Lidé jsou málo sami se sebou, jsou stále více ve virtuálním světě, říká Michal Feber z (ne)zaniklé kapely Apatheia

Tvou nejznámější hudební štací je kapela Apatheia. Jak s odstupem času hodnotíš vaše alba?

To záleží z jakého hlediska. Z hlediska technického, tedy zvuk, aranže, kvalita našich výkonů jako hudebníků, bych si to dnes uměl představit jinak, lépe. Z hlediska nápadů a atmosféry se mi i po letech obě alba líbí a asi jednou za rok si je rád poslechnu. (smích)

Je podle tebe možné, že byste ještě jako Apatheia vydali další album? Existují pořád nějaké nevydané skladby?

To s jistotou nemohu říct. Pokud ano, viděl bych to spíše na nějaký singl nebo EP. S kluky jsme stále dobří kamarádi a jsme v kontaktu, takže šance tam je. (smích) Máme čtyři nevydané skladby s českými texty z roku 2013, které jsme párkrát zahráli živě. Jedna skladba je hotová, zbytek před mixem.

Každopádně Apatheia byla kapela, do které se vkládalo spousty nadějí, ale nakonec jste žádnou velkou díru do světa neudělali. Čím to? Máš třeba pocit, že jste byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě? To znamená, že jste svým způsobem dokonce předběhli dobu?

Možná jsme měli ještě chvíli vydržet, možná ne. To už nezjistím. Jestli jsme předběhli dobu, si myslím, že mi nepřísluší, abych hodnotil. Myslím si, že ani dnes by to nebylo jiné. Nebyl a není to mainstream.

Co bys v současnosti udělal jinak v souvislosti s Apatheiou?

Zvolil bych jiný název kapely. (smích)

Jak tedy vlastně samotné slovo „apatheia“ vnímáš? Jako něco pozitivního a stav, který nám umožňuje vnitřní klid a vyrovnanost, nebo negativně jakožto určitý nedostatek citu a lhostejnost?

Spíše negativně, ale ne, co se týká významu toho slova. Tento název vznikl hodně dávno, ještě když jsme se inspirovali metalovou scénou. Pak se ale náš žánr vyvíjel a skončili jsme jinde a název nám zůstal. Často nás lidé podle názvu automaticky škatulkovali do metalu, který jsme v zásadě vůbec nehráli.

Svým způsobem blízko má ke slovu „apatheia“ termín „euthymia“ (duševní vyrovnanost). Proč podle tebe zrovna duševní vyrovnanost v současném světě schází?

Podle mého názoru jsou lidé málo sami se sebou, ale stále více ve virtuálním světě. Já s tím mám taky problém. (smích)

Také jsi jako zpěvák hostoval na albu progresivně rockově-metalového projektu Silegral. Jak vzpomínáš na tuto spolupráci? Co ti tato spolupráce přinesla?

Byla to dobrá zkušenost. Kluci jsou vynikající muzikanti, takže jsem velice rád hostoval v tomto projektu.

Před pěti lety jsi rovněž vydal ve srovnání s Apatheiou naprosto žánrově rozdílné čtyřpísňové EP On My Own. Plánuješ nějaké další pokračování v tomto duchu?

Momentálně ne, ale pár nápadů mám v šuplíku, takže někdy v budoucnu se o to budu pokoušet.

Hlavně první píseň Wonderful Day evokuje britský pop devadesátých let. Proč zrovna tento žánr? Je to náhoda, nebo má tento hudební styl a kapely jako Oasis, Blur, Pulp a podobně pro tebe nějaké speciální kouzlo?

Oasis mám rád, ale myslím, že je to spíše náhoda. Britská hudba od dob The Beatles je pro mě největší inspirací. Cokoli udělám, vždy tam asi něco z UK bude cítit.

Co bys třeba na základě vlastních zkušeností poradil mladým muzikantům, kteří chtějí „dobýt svět“? Na co by neměli zapomenout? Na co by si měli dávat pozor?

Není to úplně odpověď na tvoji otázku, ale poradil bych jim, ať se snaží dělat hudbu od srdce. Tak, jak ji cítí, a ne vypočítavě.

Co aktuálně z hudebního hlediska kuchtíš? Plánuješ nějaké sólové aktivity?

Jsem teď plně zaneprázdněn prací a rodinným životem, ale pokud se v budoucnu nějaký čas najde, tak bych rád něco ještě vydal. Pokud by to mělo být s kapelou, tak asi jedině Apatheia Reunion. (smích)

Máš ještě nějaká hudební přání?

Jak už jsem se zmínil před chvíli. Rád bych vydal alespoň singl nebo EP.