Je to jako bychom dostali na semaforu zelenou, tvrdí po vítězství v Líhni členové kapely Coincidence

Vyhráli jste soutěž Líheň 2020. Jaká atmosféra s odstupem pár dnů v táboře skupiny panuje?

Vítězství nás nabilo novou energií, kterou bychom teď chtěli přetavit do naší nové tvorby, a zároveň nám to ukázalo, že to, co děláme, má smysl. Máme pocit, jako bychom dostali na semaforu zelenou.

Jak byste zhodnotili vaše účinkování v této soutěži?

Každý koncert, každé kolo jsme si neskutečně užívali. Měli jsme tu čest si zahrát po boku ostřílenějších a zkušenějších kapel. O to náročnější byla naše cesta až do Velkého finále Líhně. Každopádně jsme od porotců dostali užitečnou zpětnou vazbu. A na co budeme vzpomínat? Asi na to, jak nás ředitel soutěže Marek Slonina vždy nekonečně napínal při vyhlašování výsledků. (smích)

Říká se, že mnohem těžší než se vyrovnat s prohrou je zvládnout úspěch. Vítězství v Líhni určitě úspěchem je, jaký tedy máte recept na to, aby tento triumf byl pro vaši kapelu odrazovým můstek a ne pouze jedna epizoda ve vašem životě, na kterou za dvacet let budete vzpomínat ve stylu „co se tenkrát mohlo stát, kdyby…“?

Máme teď parádní momentum. Chceme nahrát nový singl, snad si brzo budete moct koupit naše trička. Akorát nás mrzí, že nic z toho nemůžeme kvůli situaci, která panuje, podpořit koncerty. Na druhé straně se toho pro nás interně tolik nemění. Chceme dále koncertovat, chceme se dále dostávat do podvědomí. Prostě máme ohromnou chuť hrát.

Co je podle vás nejdůležitější k tomu, aby se kapela dlouhodobě prosadila na hudební scéně (a třeba i zahraniční)? Je to především samotná inovátorská hudba, dobrý manažer, být ve správnou dobu na správném místě, nebo nějaké jiné faktory?

Pro nás je nejdůležitější stát si za svým, nezaprodat se a zůstat svůj. Zároveň bychom měli být loajální a věrní nejen vůči sobě v kapele, ale i vůči publiku. A jak se říká, cesta je cíl, věříme, že když vytrváme, tak se úspěchy dříve nebo později dostaví.

Každopádně v současnosti existuje spousta kapel. Mnozí fanoušci nemají ani trpělivost důkladně poslouchat tvorbu nových skupin. Čím si tedy myslíte, že byste zrovna vy mohli fanoušky zaujmout?

Jsme mladí, jsme draví, hrajeme s elánem a energií. Naše muzika má co nabídnout, každý z nás je jiný a to se snažíme přenést do různorodosti naší tvorby.

V roce 2018 jste vydali vaše dosud jediné album The Dice. Co se od té doby událo ve skupině?

Naskládali jsme nové písničky, které je třeba nahrát a vydat. Obměnili jsme pozici pianisty, kdy jsme se rozloučili s pianistkou a přivítali klávesáka. (smích) Měli jsme možnost zahrát si v Polsku, v Brně, prostě jsme se roztáhli na všechny světové strany a poznali jsme spoustu úžasných lidí a kapel.

Jakým směrem se vyvíjejí vaše nové skladby?

Nepíšeme písničky podle jedné formy. V každé z nich najdeme něco charakteristického a zejména naše novější písničky dodávají našemu setlistu pestrost. Mají procítěnější atmosféru, a to i díky tomu, že jsme zakomponovali více klávesových efektů. Pořád se naše songy opírají o pořádnou kytaru a kytarová sóla.

Skládají se vám nové skladby snadněji? Třeba právě proto, že už jste delší dobu spolu, že jste lepší instrumentalisté a podobně…

Tohle je individuální u každé skladby. Třeba naše nová písnička Haunted byla složena na zkoušce za dvacet minut, kdy stačilo na sebe kouknout, a věděli jsme, co se kde a jak bude hrát. Na druhé straně máme skladby, na kterých se pracovalo v řádech měsíců.

Jednou z písní ze zmíněného alba je i Bittersweet… Když se zaposloucháme do úvodního riffu, tak se dá předpokládat, že Nirvana patří mezi vaše oblíbené skupiny…

Vůbec jste se netrefil. (smích) Podobnost s Nirvanou je čistě náhodná a David Kula, který písničku složil, ji v tom vůbec neslyší. Nicméně rádi bychom viděli, aby Bittersweet byla stejně populární jako písničky od Nirvany. (smích)

Součástí alba jsou také dvě cover verze od Guns´n´Roses. Co vám imponuje zrovna na této kapele, že jste se rozhodli nahrát na album její písně?

Petr Hruša je vášnivým posluchačem Guns´n´Roses a jeho největší inspirací je bezesporu Slash. Rozhodli jsme se vybrat Sweet Child O‘ Mine jako písničku, kterou hrajeme na koncertech a kterou každý zná. A pak Estranged jako písničku, ve které se ukázal každý z nás, jelikož tato písnička je neskutečně rozmanitá a Matěj Hruša si ji za bicíma vždy náramně užíval.

Jak Nirvana, tak Guns´n´Roses jsou skupiny, které se sice dočkaly celosvětového věhlasu, nicméně jejich úspěch není zadarmo. Ať už se jedná o smrt hlavního člena či různé závislosti v souvislosti s kapelou soustředěnou okolo zpěváka Axla Rose… Kde tedy vy sami vidíte nějakou pomyslnou hranici toho, kam byste byli ochotní pro úspěch zajít?

A víte, že jsme nad tím nikdy takhle nepřemýšleli? Snažíme se brát naše koncerty profesionálně, a na rozdíl od Axla na nich jsme vždy včas. (smích) A zabíjet se taky nemáme v plánu.

Jak moc velkou roli ve vašem životě hraje náhoda (tedy anglicky: coincidence)?

Všichni na náhody věříme. Hlavně na ty příjemné. Nedá se jim vyhnout. Vlastně vstup Matěje Matošky k nám do kapely byla taková náhoda, kdy měl přijít jen na záskok, a už s námi zůstal.

Co vás čeká v nejbližší době?

Připravujeme pro vás trička, skládáme nové skladby, pojedeme na band building do Itálie, čekají nás rozhovory v rádiích a nakonec chceme nahrávat singl. Určitě se máte na co těšit.