Kultura Moravskoslezského kraje je rázovitý fenomén. Třetí ročník Cen Jantar byl jasným důkazem

Přiznám se, že do poslední chvíle jsem byl jako na trní, jestli zase nějaké okřídlené nařízení nezpůsobí změnu programu. Ale tentokrát rčení do třetice všeho dobrého opravdu zabralo! Ceny Jantar napotřetí putovaly k novým držitelům, během večera zazněla mnohokrát zapomenutá intráda Eduarda Dřízgy, padlo mnoho děkovných slov, bylo vidět překvapení, dojetí i smích.

Každý tohle zvláštní ocenění, které kromě Prahy nemá žádný jiný kraj v České republice, vnímá asi trochu jinak. Někdo jako lokální kuriozitu, jiný jako nostalgický návrat ke kořenům, odkud vzešel. Jenže je podstatné, uvědomit si jednu věc. Moravskoslezský kraj není vnímán jako periferie právě proto, jak silnou, kvalitní a intenzivní má kulturu!

V úvodu večera vystoupil Ivo Kahánek. (Foto: Petr Hlubek)

Jantary tedy mají nové držitele. Balet ovládli Matthias Kastl a Shino Sakurado. Profesionálové, kteří decentně a rozzářeně poděkovali. Bez cirátů, s vědomím, kolik bolesti a energie dennodenně stojí pokořování vlastního těla. Naopak básník Petr Hruška si své ocenění vyložil jako příležitost udělat si legraci. Výtvarník Aleš Hudeček rezonuje s tímto městem nejen svými obrazy, ale i hudbou. K Ostravě patří, vnímá její tep a dokáže ho přetavit do jedinečné umělecké výpovědi.

Tomáš Savka je vítězem muzikálové kategorie. (Foto: P. Hlubek)

Martina Šnytová je muzikálová diva jaksepatří. Krásná, romantická, nesmírně zodpovědná a zapálená pro svou práci. Její ocenění je dalším potvrzením šťastné vlny, na níž v profesním i osobním životě pluje. Její muzikálový kolega, oceněný Tomáš Savka se v Ostravě cítí jako doma. Prozatím každou roli, kterou zde dostal, proměnil v zajímavou pěveckou i hereckou kreaci. A určitě dokáže bez přípravy mluvit lépe, než kdyby si nachystal děkovnou řeč.

Držitel Ceny Jantar Ivo Kahánek. (Foto: Petr Hlubek)

Moravskoslezský kraj je líhní skvělých klavíristů. Ivo Kahánek to potvrzuje téměř každým rokem nějakým oceněním, záplavou koncertů a svou permanentní přítomností. Jeho ocenění je logickým vyústěním cesty, po níž neochvějně kráčí. Cesty, která virtuozitu zbavuje glorioly něčeho exkluzivního, co mohou pochopit jen lidé, kteří holdují klasické hudbě. Ivo Kahánek přesvědčil, že to jde i jinak. Benda Quartet zase potvrdil, že smyčcové kvarteto není hudební těleso patřící minulosti, ale soubor, jenž je schopen dynamického růstu a reflexí hudební kultury různých dob a národností.

Herec Jakub Burýšek při převzetí ceny. (Foto: Petr Hlubek)

Operu ovládla Kateřina Kněžíková. Nejslavnější sopranistka současnosti se prozpívala k výkonům, na které budou tyto generace dlouho vzpomínat. Podobně vyzrál, zmoudřel a zezlátnul i projev Luciana Mastra, který si jantarovou sošku odnesl, ovšem rukou nového hudebního ředitele NDM Marka Šedivého.

Lada Bělašková při převzetí ceny. (Foto: Petr Hlubek)

V činohře cena neputovala příliš daleko. Její novopečená majitelka stála a „makala“ na pódiu celý večer. Lada Bělašková má srdce na talíři a kdo jí zažil na divadle, ten ví, že soška je těch nejlepších rukou. Podobně zářil radostí i její kolega herec Jakub Burýšek, který ocenění převzal v mužské kategorii.

Cenu si převzal i Tomáš Kočko. (Foto: Petr Hlubek)

Zbývá nám populární hudba. Interpretem roku se stal Tomáš Kočko, jehož Sadné zrno je deska zemitá a napojená z těch nejčistších pramenů. Kategorii žen ovládla Beata Hlavenková, která je snad nejblíž na stopě onomu zázraku zvanému hudba. Její deska Sně je jedním z největších skvostů posledních let a nemohla zůstat neoslyšena. Kapelou roku se stali Mirai, frontman Mirai Navrátil byl po úrazu a jeho kolegové z kapely ho na pódium donesli. Mirai také ocenil nadžánrové rozhodování poroty a uzavřel večer skvělým provedením písně I přes to všechno za doprovodu orchestru pod vedením Jakuba Žídka. Píseň roku putovala do Opavy ke kapele Kofe-in, která svou Bouří vehnala do srdcí překvapivou jistotu a odhodlání.

