Spisovatelka Petra Slováková nad druhým dílem své trilogie: Ostrava člověku přiroste k srdci

Pán čarodějů přímo navazuje na dějovou linku Střípků času. Obě knihy se odehrávají v alternativní Ostravě plné paranormálních sil. Ty jsi rodačka z místní čtvrti Zábřeh, jak na tuto část města vzpomínáš?

Mám na to opravdu krásné vzpomínky. Je zvláštní sledovat, jak se některé oblasti mění a jiné zůstávají po dlouhé roky stejné. Do Ostravy se nejen ráda vracím, ale také tam bývám dost často. Kromě toho tam mám rodinu. Stěhovala jsem se během života několikrát, ale Ostrava člověku přiroste k srdci. Svým zvláštním způsobem.

Už tehdy jsi měla určitě nějaké oblíbené pohádky, možná i vysněné čaroděje?

Jako malá jsem milovala film Poslední jednorožec podle knihy P. S. Beagla. Její hrdina Šmendrik byl tehdy můj nejoblíbenější čaroděj. Celkově mám pocit, že když jsem byla mladší, připadali mi čarodějové vždycky jako největší frajeři. Dodnes mám ráda třeba Falešnou hru s králíkem Rogerem nebo sci-fi a fantasy filmy a seriály z 80. a 90. let. Myslím, že mě tahle produkce hodně ovlivnila.

Hrdinka tvé trilogie má zvláštní schopnost přisuzovanou dříve těm největším čarodějům, dokáže cestovat v čase, aniž by k tomu potřebovala nějaký speciální stroj, a navíc si umí odtamtud přinést různé předměty. Jak toto schéma vzniklo?

Ve skutečnosti úplně na začátku vznikl Petrův příběh. Tedy celá jeho linka, kterou se čtenář dozvídá zpětně. Urban fantasy jsem chtěla napsat už dříve, ale jednak na takovou knihu nebyl čas a za druhé nebyla úplně vhodná doba. Už dlouho jsem chtěla zasadit příběh nějakého románu do Ostravy a tento námět k tomu seděl nejvíc. Měla jsem v plánu využít město, vyhrát si s věcmi, které už nejsou nebo budou v mé alternativní realitě trochu pozměněné. Pro čaroděje a bitvy o moc je toto město jako dělané. Téma cestování časem pro mě bylo také lákavé a příběh dívky, která umí díky své schopnosti vyšetřovat zločiny, byl také v pořadníku. Líbilo se mi tu schopnost rozvinout k tomu, aby mohla odnášet z určitých dob věci. Líbil se mi koncept dívky, která má úžasnou schopnost, ale využívá ji jen ke krádežím a pro vlastní potřebu. To už znělo jako námět na příběh pro mládež. Pak mě napadlo využít oba příběhy, spojit je a vznikly Střípky času.

Co bys na Ostravě ráda vyzvedla do popředí, jsou to zejména její bizarní kulisy z centra?

Ostrava má plno rozporů. Na jednu stranu je to moderní město, na tu druhou nemůže zapřít svou minulost. Je tu plno různorodých vlivů, například německo-polských. Zkrátka má mnohá tajemství a lákavé kulisy. Tak se to všechno protnulo – české prostředí, čarodějové, dívka cestující časem. Chtěla jsem, aby měl příběh lidštější rozměr. Cestování časem není lehké téma, ale myslím, že by čtenáře mohlo bavit sledovat, jak se všechny linky protínají a proplétají.

Čím si vysvětluješ, že jsou to právě knížky pro mládež, které jsou dnes tak populární?

V době mého teenagerského období byly knihy pro mládež většinou v kategorii dobrodružných knih nebo dívčích románů. Young adult je v podstatě označení cílové skupiny, pro kterou jsou knihy určené, a také je to v současnosti komerční nálepkou, pod kterou se dá skrýt cokoliv. Mladí lidé dnes nejen čtou, ale tvoří i velkou kupní sílu. Proto se literatuře pro mládež věnují mnohá nakladatelství, aby uspokojila poptávku. Jednak v takových knihách „mladí dospělí“ mohou hledat řešení problémů nebo prožívat situace podobné těm z jejich života, za druhé se také lépe dokážou s takovými postavami ztotožnit a je jim přizpůsoben i příběh a jeho náročnost.

