Fiducia vystavuje návrhy pamětních desek popravených z roku 1950, odhalení vítězného díla proběhne 23. září

Napřed trocha historie. Na sklonku července 1950 byly v Ostravě vyneseny čtyři rozsudky smrti, soud nechal popravit Miroslava Sýkoru, Josefa Polomského, Ladislava Cée a Miloše Morávka. „Mého strýce Miroslava oběsili ve dvoře vazební věznice v Ostravě. Na příkaz StB, sovětských poradců a komunistické strany,“ vypráví Marian Sýkora, synovec Miroslava Sýkory, jenž byl popraven za údajnou velezradu. Sýkora je spolumajitelem rodinné sodovkárny v Paskově s tradicí od konce devatenáctého století.

Sál Čapkovy sokolovny, kde se konal proces. (Foto: I. Mottýl)

Státní bezpečnost zahájila akci proti Sýkorům už na podzim roku 1949, když zatkla majitele paskovské sodovkárny Rudolfa Sýkoru a jeho dva syny: Miroslava a Zdeňka. V červenci roku 1950 je pak všechny tři čekalo přelíčení v Čapkově sokolovně. Ostravský proces přímo navazoval na děsivý „projekt“ Státní bezpečnosti z června 1950, kdy soudci vynesli trest smrti nad Miladou Horákovou, ale spolu s ní také nad štábním strážmistrem SNB Janem Buchalem, členem národněsocialistické strany, který se po únoru 1948 rozhodl na Ostravsku zorganizovat odbojovou skupinu z příslušníků armády, SNB a dobrovolníků. Státní soud proto následně obžaloval osmadevadesát osob z Ostravska právě ze spolupráce s Buchalou. Celé akci bezpečnost také říkala „pobočný proces s Miladou Horákovou“. Oficiálně to byl soud s „protistátní teroristickou organizací Jana Buchala.

Z Miroslava Sýkory obžaloba učinila zástupce Jana Buchala a obvinila ho z velezrady a přípravy ozbrojeného povstání v čele takzvané Partyzánské skupiny dr. Beneše. „Vykonstruovaná obžaloba přitom stála na chimérách, odbojová buňka podobného jména nikdy neexistovala,“ říká ostravský historik Petr Šimíček. Bratři Sýkorové sice s nástupem komunistů k moci nesouhlasili a skutečně se pokoušeli zorganizovat jakýsi odboj (oba měli určité zkušenosti z protinacistických akcí), nicméně žádnou partyzánskou skupinu se jim nepodařilo dát dohromady.

Věznice, kde obžalovaní čekali na proces. (Foto: I. Mottýl)

V obžalovacím spise Státní prokuratury zazněly čiré konspirace. „Cílem tohoto ozbrojeného puče bylo obsazení rozhlasu v Ostravě, odkud měl být dán pokyn k povstání v celé republice, měly být prohlášeny výzvy k anglickému, americkému a francouzskému vyslanectví o poskytnutí vojenské intervence a k výhružnému varování Sovětskému svazu, aby do věci nezasahoval,“ hřímal prokurátor směrem k Miroslavu Sýkorovi a jeho druhům.

Veřejná přelíčení se ve dnech 17. až 31. června konala za přítomnosti filmového štábu a dělnických delegací, které žádaly „smrt pro vlastizrádce“. Za místo procesu byla vybrána tělocvična Čapkovy sokolovny, jeden z největších sálů v tehdejší Ostravě. „Obžalovaný Sýkora byl za okupace konfident gestapa,“ usmyslela si třeba obžaloba, aby soud nakonec vynesl takzvaně „spravedlivý rozsudek nad příslušníky protistátní teroristické skupiny“.

Popravený Miroslav Sýkora (vpravo).

Mariana Sýkoru mrzí, že letošní sedmdesáté výročí ostravského monstrprocesu, v němž jeho strýc dostal nejvyšší trest, nebylo oficiálně připomenuto žádným pietním či jiným aktem. „Není se čemu divit, když máme premiéra estébáka. Horákovou připomenout musel, tu nemohl obejít, jinak ho ale procesy z padesátých let nezajímají. Sám stál na straně Státní bezpečnosti,“ říká Sýkora.

