Jedinečná Hana Fialová exceluje v novém ostravském muzikálu Květiny pro paní Harrisovou

Jsou premiéry a jsou Premiéry. Ty první proběhnou vcelku bez větších zádrhelů a zůstane po nich dojem dobře odvedené práce. Neoslní, ani nenadchnou. Ani ty druhé se někdy nepoddávají snadno, ale jejich malý, přitlumený ohýnek se postupně rozhoří do jasného, čistého a silného plamene. Přesně tohle je případ muzikálu Květiny pro paní Harrisovou. Tento zdánlivě banální příběh líčí osudy obyčejné britské uklízečky, která přišla ve válce o svého muže a celý svůj čas dělí mezi práci a svou jedinou přítelkyni Růžu Butterfieldovou. Pod jejími všednodenními událostmi však doutná silné poselství o postavení člověka ve společnosti, o očistné síle dobra a lásky.

Ada Harrisová má trochu nepraktické a staromódní vlastnosti: je laskavá, obětavá, dobrosrdečná a důvěryhodná. Pro někoho je vrbou, pro druhého poslední záchranou, která vždy pomůže. Její každodenní stereotyp se zhroutil jako domeček z karet, když během úklidu v domě zámožné Lady Dant narazí na nádherné šaty. Od této chvíle Ada Harrisová má jediný cíl: mít své vlastní šaty od Diora. Její touha je výrazem instinktivní touhy po něčem krásném a jedinečném. Po něčem, co přesáhne běžný rámec její lopotné a často ponižované profese.

Zleva Jarmila Hašková a Hana Fialová. (Foto: M. Popelář)

Příběh paní Harrisové vznikl adaptací románu Paula Gallica, o kterou se postaral autorský tandem ve složení Rachel Wagstaff (libreto) a Richard Taylor (hudba a texty písní). Jejich vyladění a uměleckou sehranost zrcadlí symbióza hraných a zpívaných partií. Taylorova hudba je velmi rafinovaná, netradičně pracuje s harmonií, instrumentací a není snadné jí na první poslech porozumět. Její největší doménou není uhrančivá melodika, ale barevnost a přesvědčivá psychologie. Překlad Hany Novákové vyniká příjemně živou, aktuální češtinou a nenucenou bezprostředností, ačkoli její práce byla ztížena o bilingvní pasáže, které byly ponechány částečně ve francouzštině.

Režisérka Gabriela Petráková ponechala dějovou osnovu v poválečné době a zvolila přístup příznačně laskavý a soucitný. Její režijní práce se soustředila na rytmicky svižné řešení situací, zatímco v líčení charakterů ponechala volnější ruku hercům. První dějství tvoří série „uklízecích“ procedur, během kterých se odehrávají osobní mikrodramata klientů paní Harrisové. Středem srozumitelné scény Ondřeje Zichy je archaická kuchyně v domácnosti hlavní hrdinky, která je dějištěm jejích originálně koncipovaných vnitřních monologů i dialogů se svou kamarádkou Růžou.

Hana Fialová. (Foto: Martin Popelář)

Dokonalý kontrast k šedé, ošuntělé a staromódní domácnosti paní Harrisové přichází ve druhém dějství, které je situováno do sídla Diora v Paříži. Jeho součástí je i představení nové kolekce šatů, kterého se paní Harrisová po četných peripetiích účastní. Kostýmy Marty Roszkopfové jsou skutečně úchvatné. Osm originálních modelů je dokonale různorodou přehlídkou jejího návrhářského umění s citem pro jemný výtvarný detail, barevné volumeny a stylovost.

Na přehlídce si Ada Harrisová vybere nádherné vínové šaty. Šetřila na ně předlouhých pět let. Jenže od představy k realizaci je ještě obtížná a hodně trnitá cesta. Muzikál nekončí očekávaným happyendem, ale to je dobře, protože by příběh ztratil opravdovost. Nebudeme však pointu zbytečně vyzrazovat a zaměříme se raději na výkony hlavních protagonistů.