Když jsi chtěla začít psát o Ostravici-Textilii, která hraje svou roli v Pánovi čarodějů, navštívila jsi ji znovu v rámci dne otevřených dveří. Překvapilo tě hodně, jak je dnes jiná?

Viděla jsem hodně starých domů a dost často jsem kolem těch míst chodila, takže mě to ani nepřekvapilo. Spíš jsem teď zvědavá, jestli se uskuteční a podaří plánovaná obnova.

Možná právě proto tě její současný vzhled ještě více inspiroval k vytvoření té správné „čarodějné“ atmosféry?

Jsou věci, které vás v souvislosti s Ostravou napadnou mezi prvními. Pro někoho je to Nová Karolina, pro jiného doly, pro mě to je mezi jinými industriální architektura a staré domy. Navíc ten dům je na dost frekventovaném místě v centru a takřka nejde přehlédnout. Postava, která Ostravici-Textilii obývá, je hodně zvláštní charakter. Je to zakletý čaroděj, který se víceméně všech straní a tak nějak chátrá s tím domem. Ta vize vysoké postavy zahalené v plášti přišla už na začátku psaní. Je to víceméně spíše kladný hrdina, i když v téhle sérii není vždy až tak zřejmé, na které straně stojí. Více prostoru bude mít ve třetím dílu, takže se do Ostravice určitě příběhově vrátím.

Pán čarodějů, ten název je tak nějak až příliš okatě tolkienovský, to byl nápad nakladatele?

Ne, ten název je můj vlastní nápad. Vždycky mi připadá, že moje pracovní názvy knih nejsou nic moc a těšila jsem se, že v nakladatelství vymyslí něco jiného, ale líbilo se jim to, takže název zůstal. Každý si onoho pána čarodějů může aplikovat na jinou postavu v knize a vysvětlit si to po svém.

Navíc Pána čarodějů aktuálně namluvili ostravští herci Jakub Burýšek a Sára Erlebachová coby audioknihu, měla jsi možnost vybrat oba aktéry a nějak jim „napovídat“?

Po vydání Střípků mě oslovil Vladan Hýl ze studia Ova Audio s tím, že by knihu rád zpracoval do audio podoby. Jako autor jsem vždycky ráda, když se můj příběh posune dál jinou interpretací, a velice si vážím toho, že to někoho zaujalo natolik, aby tomu věnoval čas a úsilí. Před tím, než jsem vůbec tušila, že bude nějaká audiokniha, jsme byli s kamarády v Národním divadle moravskoslezském na hře Osm žen, kde hrála Sára Erlebachová roli Katky, která měla dost punkový vzhled. Po představení jsem si minimálně čtyřikrát poslechla vtipkování, že až budou hrát moji knihu jako divadelní hru, ať si tu holku vyžádám do hlavní role. Když jsem se později dozvěděla, že byla pro audioknihu vybrána právě ona, řekla jsem si, že to prostě nemohla být lepší volba. Byla jsem už při prvním poslechu nadšená, protože sarkastickou Janu pojala opravdu přesvědčivě.

Jsou to podle tebe právě Burýšek a Erlebachová, kdo dodávají audioverzi ten správný rozměr?

Pán čarodějů je vyprávěn z pohledu dvou ústředních postav, a to Jany v podání Sáry Erlebachové a Petra, kterého se ujal Jakub Burýšek. Věřila jsem režisérovi, že ví, co dělá, a vybral opravdu dobře. Na tak skvělého a cenami ověnčeného herce se snad nedá ani stěžovat, natož mu „napovídat“. Oba jsou velmi talentovaní a postavy v jejich verzích působí velmi přesvědčivě. Myslím, že to zpracování, navíc doplněné o skvělou hudbu, dává knihám nový rozměr.

Můžeš prozradit, co bude v tvých plánech po ukončení této young adult trilogie?

Mám rozepsaných více knih a snažím se na nich pracovat, jak mi to zdraví a povinnosti dovolí. Minimálně dvě jsou steampunkové. Ráda bych si už dlouho rozepsala kyberpunk. Vizi mám, ale všechno záleží na okolnostech. Většina těch věcí je ale určená spíše pro dospělé, další zatím neplánuji a novou trilogii už vůbec ne. Ráda bych psala spíše uzavřené jednodílné knihy. Ale samozřejmě nikdy neříkej nikdy.