Synchronicita od metalových Solar System je albem, které dokáže rozpálit plameny představivosti

Kapela Solar System vyslala na oběžnou dráhu hudebního byznysu novou nahrávku. Ta dostala název Synchronicita a jde o druhý studiový počin formace, jež aktuálně působí ve složení zpěvák Oto Gajdoš (v minulosti také Hector a Hypnotic Scenery), kytarista Petr Štrauch (ex-Moravius), baskytarista Martin „Megoš“ Vaněk (ex-Demiurg) a bubeník Jan Gajdoš (Postcards from Arkham).

Jedenáctiskladbová kolekce je vystavěna na pevném melodicko-metalovém základu. Songům vévodí příjemné bičující tempo, přičemž jejich odolnost vůči pomyslnému zubu času spočívá v poutavé elektrizující energii. Tu dokážou rozdmýchat zejména chytlavé refrény a vábivé kytarové plochy, jež dodávají nahrávce tolik vyžadovanou barevnost. V zásadě se dá uvést, že zmíněné „květnaté pasáže“ přinášejí důkaz, že na hudební nástroj lze nejen hrát, ale například prostřednictvím kytary je možné dokonce kreslit pestré obrazy. Představivost je opravdu důležitým doplňkem této nahrávky.

Heavymetalová údernost je zachována a kapela po celou dobu ctí pravidla tohoto žánru, přesto jednotlivé písně doprovází také vkusná podmanivost. A rovněž tato melodická prodyšnost je plus, které se počítá. Synchronicita je zkrátka i díky slyšitelné majestátnosti tím typem nahrávky, kde je stále co objevovat.

Zvláštní pozornost pak vyžaduje zpěv Oty Gajdoše, v jehož projevu zaslechneme metalovou drsnost, ale rovněž zábavovou naléhavost. Což v tomto případě nelze brát jako negativum.

Evidentní je touha vypravovat příběhy, takže místy se ocitáme v teritoriu, kde vládne Luboš Suchánek z Komunálu. Neznamená to ovšem, že by Solar System šli ve stopách druhých, jen je patrné podobné cítění.

Jak už bylo zmíněno, skladby vstřebávají především hudební elementy z devadesátých let minulého století. Nicméně díky dynamickému soundu, na který dohlídl ve vlastním studiu i Roland Grapow (ex-Helloween, Masrerplan), má album současné ražení. Ve srovnání s prvotinou Atlantis také můžeme říci, že novinka je daleko přímočařejší a má ještě větší tah na branku.

Pokud by se musel vybrat jeden song, který má reprezentovat aktuální tvář skupiny Solar System, sázka by mohla padnout na osmý v pořadí Nadechni se. A to především z toho důvodu, že v této skladbě jsou nůžky mezi metalovou dravostí a pěveckou rozevlátostí snad nejvíce rozevřeny, přesto se ve výsledku oba prvky optimálně doplňují. Navíc v době, kdy se zlo raději přehlíží, protože se podobně chová stále více jedinců kolem nás, přináší zásadní poselství i píseň Do koncentráku, jež připomíná hrůzy druhé světové války.

Závěrečný Plamen nenávisti pak vyvolá nostalgické rozpoložení, protože evokuje náladu, jež vyzařovala z alba Čelem ke zdi pražských Brian vydaného v roce 1991.  Zároveň je dobré zmínit, že k písni Kusy křídel byl natočen videoklip.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Solar System je kapela, která si i navzdory tolikrát přebraným heavymetalovým zdrojům našla vlastní tvář. Velkou předností je fakt, že Synchronicita dokáže lehce posluchače vtáhnout. Na tom se podílejí především zmíněné obrazotvorné pasáže, na nichž se opravdu nešetří. Ku prospěchu věci. A to je cesta, která přinesla užitek.