Skvostné provedení Händelova Mesiáše se stalo zlatým hřebem Svatováclavského hudebního festivalu

Mesiáš je nepochybně ikonickým dílem barokní hudby, jeho věhlas je prostě bezkonkurenční, k čemuž přispěla i masová obliba sboru Alleluja. Přitom podmínky, ve kterých se Händel před vznikem této kompozice nacházel, nebyly zdaleka záviděníhodné. V roce 1737 jej po sérii nešťastných událostí ranila mrtvice a hrozilo mu dokonce vězení pro dlužníky. Anglie ve válečném stavu přestala skladatele podporovat, nový azyl Händel naštěstí našel v irském Dublinu. Libretista Charles Jennens nabídl skladateli nový text k zhudebnění, Händel zpočátku váhal, ale nakonec jej dílo zcela pohltilo a napsal nové oratorium za neuvěřitelných 24 dnů!

Mesiáš je rozsáhlá kompozice o třech částech, která líčí příběh Ježíše Krista. Text je dramaturgicky znamenitě sestavený kompilát citátů Starého i Nového Zákona. Ačkoli se v hudební literatuře dočteme, že typickým prvkem oratoria je vypravěč (testo), který mění dramatický děj a posouvá vývoj událostí, Händelův Mesiáš je komponován pro sólové hlasy (soprán, alt, tenor, bas) sbor a orchestr.

Collegium Vocale 1704. (Foto: Ivan Korč)

Dílo zahájila instrumentální Sinfony, která je koncipována v duchu francouzské ouvertury. Dirigent Václav Luks zvolil standardní tempo a vedl orchestr se svou tradiční pozorností k zpěvnosti a prokreslenosti hudebních frází a dynamiky. Ze sólistů se nejprve představil Jaroslav Březina v recitativu Comfort Ye My People a árii Ev´ry Valley Shall Be Exalted. Od počátku uplatnil svou zkušenost a cit pro dramatický výraz, zaujal svým příjemně zabarveným tenorem a spolehlivou hlasovou technikou. Březina je velký profesionál, ve svém interpretačním projevu se vždy soustředí na podstatné věci v konkrétním sólovém partu a vyhýbá se podružnostem.

Markéta Cukrová. (Foto: Ivan Korč)

Markéta Cukrová svůj alt rozezněla nejprve v dramatické árii But Who May Abide the Day of His Coming. Její přirozený, zdravý a manýrami nedotčený hlas vynikal přemýšlivostí a spolehlivou uměleckou intuicí. Také v dalších áriích Cukrová přesvědčila, že je pro podobné koncertní produkce téměř nepostradatelná. Se svou přirozenou skromností, moudrostí a uměleckou kázní, s níž rozezní doslova každý tón svého nádherného hlasu, je ozdobou každého koncertu.

Sopránový part ztvárnila Hana Blažíková způsobem, který se vyrovná výkonům zaznamenaným na referenčních nahrávkách tohoto oratoria. Její hlas má sladkou příchuť a lyrické kouzlo stejně jako opojnou barevnost výrazu a dynamickou pulzaci, kterou dokázala vdechnout do stěžejní árie Rejoice Breatly, O Daughter of Zion i dalších sólových čísel. Blažíková je naprosto mimořádný úkaz české hudby. Její hlas má něhu a osobité kouzlo, je technicky výborně zvládnutý a natolik tvárný, že umožňuje rozvinout bohatou škálu nejjemnějších výrazových odstínů. To ale není všechno. V interpretačním pojetí Hany Blažíkové je přítomné něco, co přesahuje běžný rámec zpívaného. Absolutní pokora a splynutí s hudebním i textovým poselstvím díla má v jejím pojetí mystickou nadčasovost a krásu.

Hana Blažíková. (Foto: Ivan Korč)

Sestavu sólistů dotvářel barytonista Roman Hoza. Také tento mladý a velmi sympatický umělec se v Mesiášovi přestavil v tom nejlepším světle. Jeho zvučný zpěv se vyznačoval dobrou dikcí a frázováním. V Hozově hlasu se snoubí mohutnost s půvabem, umělecká kázeň s pečlivostí k detailu. Tyto aspekty se nejvíce projevily v skvostné závěrečné basové árii The trumpet shall sound s překrásným trumpetovým sólem.

Vynikající úroveň měl výkon obou souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Jejich odhodlání a nasazení přímo vynikaly radostí a potěšením. Skvěle se sbor i orchestr vypořádal s technickými finesami v podobě četných instrumentálních sól (sluší se vyzdvihnout vpravdě empirické vedení koncertního mistra houslí Heleny Zemanové), sborových fug a fugat.

Dirigent Václav Luks. (Foto: Ivan Korč)

Znamenité provedení a nastudování dirigenta Václava Lukse se odvíjí jako řetěz předchozích interpretačních zkušeností už řadu let. Kompletního Mesiáše tento dirigent v minulých letech dokonce natočil a měl tedy dost příležitostí najít si k tomuto dílu osobní, niternou a dobře prošlapanou cestu. Luksovo pojetí bychom mohli charakterizovat ve smyslu věty „ne měnit, ale naplnit“. Pan dirigent pochopil zásadní význam hudby, která není jen podkresem k citátům z Písma, ale ve skutečnosti tím, co vytváří most mezi textem a zněním, mezi myšlenkou a jejím naplněním. Svou koncepcí Luks přesvědčil, že hudba má dar vyprávět a sdělovat příběhy. Dokázal tento vzácný artefakt lidem předat bez okázalosti, zato s nenucenou spontaneitou a odhodláním, před kterými lze smeknout.

Luksovo pojetí je krásně lidské, nestaví žádné abstraktní metafyzické konstrukce. Je výrazem umělecké zodpovědnosti i uvědomělým projevem duchovního poselství. Jako každé velké a nadčasové dílo se stal Mesiáš v dokonalém ostravském provedení symbolem dobré zvěsti, která čeká na konci každého sebedelšího trápení. Nic se v našem životě neděje nadarmo, když máme možnost zvolit si cestu, po níž budeme kráčet.