Snad rodinu pozůstalých po Miroslavu Sýkorovi nyní alespoň trochu potěší výsledek soutěže, kterou v květnu vypsal ostravský Antikvariát a klub Fiducia ve spolupráci s okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu, zástupci politických vězňů z padesátých let, Tělocvičnou jednotou Sokol Moravská Ostrava 1, Gymnáziem Olgy Havlové a Filozoficko-přírodovědeckou fakultou Slezské univerzity. Porota soutěže na pamětní desku věnovanou obětem komunistických procesů z padesátých let se nakonec rozhodla pro návrh sochaře Petra Szyrokého. Na druhém místě skončila sochařka Šárka Mikesková a na třetím Gabriela Maňáková.

Vítěz soutěže Petr Szyroki. (Foto: Ivan Mottýl)

Vítězné i všechny další práce zaslané do soutěže si je možné od pondělí prohlédnout ve Fiducii. „Návrh Petra Szyrokého velmi dobře a citlivě pracuje s prostorem a architekturou budovy, zajímavě propojuje text a symboliku a neotřele pracuje s řešením pamětní desky, které v sobě nese mnoho významů,“ obhajuje porota vítěznou práci. Přímo na vernisáži pak historik, pedagog Gymnázia Olgy Havlové a člen poroty Petr Šimíček zdůraznil významy červeného puntíku, který sochař Szyroki umístil pod text na desce.

„Je tam tečka, ale ve skutečnosti se u nás žádná tečka neudělala. O vyrovnání se s komunistickou minulostí zatím nelze mluvit, spíš se o těch událostech jen našlapuje anebo dokonce mlčí,“ řekl Šimíček, čímž potvrdil výše uvedená slova jednoho z příbuzných obětí. „Líbí se mi, že ta tečka má červenou barvu. Je to barva komunistů, kteří tu tečku neumějí udělat, nedokážou se za své zločiny omluvit. Ale ta červená samozřejmě symbolizuje i zbytečně prolitou krev.“

Návrh Šárky Mikeskové.

Druhé místo sochařky Šárky Mikeskové devítičlenná jury soutěže ocenila následovně: „Je to návrh s moderním výrazem a přímočarostí, který by upoutal i nejmladší generaci. Porota ocenila tvůrčí a divácky atraktivní motiv Bubáka.“ Podle autora tohoto textu Mikesková navrhla působivý „tag“ symbolizující komunistický teror. Podpis ve formě lebky, zatímco text pamětního nápisu moderně zakomponovala do komiksové bubliny.

Gabriela Maňáková. (Foto: Ivan Mottýl)

Třetí místo porota udělila sochařce Gabriele Maňákové. „Porota ocenila práci s písmem napodobujícím font psacího stroje a se symbolikou, kdy čtyři pamětní desky vytvářejí kromě souvislosti se čtyřmi procesy a čtyřmi tresty smrti také asociace kříže nebo zamřížovaného okna,“ konstatovali hodnotitelé. Předsedkyně spolku Fiducia a zároveň členka poroty Ilona Rozehnalová na pondělní vernisáži zdůraznila, že rozhodnout mezi těmito třemi díly byl vzhledem k jejich kvalitě přetěžký úkol.

Štěpán Kus u svého návrhu. (Foto: Ivan Mottýl)

Na vernisáži se diskutovalo i o dalších vystavených návrzích, které se však na stupně vítězů nevyhouply. Porota třeba chválila symboliku v díle Štěpána Kuse, mladého studenta Fakulty designu, a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Počet zářezů na Kusově desce symbolizuje počet obviněných v ostravském monstrprocesu. „Zářezy v desce jsou nevratné změny, stejně jako zásahy do života souzených. Nakloněné kříže znázorňují čtyři justiční vraždy,“ vysvětlil Kus jednoduchou, o to však účinnější symboliku v emotivně působícím návrhu.

*

Výstava ve Fiducii vyvrcholí ve středu 23. září. V 17 hodin začne u Krajského soudu v Ostravě pietní procházka věnovaná obětem procesu. V 19 hodin bude odhalena pamětní deska na fasádě Čapkovy sokolovny a v 19.30 začne jevištní scénická textová koláž v podání studentů a pedagogů Gymnázia Olgy Havlové, která vtáhne diváky do atmosféry krutých 50. let a poodkryje pozadí ostravského monstrprocesu Buchal a spol. Čtení dobových textů nabídne jazyk záznamů státní bezpečnosti, soudních spisů, novin a rezolucí, fragmenty povídky Přívozský penzista, vše doprovázeno působivou projekcí dobových historických snímků a hudební improvizací. Akce proběhne přímo na místě, kde ostravské vykonstruované soudní divadlo v létě roku 1950 probíhalo.