Nadšení a legendární Oskar pomáhají vstát Staré aréně z divadelního popela

Stallone se rozhodl vplout do stejných vod, jak už to tak v Hollywoodu bývá, v rámci amerického remaku z roku 1991. Už to bylo ve své době hojně diskutované, nakolik je vůbec možné, aby typický představitel akčních rolí, Rockyho a Ramba, dovedl zahrát ryze komediální part, ve kterém takřka nesejde ze scény. Náš redakční kolega Láďa Vrchovský v hlavní roli v hodinu a půl trvající komedii záměn a omylů, to je pak taková téměř pomyslná třešnička na dortu ostravské ochotnické scény.

Hru s totožným názvem Oskar, napsanou volně pode předlohy původní divadelní verze Clauda Magniera z roku 1958, nastudovalo divadlo Stará aréna. Spolek čistě amatérský těží z bohaté a kvalitní ochotnické zkušenosti svých členů. Patří k nim vedle našeho redakčního kolegy také jeho partnerka Jitka Borovičková nebo ochotnický režisér Daniel Hrabovský (mimo jiné organizátor soutěžní přehlídky Ostravské buchary), který tímto debutuje svou první celovečerní inscenací.

K premiéře mělo dojít už dříve před letními prázdninami, ovšem až nyní se podařilo záměr uskutečnit a představit se řádnému publiku. Na rozdíl od úterní premiéry se středeční repríza, kterou jsme navštívili, odehrála bez přestávky, neherci si tak nemohli příliš vydechnout a už jen fakt, že se jim povedlo udržet dynamické tempo situačního kusu náročného na proměny a prostorové záměny, je svým způsobem úspěch. Ale není zač se stydět ani v rámci samotných výkonů všech protagonistů. Výsledek svědčí o plném nasazení a o lásce k věci, jakkoliv to může znít pateticky.

Kristina Řeháčková a Lukáš Adámek.

Stárnoucí mafián na odpočinku Bertrand (Ladislav Vrchovský) musel pod přísahou zanechat svého zlovolného a krvavého řemesla, kterého se vždy zhostil s velkou chutí. Jednoho rána se k němu, nyní již lidumilovi, vetře nezvaný host Kristián (Lukáš Adámek) a pokouší nervy bývalého hrdlořeza. Požaduje po něm nepochopitelné věci, třeba zvýšení platu, dceru za ženu atd. Bertrand nevěří svým uším, ale to je jen začátek gejzíru bláznivých omylů. Do hry se vloží jeho manželka (Jitka Borovičková), dcera (Kateřina Pražáková), služka (Veronika Oleowniková), komorník (Josef Adamus), učitel jazyků (Emil Kopčák), falešná dcera (Kristýna Řeháčková) a nová služka (Marcela Hrabovská v alternaci s Markétou Palowskou). Nechybí pochopitelně slavné pasáže se záměnou hned několika kufříků s diamanty, penězi a pochopitelně spodním prádlem, tak jak to známe z jiných zpracování.

Hraje se v krásné dobové scéně (Kateřina Dvořáčková ve spolupráci s Vestibul Interierem), která upomene na éru secese, zazní reprodukovaná hudba ve stylu kankánů a operet Jacquese Offenbacha. Atmosféru navozuje i reprodukovaný dialog ze záznamu, v němž spolu rozmlouvají Ladislav Vrchovský coby syn a jeho otec Dušan Zakopal. Teprve pak začne samotná akce.

Z inscenace Oskar. (Foto: Stará aréna)

Obsazení je velmi trefné. Vidět Ladislava Vrchovského, legendu amatérské scény a redakčního kolegu v roli, která se příčí jeho morálnímu profilu, je sám o sobě oříšek. Nutno říct, že víceméně zvládnutý se ctí, tak jak to zapálený nadšenec asi nejlépe dokáže. Myslím, že diváci by si měli vyžádat prequell, kde bude Vrchovský pálit z revolveru, až bude krev v Aréně jen a jen stříkat. Takhle jen naznačuje a supí pod náporem uzavřené dohody.

Přesvědčivou protihráčkou mu je Jitka Borovičková coby paní domu, která se vzpouzí vůči mužské paličatosti a zatvrzelosti. Stejně tak jsou dobře rozdány i další role, nabroušená komorná v odhodlaném podání Veroniky Oleownikové nebo natvrdlý mafiózo alias neschopný komorník v zemitějším provedení Josefa Adamuse. Zaujme rozmařilá dcera v přesvědčivém podání Kateřiny Pražákové, ale také její nechtěný nápadník a iniciátor všech zmatků Kristián, tedy Lukáš Adámek, či fanatický učitel češtiny coby starý mládenec Emil Kopčák.

Lukáš Adámek a v pozadí L. Vrchovský.

Záměn je mnoho a ke konci už je poznat, že odehrát v kuse celovečerní hru, není opravdu lehké, zvláště když nejste vyhraní a nemáte zrovna až tak přesvědčivou dikci. Ale kus je to zábavný a hravý, navíc čím jiným přitáhnout publikum, než právě ukázkou umění, kterým disponují zdejší nadšenci v jinak divadelní jámě lvové, v Ostravě.

Stará aréna tak znovuobnovením svých divadelních aktivit může být vítanou spojnicí mezi profesionály a amatéry. Doposud, v éře režiséra Pavla Gejguše, byla namířena spíše do řad studentů z konzervatoře, budoucích profesionálů, nyní ji mohou ovládnou lidé, kterým divadlo není současnou ani budoucí profesí, pouze, a to je také podstatné, ryzím nadšením.