Miroslava a Vladislav Georgievovi ze Studia G: Zatím jsme nic z našich plánů nevzdali

O co všechno připravila pandemie nemoci Covid 19 Studio G? 

Miroslava: 25. června 2019 jsme v Divadla Petra Bezruče vyhlásili zrození Studia G a v sále Márnice uvedli v obnovené premiéře hru Viktor aneb Dítka u moci. V létě téhož roku jsme získali prostor na Chelčického ulici v centru města. Už v zimě 2019 jsme v provizorních podmínkách odehráli Arest, Julka, Za horizont a Hordubala a uspořádali čtyři adventní večery. Přáli jsme si 1. května 2020 otevřít divadlo i kavárnu. Když přišlo jarní uzavření, věnovali jsme se úpravám prostoru a zkoušení nových her, abychom byli připraveni, až se divadlo otevře. Studenti nazkoušeli Tučňáky na arše a Klemensovi hru Manželství je vražda. Bohužel jsme přišli o člověka, který měl být provozním kavárny. Situaci kolem krize finančně nezvládl a musel se začít věnovat jiné práci. Takže jsme našli nové provozovatele a ti chtěli 1. listopadu otevřít. Jsou to manželé Szturcovi, kteří vedou báječnou kavárnu Shothouse v Havířově. Nyní bude Shothouse i v Ostravě, v prostorách Studia G. Premiérou inscenace Manželství je vražda jsme 4. září 2020 zahájili pravidelný divadelní provoz. Odpremiérovali jsme Tučňáky na arše, Hordubala a Plavat v jezeře. 18. října nás čekala premiéra hry Davida Gieselmanna O klucích aneb Jsem kuchta! v režii Josefa Kačmarčíka, ale to už se opět divadla zavřela. Práci jsme ale dokončili. Takže o co nás krize připravila? O pravidelný provoz nejen divadla, ale i kavárny, o spoustu zájezdů, o účast na festivalech Dream Factory, Ostravar, Kopřiva a Na cestě. A hlavně o osobní setkávání s našimi diváky na představeních. To je samozřejmě nejhorší.

Co jste stihli udělat?

Miroslava: Držíme se dramaturgického plánu na tuto sezónu, nic jsme zatím nevzdali a všechno nazkoušeli. V uzavření na jaře jsme natočili pohádky Josefa Čapka pro děti a povídky Karla Čapka pro dospělé a každý týden je zveřejňovali na Facebooku a jako podcasty. Věnovali jsme se úpravám našeho prostoru. Máme nové topení, vzduchotechniku, elektrické rozvody. Všechny stěny jsme museli oškrábat a vymalovat. Udělali jsme v místě jeviště i kavárny nové podlahy. Máme nová sociální zařízení. Koupili jsme elevaci a ušili zatemnění sálu. To vše nejen za pomoci odborníků a řemeslníků, ale hlavně za pomoci celého našeho týmu. Našich spolupracovníků, přátel a studentů Janáčkovy konzervatoře.

Co děláte teď?

Miroslava: Nyní zkoušíme autorskou hru Marka Davida s názvem Planu. Příběh Ryszarda Siwiece, Poláka, který se v září 1968 jako první ve východním bloku upálil na protest srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Premiéru má mít ve druhé půlce listopadu. A 29. října začínáme zkoušet opět autorskou věc, tentokrát od Pavla Gejguše, inscenace má název Zakázanou zemí. Je to o cestovatelce Alexandře David-Neélové. O jejím životě, snech, cestách, o Tibetu a snad i o nás samotných. Kromě toho doděláváme bar v kavárně, šatny pro herce a místnosti, které budou sloužit k ukládání scény, rekvizit a kostýmů.

Jak pandemie ovlivňuje studium studentů dramatického oboru JKO?

