Tomáš Thon zahraje Ebenův Labyrint světa a ráj srdce. Dost jsme si rozuměli a souzněli i v pohledu na svět, říká

Tomáši, ty jsi měl to štěstí studovat skladby Petra Ebena přímo pod jeho vedením. Prozraď nám, jaké to bylo? Pamatuješ si konkrétní podněty a rady?

Předně bych chtěl zdůraznit, že dílo Petra Ebena mne provází celý můj profesní život a setkání s jeho skladbami ještě na gymnáziu bylo dost zásadní a důležité pro mé rozhodnutí nezabývat se matematikou či fyzikou, ale hudbou. Měl jsem to štěstí, že Petr Eben jezdil i do Opavy či Hradce nad Moravicí, kde koncertoval s barytonistou Jiřím Barem. K tzv. vážné hudbě jsem se vlastně dostal přes hudbu soudobou a do ní Petr Eben tehdy zapadal.

To jsou velmi zajímavé asociace. To, že hrál s Jiřím Barem, který se narodil v nedalekém Hradci nad Moravicí, jsem netušil. Jak to bylo dál?

S Petrem Ebenem jsem se pak pravidelně setkával v Praze na AMU, kam on chodíval komponovat, a překvapilo mne, že mne vlastně tehdy profesionálního začátečníka žádal o radu či zvukové potvrzení některého „nově“ zkomponovaného místa. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že Petr Eben komponoval u varhan a že přímá představa zvuku či určité registrační barvy byla u něho velmi podstatná. Také svá díla proto obvykle doplňoval o svou barevnou představu přímými poznámkami do partitury o použití určitých rejstříku, tj. zapisoval tzv. registraci. Byl velmi, možná až moc laskavý a také obětavý. Chtěl nás interprety jistě povzbudit a byl rád, že hrajeme jeho skladby, ale současně měl také představu, jak by se nemělo jeho dílo uchopit. Pravidelně jsem se s ním setkával po skončení studia na AMU v následujícím asi ročním období jako stipendista Českého hudebního fondu, kdy jsem přímo pod jeho vedením studoval hlavně cyklus Job (pro varhany a recitaci) a další skladby. Před každou konzultací jsem měl obavy a respekt, co řekne k mé přípravě, ale byl opravdu velmi laskavý a hodný. Dost jsme si rozuměli a souzněli i v duchovním či existenciálním pohledu na svět a bytí.

Jako dvorní interpret Ebenova díla se také dobře znáš s jeho třemi syny, kteří spolu tvoří úspěšnou rodinnou kapelu Bratři Ebenové. Oslovuje tě jejich hudba?

Znám se nejvíce s Davidem a Markem, protože s nimi dlouhodobě spolupracuji na koncertních projektech; se Scholou Gregorianou Pragensis pod vedením Davida Ebena a s Markem Ebenem jako autentickým recitátorem dvou „ebenovských“ varhanních cyklů. Na koncerty skupiny Bratří Ebenů občas také zajedu a oslovuje mne jednak vtip, hloubka a nadhled textů jejich písní spojený s občas nezvyklou folkrockovou instrumentací (tady si ale nejsem jistý adekvátní terminologií) i harmoniemi a není to překvapivé; k vážné hudbě jsem se dostal od dobového rocku 70. let a dodnes nepohrdnu ani kvalitním heavy metalem, přičemž si však dost vybírám.

Je fajn mít širší posluchačský záběr. Nejčastěji patrně spolupracuješ s Markem Ebenem. Jaká je jeho role v otcově skladbě Labyrint světa a ráj srdce?

V posledních letech ano. Bylo to však postupné. Nejprve jsem hrával cyklus Job pro varhany a recitaci nejvíce s Radovanem Lukavským. Pak – asi jako druhý interpret – jsem nastudoval cyklus Labyrint. Profesor Lukavský nás opustil, a proto jsem začal spolupracovat právě s Markem Ebenem, který měl obrovskou recitační praxi, protože cyklus Labyrint koncertně dával – ještě v jeho improvizační podobě – se svým otcem Petrem Ebenem a přináší tak i dnes dílu neopakovatelný kus autenticity. Pamatuji si, že jsme Petra Ebena prosili, aby improvizacím dal podobu zapsaných skladeb, což se sice několikrát oddalovalo, ale nakonec podařilo. Je to tak poslední rozsáhlý cyklus autora (z roku 2002). S Markem jsem se znovu vrátil k cyklu Job na popud Vojtěcha Stříteského, který si ho objednal na Smetanovu Litomyšl, a tím jsme rozšířili společný koncertní repertoár. Pravidelně cykly střídáme a Marek tak k Labyrintu přidal i vypravěčskou / recitační roli Joba. Oba varhanní cykly zapadají do jakési volné Ebenovy trilogie existenciálních a personálních témat s literárními předlohami (Faust – Job – Labyrint).