Hana Fialová a Tomáš Savka. (Foto: M. Popelář)

Květiny pro paní Harrisovou jsou založeny na konfrontaci skutečnosti a představ. Je to muzikál o lidech a jejich hodnotách. Nejzajímavější postavou je hlavní hrdinka Áda Harrisová v podání Hany Fialové, která ji hraje s úžasnou přímočarostí. Její nezlomná a možná, že i trochu naivní víra v člověka dostává hodně zabrat. Fialová soustřeďuje paní Harrisovou k projevu střídmému, upřenému k nitru postavy, v kterém vede svůj osobní zápas o štěstí a porozumění. Ostravská muzikálová herečka představila úžasný výkon, který čišel poctivým profesionálním zaujetím a citem pro míru. Charisma její osobnosti se protnulo s představovanou postavou v naprosto jedinečném souznění.

Hana Fialová se ztotožnila s hlavní hrdinkou, jako by hrála sama sebe. Role je jí psána na míru a ona ji dokázala ztvárnit dynamicky, precizně a čistě. Její proměny od nadějí ke zklamáním a neutuchající víra v člověka jsou ve výrazu absolutně vyrovnané a tvoří jednotnou linii. Láska, soucit, laskavost, smutek, i radost jsou v jejím podání vytvářeny s velikým lidským i uměleckým citem a přesvědčivostí: k nejsugestivnějším místům inscenace patří její zklamání z toho, co najde v kufru. Fialová dokáže jedinečně hrát a vyzařuje obrovské charisma i tam, kde si musí vystačit pouze s mimikou a gestikulací. To je zřejmé v samotného závěru, když se jí k nohám snáší ze všech stran kytice. Opravdu vzácný doklad mimořádného talentu, který se na českých jevištích hned tak nevidí.

Zleva H. Fialová, P. Janečková a M. Harok. (Foto: M. Popelář)

Také další herci souboru operety a muzikálu podali znamenité výkony, které byly přesvědčivou odpovědí pomateným nařízením vládních stratégů. Nejprve je třeba zmínit Patricii Janečkovou v herecky vkusně odstíněné dvojroli. Janečková je jedním z největších pěveckých talentů současnosti a její pevně ukotvená operní technika a zdravý hlas byly největším potěšením. Jejího partnera vytvořil zkušený Roman Harok v dobré souhře a se svou obvyklou jevištní bezprostředností.

Obrovský vnitřní náboj má Michaela Horká v roli Madam Colbert. Dramatická přesvědčivost a charismatický hlas nejsou statickými položkami jejího hereckého a pěveckého rejstříku. Horká ukázala ve své postavě velkou dynamiku a gradaci, která přirozeně poutala pozornost. Vynikajícím způsobem ztvárnil dvojroli zesnulého manžela Ády Harrisové a Markýze de Chassagne Tomáš Savka. Také jeho herectví podobně jako u Hany Fialové vyrůstá z nenuceného a bezprostředního projevu, který má pulzující energii, kultivovanost a maximální srozumitelnost. Výborné představitelské výkony rozehráli na větším či menším půdorysu také Jarmila Hašková, Eva Zbrožková, Jan Drahovzal, Juraj Čiernik a celá řada dalších.

Uprostřed Patricia Janečková. (Foto: Martin Popelář)

Orchestr připravil hudební šéf souboru operety a muzikálu Jakub Žídek. Hudba muzikálu má přinejmenším stejnou sémantickou váhu a důležitost jako text a vytváří společně strukturně velmi složitý celek vzájemných vztahů. Sluší se ocenit výkony jednotlivých sólistů z řad instrumentalistů v rytmicky i melodicko-harmonicky nesnadné partituře. Žídkova koncepce byla ukázkou šťavnatého muzikálního pojetí a vyznačovala se pečlivostí, která poskytla hercům i hudebníkům pevnou půdu pod nohama.

Nepochybuji o tom, že obecenstvo přijme ostravské Květiny pro paní Harrisovou se zájmem a nadšením, až mocipáni opět povolí zpívat a hrát. Už první představení tohoto titulu bylo velmi emotivní a nebyl jsem zdaleka jediný, kdo si utíral slzy do proklínané i adorované roušky. Kéž by to bylo naposledy!

Ostravský umělecký soubor operety a muzikálu je skvěle sehraný tým, který táhne za jeden provaz. A má navíc nepřekonatelnou Hanu Fialovou, jejíž lidský i umělecký profil může být lidem světlem, plamenem a nadějí i v temných dobách.