Divácky úspěšná komedie Testosteron dobývá také ostravskou scénu

Testosteron patří mezi hry, kde se musíte prokousat mnoha vrstvami, než objevíte kouzlo Saramonowiczovy dramatické linky. Pracuje především s vývojem situace, postav i jejich charakterů. To, co by se na začátku zdálo jednoznačné, se v čase ukáže jako velmi tvárné a proměnlivé. Drsné řeči odkryjí mužskou citlivou stránku a různorodost mentalit se propojí v jednom středobodu.

Vojtěch Štěpánek s Testosteronem sklidil úspěch již ve Strašnickém divadle. Po premiéře se zdá, že vstup do stejné řeky na jiném místě nebude úplně špatný nápad, ale já přesto nebudu na straně většiny, která při děkovačce stála. To by ta adaptace musela mít něco, co jinde nebylo, co se za těch deset let posunulo, co by omílané téma ještě pozvedlo a dramaturgicky by to nebyla jen sázka na jistotu.

Testosteron má velký potenciál v každé době. Muži se sejdou po nevydařené svatbě, aby se s vervou sobě vlastní pustili do žen, tedy do „sviní“. Tento výraz uvádím záměrně, protože sprostých slov je zde přehršel, a ačkoli je to předepsáno ve scénáři, myslím, že by změna této hře neuškodila. Testosteron je zde vykreslen jako mužský hormon, který v mužích vyvolává pud rozsévat, lovit a především bojovat, nicméně tyto vlastnosti jdou spojit i s něčím více inteligentním nežli plejádou (místy doslova průjmem) vytříbeného slovníku. Třeba u Jana Fišara mi tento projev přišel nepřirozený a místy jakoby se do role Stavrose spíše nutil až se skřípěním zubů. Oproti tomu Vladimír Polák svými gesty a projevy nepotřeboval ani špetku vulgární soli a role mu sedla naprosto skvěle.

Z inscenace Testosteron. (Foto: Radovan Šťastný)

Nechci soudit diváka, Testosteron má bavit a bavil. Touha lidí se smát předčila i to, čemu se přesně smějí, což bylo znát především z rozdílné reakce publika na začátku představení. Nadávky jsou v této hře samoúčelné a o postavách to nic moc nevypovídá. Prostředků, jak své charaktery vykreslit, existuje mnoho a jedním z nich je především práce s textem. Přiznám se, že jsem čekala to, co se na místní scéně děje často, že inscenace dostane „ostravský“ ráz a tím se hra povýší na rázovitý kousek. Testosteron se tomu dost nabízel, ale jako vždy šlo o klasickou adaptaci.

Naštěstí má Štěpánek velké trumfy v ruce, a těmi jsou herci NDM. Tedy kombinace Polák-Panzenberger, která zajistí vždy čistou zábavu už jen svou přítomností. Právě tito dva herci ukazují, že herectví je především o dobrém načasování a lehkosti projevu bez nutnosti afektu. Oni dva procházejí hrou jako dva nenápadní hosté svatby, kteří skoro nemají co říct, a nakonec se jejich charaktery vyvíjejí pozvolna a radikálně. Mikrobiolog s komplexem, který zažije nečekaný přerod v motýla, jenž vyleze ze své kukly, a podpantoflák, který se dozvídá převratné tajemství o ženách.

Z inscenace Testosteron. (Foto: Radovan Šťastný)

Celý děj je sám o sobě absurdní, stejně tak jako postavy i jejich životní peripetie. Celkově to působí jako na sebe nalepené etudy, které vždy mají za cíl pobavit. Intelektuální rozdíly mezi muži dodávají humoru koření, a to především v té odbornější sféře. Srovnání lidí se zvířecím světem má své kouzlo, které se projevuje až v druhé části představení.

Děj se odehrává na zahrádce restaurace, kde obsluhuje svérázný číšník Titus (David Viktora), který předvede bohatý slangový slovník. Do divadla nechoďte hladoví, autentické grilování klobásek vám polechtá chuťové pohárky. Milý detail dokresluje celkovou atmosféru jinak celkem laciné  nesourodé scény, tvořené venkovními stánky, zmíněným grilem, kamennou stěnou a dřevěnými stoly, které se hodí do interiéru restaurace. Celkový dojem spíše připomíná amatérskou scénu než divadlo s profesionálním zázemím.

Z inscenace Testosteron. (Foto: Radovan Šťastný)

Co se kostýmů týče, většina svatebních hostů má obleky v různém stádiu rozkladu podle toho, zda se již popral, nebo ho to ještě čeká. Až na Jiřího Sedláčka. Jeho kostým, stejně jako scéna, mi nepřipadá ani vkusný, ani účelný, respektive je spíše podbízivě laciný. Síťované upnuté triko s koženou bundou posetou cvoky? To snad nemá Sedláček, který je sám o sobě vynikající komik, zapotřebí. Bohatě by stačilo civilní rockerský outfit, protože jeho hudební sólíčko bylo velmi vypovídající.

S blížícím se závěrem představení vyvstala pointa celé hry a smazala veškeré neduhy, které se ve hře ukrývají. S omezujícím arzenálem vytříbeného slovníku se i hercům viditelně lépe hrálo a humor čišící z textových peripetií a myšlenkových pochodů byl mnohem sympatičtější než laciné rozhazování vulgarit.

Testosteron určitě nebude krátkodobou záležitostí, vždy je příjemné se v divadle od srdce zasmát, a i zde je mnoho míst, které vás nenechají v klidu, nicméně, je škoda, že dramaturgickými zásahy se nevyužil potenciál, který by inscenaci posunul zase o kus dál, jak jsme na to v Ostravě zvyklí.