Kapela Mirai přebírá cenu. (Foto: Petr Hlubek)

Ceny za celoživotní dílo letos získali výtvarník Eduard Ovčáček a skladatel Milan Báchorek. Úctyhodní, věkovití pánové se s děkovačkami příliš nepárali. Naopak oba zmínili potřebu neustále zlepšovat a budovat zázemí pro kulturu, upozornili na nutnost dodržení závazků, aby i po nás zůstalo dalším generacím něco, na čem půjde stavět.

Večerem v režii Gabriely Petrákové zazněl pestrý program, vystoupily kapely The Truth Is Out There, Mirai, Bratři Orffové, zpěvačka Vladivojna La Chia (všichni s orchestrem operety a muzikálu NDM a dětským Přípravným sborem Permoník), sólisté Martina Vlčková (Šnytová) a David Vlček, klavírní virtuos Ivo Kahánek a herci Vladimír Polák a Jiří Sedláček, kteří se představili ve vtipné cimrmanovské etudě.

Mé srdce si však nejvíc získaly děti ze sboru Permoník pod skvělým vedením paní Martiny Juríkové, které zpívaly v téměř každém čísle večera. Sledovat jejich počínání, zpěv, pohyby a gesta totiž bylo úžasné. Děti si zaslouží největší ocenění a žádná soška by nevyjádřila tu krásu, která z nich v těch chvílích proudila. To je pravý smysl Cen Jantar – spojovat různé umělecké světy a sdílet společnou radost nad krásou umění.

Děti z Přípravného sboru Permoník. (Foto: Petr Hlubek)

Na závěr bych rád zmínil ostravskou sopranistku Veroniku Rovnou Holbovou, která zazpívala za doprovodu klavíristy Michala Bárty. Obdivuji Veroniku za to, jak úchvatně zazpívala árii o smrti dítěte v okamžiku, kdy sama očekává každým dnem narození prvního potomka. Muselo to být nesmírně těžké. Smekám a klaním se.

Slovo „doma“ je v každém jazyce posvátné. Boj o život venku znamenal vždy věčný zápas s okolním světem. Ale ten, kdo je doma, cítí se uprostřed svých blízkých v bezpečí a může si odpočinout u přívětivého krbu. Ceny Jantar jsou takové domácké ceny. Mají rády své umělce a váží si jejich práce. Vědí, že to není vůbec snadný úděl, ucházet se o přízeň posluchačů, hudebních kritiků či sponzorů v této turbulentní době.

Laureátům ceny za celoživotní přínos se tleskalo vestoje. (Foto: P. Hlubek)

V žádném dalším povolání nechodí lidé s takto obnaženým srdcem. Tak jim dejme najevo, že u nás jsou opravdu doma. Ať už Cenu Jantar získali, či ne, patří jim všem úcta a poděkování za to, že své životy zasvětili tomu rozdávat jiným lidem radost, úlevu a pocit štěstí.

*

PŘEHLEDNĚ: LAUREÁTI CENY JANTAR 2019

CENY ZA CELOŽIVOTNÍ DÍLO

EDUARD OVČÁČEK
MILAN BÁCHOREK

POPULÁRNÍ HUDBA 2019

INTERPRET ROKU: TOMÁŠ KOČKO
INTERPRETKA ROKU: BEATA HLAVENKOVÁ
KAPELA ROKU: MIRAI
PÍSEŇ ROKU: BOUŘE (KOFE-IN)

ARTIFICIÁLNÍ HUDBA 2019

INSTRUMENTALISTA ROKU: IVO KAHÁNEK
HUDEBNÍ TĚLESO ROKU: BENDA QUARTET

DIVADLO 2019

BALET/ MUŽI: MATTHIAS KASTL
BALET/ŽENY: SHINO SAKURADO

OPERA/ŽENY: KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ
OPERA/MUŽI: LUCIANO MASTRO

MUZIKÁL A OPERETA/ŽENY: MARTINA ŠNYTOVÁ
MUZIKÁL A OPERETA/MUŽI: TOMÁŠ SAVKA

ČINOHRA/ŽENY: LADA BĚLAŠKOVÁ
ČINOHRA/MUŽI: JAKUB BURÝŠEK

LITERATURA 2019

PETR HRUŠKA

VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2019

ALEŠ HUDEČEK