Crosswalk Maria Šeparoviće je tady pro všechny, kteří umí poslouchat dobrou muziku

Album Crosswalk přináší kolekci 14 písní, které mají několik společných premis. Nejvýrazněji působí retrospektivní nádech; nahrávka čerpá z blues, funky, soulu a rockových kořenů od sedmdesátých let minulého století směrem k současnosti. Déjà vu se během poslechu zákonitě a nejednou dostaví. Hned během prvních tří písní se mi maně vybavila sólová alba Roberta Planta, Stinga či Lennyho Kravitze. Jsou to asociace, na které může být muzikant hrdý, protože málokomu se podaří podobného zvuku, feelingu a přesvědčivosti vůbec dosáhnout.

Kdybychom však hovořili o albu pouze jako o nahrávce, která přináší ozvěnu minulosti, bylo by to zavádějící. Crosswalk je totiž skvěle řemeslně, dramaturgicky a koncepčně vybavená deska. Její charisma a hitový potenciál jsou natolik výraznými atributy, že se už na druhý poslech vkrádá do mysli touha učinit tyto písně nedílnou součástí svých každodenních hudebních rituálů.

Hitový zážeh má úvodní song Scratch It se svým zfunkovaným rytmem a šťavnatými sólíčky Michala Žáčka. Euforický rokenrolový riff přináší Moving On s basovou prodlevou a rošťáckými chromatickými linkami kytary. Současně si nelze nevšimnout, že Mario Šeparović není jen znamenitý kytarista, ale také výtečný zpěvák s velkým autorským zaujetím. Nechybí ani balada September, která je emotivně bezprostřední a aranžérsky velmi rafinovaně utkaná.

Crosswalk si libuje v kontrastech. Následující 2-Faced Woman vystrkuje růžky jako elektrifikované ska i kolébavé reggae s nádhernou melodickou linkou kláves Pavla Sotoniaka. Klíčovou kompozicí alba, která se hudebně i textově vymyká svému okolí, je nádherná píseň Palestina. Ta může kandidovat na jednu z nejlepších písní roku, má tajemnou atmosféru, poctivost a nápaditost, po které touží každý autor a muzikant. Šeparović zde pěvecky exceluje, taková empatie a emoce se slyší zřídkakdy. Atmosféru nádherně dotváří sborové vokály a srdceryvné sólo Michala Žáčka.

Bluesrockové kořeny provětrává It Ain´t Easy od Rona Daviese, energii má i následující Malta, pod níž je stejně jako pod songem September autorsky podepsán ostravský kytarista Vojtěch Šňupárek. Příjemnou odbočkou k jazzrocku je song Innocent autorů P. Mactaggarta a Teresy Polk. Nahrávka neztrácí dech ani v poslední fázi, naopak dokáže stále překvapit. Calling you Boba Telsona je píseň, jejíž harmonie přesahuje vysoce běžně slýchaný průměr. Jednoduše další z plejády silných položek alba.

Poslední tři pecky Skeletons, You Haven´t Done Nothing (autor: Stevie Wonder) a Let Me Go pestrobarevný obraz alba úspěšně završují. Zejména poslední zmíněná autorská věc zpěvačky Teresy Polk je velmi vzrušujícím osvěžením v podobě uhrančivého duetu Polk a Šeparoviće. Ten má sílu zvednout laťku tohoto často stereotypně využívaného pěveckého spojení. Šeparović nadělil posluchačům ještě bonusový track v podobě písně Neverne Bebe, která je vzrušující přehlídkou jeho chorvatských kořenů, respektive celého širokého spektra jeho hudebních inspirací.

Jsme na konci nápaditého a mnohotvárného alba Crosswalk. Myslím, že nepatřím k těm, kteří by rychle vzplanuli a podléhali euforickým stavům, jež stejně rychle vyhasínají. S nahrávkou Maria Šeparoviće jsem strávil mnoho dní a ani na chvíli jsem se nenudil. Tajemství jeho alba spočívá v tom, že rafinovaně spojuje několik hudebních přístupů, aniž by na okamžik ztratilo ze zřetele hudební kvalitu. Autorský výrazný potenciál Šeparoviće dobře doplňují písně Vojtěcha Šňupárka i citlivě vybrané kompozice dalších autorů.

Důležité je pochopit, že se nejedná o „one man show“. Je zcela evidentní, že Šeparović je kolektivní hráč. Poskytuje štědře dostatek prostoru pro kreativitu svých spoluhráčů. Jan Smichovič (basa), Pavel Sotoniak (klávesy), Matěj Drabina (bicí), Teresa Polk (vokály), Vojtěch Šňupárek (kytary) a Michal Žáček (saxofony) dohromady tvoří báječně vyladěný „dream team“, který hraje a zpívá každou notu s radostí a nakažlivou vitalitou. Je to prostě chytrá a dospělá deska, která má mimořádné charisma a poctivost. Aranžmá vždy vychází z potřeby konkrétní písně a dopřává přesně to, co jí náleží. Za zmínku stojí také povedená grafika Davida Hibsche (s ohledem na to, že jde o jeho první takový počin, tleskám!) a samozřejmě nelze nezmínit výborné uši a cit mistra zvuku Marka Hoblíka, jakož i jedinečné akustické podmínky studia S1 Českého rozhlasu Ostrava, které se mohou rovnat české, ale i evropské špičce.

Prošel jsem si Crosswalk opravdu křížem krážem a nenašel jsem na ní jediné slabé místo.  Vlastně, jedno bych přece jen měl, to už je zřejmě obsese hudebního kritika, kterému za rok projdou pod rukama, očima a ušima stovky profesionálních nahrávek z celého světa. U jednotlivých písní mohly (spíše měly) být uvedeny minutáže a na závěr total time. Je to naprosto běžná součást výbavy každého cédéčka a velmi praktická položka. Protentokrát jim tento „hřích“ rád promíjím a gratuluji k znamenitému počinu!

Věřím, že si Crosswalk Maria Šeparović najde své početné fanoušky a přívržence, protože je deskou pro všechny, kteří umí poslouchat dobrou muziku.