Miroslava: To je otázka, která mi trhá srdce. V minulém školním roce jsem vedla čtvrtý ročník. V květnu jsme měli odehrát maturitní představení a tím se spolu rozloučit. To se samozřejmě nekonalo. Nyní vedu první ročník a po měsíci jsme nuceni se učit distančně. Učím ještě jevištní mluvu, která probíhá stejně. Nemusím vysvětlovat, že je to velmi náročné a v případě praktických předmětů  v podstatě nemožné. Byli jsme na to ale připraveni. Už v září jsme se domluvili na způsobu komunikace i příslušné aplikaci a v hodině si to prakticky vyzkoušeli. Já jsem pak přizpůsobila učební plán situaci a zatím to má nejen své kouzlo, ale splňuje to účel. Těšíme se na sebe, jsme zvědaví, jak každý splnil zadané cvičení, etudu. Studenti se na sebe těší, ví, že musí držet disciplínu v těchto náročných podmínkách (při výuce herecké výchovy je nás on-line jedenáct). Vnímám i jakési milé spiklenectví a vzácnou soudržnost. Jenže kdoví, jak dlouho tento stav vydrží. Studium herectví vyžaduje kromě jiného kolektivní práci s osobními kontakty. Věřím, že to bude brzy možné.

 Jak se dotkla pandemie všeho, co bylo v plánu pro rok 2020? 

Vladislav: Jak už bylo řečeno v první otázce. Nehraje se, a tudíž divadlo nemá příjem ze vstupného, zkouší se, ale s omezeními. Tedy máme ztráty finanční a ztráty na návštěvnosti.  Věříme ale, že nám pandemie zatím nic nevzala. Že nás organizace a úřady, které nás dosud podporují, podrží a pomohou. A hlavně že se diváci vrátí do divadel a najdou si cestu i k nám. Rádi bychom, jako snad každý, vytěžili z této nelehké situace to dobré a snad i poučení. Zatím to pro nás znamená, že jsme si vybrali správný tým, že v krizi držíme spolu a snažíme se to překonat společně. Tak, jak jsme se na začátku dohodli. Že to bude NAŠE divadlo. Ne moje a Mirčino, ale lidí, kteří spolu chtějí hledat a tvořit.

Zrození Studia G je bezprostředně spjato s odchodem ze Staré arény. V té nyní dochází k zásadním personálním změnám, zmíněné prostory má teď v nájmu Daniel Hrabovský, který má v plánu opět spustit pravidelná divadelní představení. Vidíte nějakou možnost spolupráce s tímto vaším někdejším působištěm?

Miroslava: Naše činnost je kromě jiného definována v nás samotných i v každém výstupu směrem k divákům jako „možnost propojení herců všech ostravských divadel, zkušených herců se studenty, propojení generací a taky divadla s jinými uměleckými obory…“ Takže se samozřejmě nebráníme žádné spolupráci. Musíme ale především postavit na nohy sami sebe, než se začneme rozhlížet po nějaké další expanzi.

Vraťme se ještě k vašim dalším plánům. Dejme tomu, že se situace uklidní a divadla budou moci v roce 2021 zase hrát. Co tedy máte v plánu do budoucna?

Miroslava: Věříme, že budeme moci hrát ještě v roce 2020! Když zůstanou divadla zavřená, odvysíláme naše premiéry (O klucích aneb Jsem kuchta, Planu a Zakázanou zemi) ve streamu. Ve druhé polovině sezony bychom rádi nazkoušeli s Tomášem Jirmanem Baladu o Velkém kostlivci Michela de Ghelderoda, Jiráskovu Vojnarku v režii Davida Vyhnánka a Bílého tesáka v režii Pavla Gejguše. A příští sezónu již máme připravenou a můžu prozradit, že dramaturgický plán vypadá velmi slibně! Jsme připraveni hrát, až se divadla otevřou. Věříme, že opět bude mít smysl se společně setkávat, společně vyprávět příběhy, společně hledat odpovědi na naše otázky a třeba i se potkat jen tak nad skleničkou něčeho dobrého v naší kavárně.