Zkusme kompozici Labyrint světa a ráj srdce přiblížit čtenáři. Jaká je jeho hudební forma a co z Komenského díla vlastně zazní?

Je to varhanní cyklus s tématem přímo svázaným s Komenským a jeho stejnojmenným dílem. Petr Eben vybral texty, k jejichž obsahové rovině nejprve improvizoval a následně tyto improvizace přetvořil do finálních 14 částí, mezi nimiž recitátor vypráví příběh, aby se na konci hudba a slovo dostaly do definovaných superpozic.

Petra Ebena Komenského tematika zaujala dříve; již v roce 1981 takto v podtitulu nazval svůj Smyčcový kvartet. Později se svěřil, že ho nejvíce dojí­má Komenského neúnavná práce pro zlepšení tohoto světa. „V tom může být příkladem i pro naši současnost: zachovat si vlastní kritický pohled a odstup od tohoto světa, ale všechny své síly věnovat na jeho zlepšení.“

Povahu příběhu exponuje „Poutník, který prochází labyrintem světa, nenachází nic potěšujícího a obrací se k svému Bohu ve svém srdci.“ Autor využil citace chorálů z Komenského Amsterdamského kanci­onálu (1659) a opatřil vybrané, často dramatické, leckdy bizarní, ba až apokalyptické texty z Labyrintu adekvátními hudebními obrazy, které P. Eben nejprve léta improvizoval. Po uvedení v řadě českých měst i v zahraničí vzniklo jeho provedení v roce 1996 ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, které bylo zaznamenáno na CD. Až roce 2002 dal Eben těmto improvizacím konečnou, „písemnou“ podobu. V poznámkách k jejich interpretaci zdůraznil, že chtěl vystihnout symboliku textu a záleží mu na tom, aby užité hudební motivy či melodie vystupovaly do popředí a zněly zřetelně. V rámci studia jsem požádal Magdalenu Horkou, hymnoložku a editorku evangelického Chorálníku, o analýzu a texty Komenského duchovních písní užité Petrem Ebenen v cyklu.

To jsou zajímavé informace. A jak na tebe tohle dílo působí?

Osobně vnímám dílo jako velmi zdařilý průnik mezi verbálním a hudebním sdělením; hudební sdělení není lapidárně popisné, ale pojaté s hlubokou vírou a osobní angažovaností autora; v jeho osobním duchovním rozměru ukazuje na marnost požitků světa…, až se hlavní postava v katarzi obrátí k Bohu, protože tam nalézá to pravé spočinutí. Celý cyklus po drsných až kakofonických hudebních obrazech tak končí v tichu a harmonickém souznění strofického chorálu.

Varhaník Tomáš Thon. (Foto: archiv)

Vraťme se ještě ke tvé profesi varhaníka a editora. Zeptám se natvrdo, dokáže se varhaník v dnešní době uživit koncertováním?

„Natvrdo“ – samostatně varhaník se uživit koncertováním dokáže asi jen velice výjimečně. Pokud je otázka směřována k mým činnostem, pak koncertování je jen jednou, sice důležitou činností, ale ne jedinou; ani by mě to samostatně neuspokojovalo. Jak v osobním, tak i v hudebním životě mě zajímají souvislosti a touha jít k podstatě věcí.

Čím se tedy kromě aktivního hraní profesně zabýváš?

Své profesní činnosti dělím mezi výzkumem a bádáním v oblasti staré české varhanní či klávesové tvorby, vydavatelskou činností (ARTTHON), sólovou a komorní oblast interpretační, vytváření rozhlasových tematických pořadů z uvedených výzkumů a také konzultační či pedagogickou činností, přičemž spíše inklinuji k práci již s hotovými varhaníky a kolegy. Právě jsem se vrátil z Rakouska, kde jsem minulý týden vyučoval na již 28. ročníku Internationale Waldviertler Orgelwoche.

