Každý z filmů rezonuje se současným světem, říkají organizátoři festivalu Ostrava Kamera Oko

Jak dlouho jste se rozhodovali, že letošní ročník festivalu opravdu bude? Řada festivalů, se kterými pracujete, byla automaticky odložena na rok příští.

My jsme se asi nerozhodovali, jestli jej budeme moci v dané době uskutečnit, spíše stále myslíme na to, jak jej co nejlépe přizpůsobit tak, aby byl co nejvíce k užitku tam, kde má, a tak, jak má. Od chvíle, kdy to všechno propuklo, jsme nepřestali vymýšlet varianty toho, co může nastat, a jak na to zareagovat nástrojem, který máme v rukou, totiž samotným festivalem. Ten probíhá pod diktátem hlavní letošní události, ať chceme, nebo nechceme, a to jak po stránce obsahu, tak i formy. Pokud situace nepřeje akcím soustřeďujícím velké množství publika, je potřeba se na to adaptovat. Program festivalu se v termínu, v němž byl ohlášen před rokem, v podstatě teprve zahájí: uskuteční se projekce páteřního Oficiálního výběru a pak se festival rozlije do dalších dnů, jednorázových samostatných akcí nebo koncentrovanějších víkendů. A to vždy podle možností aktuálního vývoje. Tím nejcennějším, co festival má, jsou živé programy kombinující koncert, drama, audiovizuální dílo, programy podněcující všechny smysly. Provoz takových programů teď prostě není možný. To ale neznamená, že je potřeba to vzdát, že si nezaslouží, aby vznikly. Budeme na takový moment, kdy bude plnohodnotná realizace možná, trpělivě čekat. Teprve až okolnosti skutečně umožní, aby proběhly hlavní plánované živé programy v plném komfortu, teprve tehdy festivalovou sezónu 12. Ostrava Kamera Oko ukončíme. Může se dokonce stát, že 12. OKO skončí jen několik týdnů před 13. ročníkem!

Asi je snadné propadat pocitům marnosti, neboť veřejnou kulturu nyní nelze dělat a konzumovat tak, jak jsme byli navyklí. To ale neznamená, že by pro ni nebylo místo a že by najednou v lidstvu vymizela potřeba společně prožívat výjimečné chvíle a události – a tedy i filmy nebo hudební a audiovizuální koncerty. Skoro naopak: vždyť zkušenosti z karantény většině lidem ukázaly, že dívat se na filmy o samotě je otrava a že stačí krátký výpadek a nové podněty chybí. Ocitáme se ve výjimečné situaci, na níž nelze reagovat tak, jako v minulosti. Ale to je hlavně příležitost.

Letošní téma téma Budoucnosti v dramaturgii jste objevili okamžitě?

Okamžitě asi ne. Výběr tématu je průběžný proces. Bylo to tak i v minulých letech a nejspíš to tak bude i nadále.

Jsou tam i nějaké aktuální reflexe pandemie ve světě? Dokázal na to film zareagovat dostatečně rychle a kvalitně?

První film, který promítneme, se jmenuje Netuším a vznikl letos v březnu, tedy již v době poznamenané tou klíčovou letošní událostí, a podle toho taky vypadá. Ale třeba poslední film, jenž jsme zatím ohlásili, Dau. Degenerace, je dokončený přes rok a premiéru měl na letošním Berlinale, tedy jaksi zcela mimo současné souvislosti. A přesto se může zdát, že na současnou situaci reaguje až prorocky přesně. Každý z filmů z výběru se současným stavem reaguje, každý po svém.

Ředitelka Ostrava Kamera Oko Gabriela Knýblová (Foto: OKO)

Nikdo příliš neví, jak se bude situace s Covidem-19 vyvíjet, jaká je podle vás v tomto směru budoucnost filmového umění?

Jak odpovídat na tenhle typ otázek? Snadno lze asi propadat panice a přesvědčení, že všechno je jinak a všechno se změní. Ale třeba slunce dál vychází ráno a zapadá večer a střídají se roční doby. Všechno je jinak, ale zároveň je všechno stejné. Není to poprvé v dějinách lidstva, není to poprvé v novodobých dějinách, není to ani poprvé v tomto století, kdy určitá událost vstoupila do obecného povědomí s takovou vehemencí. Jaká byla budoucnost filmového umění po 11. září 2001? Jaká byla po rozpadu Sovětského svazu, po konci druhé světové války, po nástupu fašismu v Evropě, po konci epidemie španělské chřipky…?

Zahajovací den v galerii PLATO, který jste nakonec museli zrušit, měl být ve znamení spolupráce s hudebním vydavatelstvím Genot Centre a sliboval „noc plnou elektronické hudby, temné vizuality a dalších smyslových požitků“. Takhle vypadá dystopie…

Řečeno s ironickou trpkostí: dystopie vypadá tak, že se takový program nemůže momentálně uskutečnit v takové míře, aby bylo možné jej plnohodnotně prožít, a musí se přesunout na později.

