázáni na konec této nelehké doby a doufáme, že již brzy se vše vrátí, alespoň do té míry, že zase budeme moct hrát lidem. A nejsou v tom samozřejmě jen herci, jde o celé zázemí divadla. Jde o řešení změn termínů a titulů, které se neustále přesouvají a mění. Již nyní jsme měli mít za sebou premiéru Šumaře na střeše, ale ta se vlivem okolností neuskutečnila a v tuto chvíli divadlo jen čeká, kdy se bude moci oficiálně odehrát. Podobně je to s titulem Vánoční koleda a dalšími, které se přesouvají na později.