Jaké zkušenosti a poznatky sis z Rakouska a výuky přivezl?

Těch by bylo jistě mnoho na samostatnou úvahu. Letní hudební kurzy jsou specifické i tím, že pokud nejsou nějak definovaně omezeny, mohou integrovat různorodé uchazeče v různém stupni jejich hudebního rozvoje. V Heidenreichsteinu probíhá výuka hry na varhany individuálně, kolektivně např. předmět stavba a zařízení varhan či tzv. plenum, což je v podstatě hodina sborového zpěvu. V individuálním přístupu je třeba velmi rychle a současně citlivě stanovit program probíraných skladeb tak, aby to odpovídalo každému uchazeči, tj. jak takřka hotovému umělci, tak tomu, kdo odhaluje zákonitosti varhanní hry. Současně se nesmí vytratit radost ze hry např. přehnanými nároky pedagoga.

Zastavme se chvíli u tvé vydavatelské činnosti. Zaměřuješ se na konkrétní slohovou epochu? Jaké autory a kompozice například vydáváš?

Ano, je to dáno úzce zaměřenou povahou vydavatelských činností pro ARTTHON, které vzniklo z kraje 90. let z důvodu vydavatelské úrovně v oblasti staré české varhanní či klávesové tvorby z dřívějšího období.  Díky studiu v Paříži jsem měl možnost poznat ediční úroveň staré francouzské hudby a po návratu jsem seznal, že naši starou českou hudbu nemohu podle tehdejších edic odpovědně hrát. „Železná opona“ neumožňovala také navazovat na vývoj v oblasti historicky poučené interpretace, což se promítlo i do vydavatelské činnosti této hudby ve východním bloku. Zjednodušeně řečeno: tehdejší muzikologové či editoři přizpůsobovali partituru tzv. moderním varhanám a vytvářeli sice dobře míněné, ale přesto „aranžmá“ skladeb upravených pro jiné typy varhan, než byly původní dobové – historické nástroje. Zasahovali tím nadmíru do sémantiky hudebního zápisu. Cílem naší vydavatelské činnosti je dát umělcům i badatelům k dispozici takový materiál, který je může vést k hlubšímu poznání interakce mezi zápisem kompozice, organologickými dobovými principy při zachování interpretační svobody. Vydáváme proto také vyčištěná faksimile dobových tisků i rukopisných kantorských varhanních knih nebo kritický přepis do současné notace. ARTTHON vydal doposud 16 svazků, např. varhanní dílo Jana Křtitele Kuchaře, Karla Blažeje Kopřivy, Jiřího Ignáce Linka, několik dobových svazků fug Jana Křtitele Vaňhala či nově objeveného varhanního autora Josefa Lipavského.

Na Svatováclavském hudebním festivalu vystoupíš spolu s Markem Ebenem, dalším z tvých zajímavých projektů je trio s hobojistou Dušanem Foltýnem a trumpetistou Pavlem Hromádkou. Chystáte spolu něco nového?

Trio barokní hudby je sdružení tří sólistů, kteří se spojili k provozování staré hudby. Od počátku svého působení na konci 90. let soubor vyhledává skladby starých mistrů pro toto neobvyklé nástrojové obsazení. V současné době připravujeme čtvrté CD s názvem Staří čeští mistři za hranicemi země. Bude obsahovat nově objevené skladby např. Jana Zacha, neznámé fugy Jana Křtitele Vaňhala ze starého tisku uloženého v soukromé sbírce v zahraničí v jediném známém exempláři na světě, který jsem v kopii získal; dále komorní skladby např. Bohumíra Fingera, Jiřího Čarta, Václava Vodičky v dosud nepublikovaném podání pro trubku, hoboj a varhany.

A na závěr se zeptám obligátně: jak bys pozval čtenáře na své vystoupení v rámci Svatováclavského hudebního festivalu?

Především nechť se případný zájemce zbaví obav z tzv. soudobé hudby. Skvostný a propracovaný cyklus vtáhne posluchače do hudebně dramatického příběhu a lidských životních peripetií, které Komenský pregnantně popsal a které jsou zcela nečekaně aktuální po takřka 400 letech a platné i pro naši dobu.