Ten nápad s Genot Centre mi připomíná vyvrcholení loňského ročníku festivalu, které nabídlo mimořádně silné zážitky právě s hudebně filmovými experimenty v odsvěceném kostele sv. Václava v Opavě a pak právě v PLATO za účasti belgické umělkyně a performerky Shazzuly. Chtěli jste i v případě regulérního ročníku takto letos pokračovat, nebo jen využíváte podobnosti s tím, co se venku, kolem nás děje?

Realizace takových programů je dlouhý proces a bude spoluvytvářet i podobu následujících ročníků, je to v DNA festivalu. Také proto, že v sobě mají schopnost být, řečeno poeticky, instantní rezonanční deskou kolektivního vědomí.

Ten loňský ročník OKO svým způsobem předběhl dobu, nezdá se vám?

Je hezké, Martine, že to tak navozuješ. Je hezké ocitat se v diskusi o tom, že jsme předběhli dobu, ať už to tak je, nebo ne. Ať už by možná bylo lepší, kdybychom dobu nepředbíhali.

Může ještě dnes filmové umění předpovídat budoucnost?

Může, ale to přece může vždycky, to přece může každé umění, to je přece to silné na umění, zrovna to, že je to artefakt, že je to materiál otevřený k interpretacím. A stejně tak může být filmové umění nebo kterékoliv umělecké dílo dokumentem o momentální chvíli i o době minulé.

Kromě jiných filmů uvedete ojedinělý experiment, 13. díl eposu Dau neotřele simulujícího socialistickou diktaturu v Sovětském svazu. Celá série se začala natáčet před 15 lety ve věrohodně zrekonstruovaných moskevských ulicích a především areálu sovětského výzkumného ústavu vedeného držitelem Nobelovy ceny Levem Landauem (přezdívaným Dau). Herci i neherci byli snímání dnem a nocí, natočeny byly stovky hodin materiálu, často velmi sexuálně a násilně explicitního, na projektu participovaly desetitisíce lidí. Jedná se o silný autentický zážitek stylizované reality-show pro odvážné, který měl premiéru na letošním Berlinale a sklidil značně kontroverzní ohlasy. Bylo těžké tento snímek pro Ostravu získat?

Vlastně se dá říct, že to bylo těžké podobně jako v minulých letech, bylo to v něčem složitější a v něčem snazší s ohledem na ty letošní určující okolnosti. Chtěli bychom tu zmínit – nebo spíše nezatajit – že Dau. Degenerace je teď volně dostupná na internetu na adrese Dau.com za cenu běžného lístku. Zveme každého, kdo se z pochopitelných důvodů nemůže letos zúčastnit, aby si film promítl. Ale kolektivní sledování toho díla, v kině, s přestávkami, je zcela odlišným zážitkem. Chceme také zajistit, abychom mohli uskutečnit v průběhu následujících měsíců i veřejnou reprízu.

A jaké tedy bylo konkrétně jeho přijetí v Berlíně a jaké reakce očekáváte u ostravského publika?

V Berlíně film nebyl v soutěži; v hlavní anketě filmových kritiků to ovšem bylo druhé zdaleka nejlépe hodnocené dílo celého programu a jeho kameraman Jürgen Jürges dostal cenu za výtvarný styl. Ale my jsme ten film vybrali, protože jej prostě sami považujeme za nejlepší film letošního roku – nejlepší nejen sám o sobě, nejen jako komentář k letošní hlavní události, ale taky jako komentář k poválečné historii Československa… Do Ostravy, se vší její krásou, naléhavostí, převratnou historií, ten film patří víc než jinam. Je to náročný film a reakce podle toho asi budou vypadat, ale s tím přijde i katarze a odměna.

Festival sice nebude regulérní, přesto se počítá se soutěžními díly?

Už jednou v minulosti jsme v reakci na nenadálou situaci rozhodli programově učinit Oficiální výběr nesoutěžním. Uskutečnit výběr nesoutěžním je jeden ze způsobu exklamace výjimečné situace. Vychází to i ze způsobu složení výběru. Nesoutěžní status letošního oficiálního výběru budeme komentovat přímo při uvádění děl. To ovšem neznamená, že na festivalu nebude soutěžní program.

V jakém složení bude festivalová porota?

Složení i provoz soutěžního programu teď nemůžeme ohlásit. V minulých letech by to byl asi skandál; letošní události zvýrazňují, že filmový festival je sám o sobě médiem, tedy informačním kanálem. Když není možné plánovat a garantovat standardně dlouho dopředu prostřednictvím obvyklých nástrojů,  musí se festival stát inzerentem na svůj vlastní provoz. A tedy v průběhu tohoto prvního hlavního festivalového běhu budeme ohlašovat, v jaké podobě a kdy se bude konat další program. Kdo budou hosté, kdo bude porota, bude-li porota přítomna v Ostravě a tak podobně.

Tajemstvím je zatím druhý filmový víkend OKO, už můžete prozradit nějaké podrobnosti?

Druhý filmový víkend není vlastně tajemstvím! Jen není možné jej zveřejnit, aniž bychom riskovali, že pak vše budeme muset dementovat a přesouvat. A tedy klíčovou „podrobností“ o dalším programu letošního Kamera Oko je, že festival bude probíhat průběžně, průběžně bude svůj program ohlašovat tak, aby se zajistilo, že to, co se inzeruje, se také uskuteční, a že festival neskončí, dokud nenastane lepší doba.