Hřmotiče a rachot kostlivců výtvarníka Petra Válka zabaví návštěvníky Bludného kamene i na půl dne

„Musí to znít jako továrna,“ říká jeden z tuzemských tvůrců noise. Může, ale nemusí. Záleží, o co se v opavském Matičním domě pokusíte. Můžete vytvářet i jediný zvuk, nicméně tak trýznivý až mučivý, že z galerie vyženete všechny ostatní. Stačí k tomu využít třeba specifický hudební nástroj, který tvoří vidlička poháněná klikovým mechanismem. Vidlička pomalu drhne o rezonující narezlý plech, čímž vzniká něco tak drásavého, co vás při dlouhodobém poslechu zaručeně přivede do blázince.

Z výstavy Petra Válka. (Foto: Ivan Mottýl)

Chvíli je to ale velkolepá zábava. Na rozdíl od Petra Nikla, který vyrábí designově čisté experimentální hudební nástroje, Petr Válek je vytváří prakticky ze šrotu. Z pomačkaných plechovek od piva, starých prken, vyhozených předmětů denní potřeby, z klacku nalezeného v lese i odložených hraček, zkrátka ze všeho. Je to zároveň křovácké i dadaistické, ale též specifické jesenické etno (Válek žije a pracuje v Loučné nad Desnou v Hrubém Jeseníku). Je to progresivní noise, křepčí to a lomozí, je to agresivní i poetické, magické i surrealistické. Když už asi dvě minuty hraji šílenou skladbu na vidličku, vybavuje se mi přitom román surrealisty Pavla Řezníčka, v němž vidličky i masturbují.

Z výstavy Petra Válka. (Foto: Ivan Mottýl)

Petra Válka jsem dosud znal hlavně z hudebních pořadů Pavla Klusáka, jehož specifikem je objevování nezařaditelných hudebníků. „Představte si rotující či pulzující motorky a další strojky, které rozeznívají a nechávají třaskat šroťáckým způsobem funkční i vysloužilé kovové předměty z kuchyně, kuchyňské propriety,“ tak nějak uvedl kdysi Klusák jednu Válkovu skladbu na stanici Vltava. V Bludném kameni si Válkovy skladby můžete pouštět sami, a to v mnoha variantách. Záleží, kolik strojků si zapnete naráz a jaké budou zrovna dělat hluky a zvuky. Třeba se vám podaří něco takového, co Válek prezentuje na kanálu YouTube.

https://www.youtube.com/watch?v=HtBtZxYmYOY

Na opavské výstavě si můžete také zahrát na nejrůznější experimentální klávesové nástroje. Nahrubo opracované dřevěné klapky, které jsou „okovány“ zlomenými noži či další šrotem, tlučou o konzervy či třeba o vyřazený kravský zvonec. A s tímto „pianinem“ lze skládat věru okázalé symfonie, i bez hudebního sluchu.

Plechovky od piva a staré kuchyňské nádobí dokážou ztropit pořádný kravál i na jakémsi „šroťáckém flašinetu“. Stačí zatočit klikou a Matiční dům se otřásá v základech. Na spadnutí je však galerie až ve chvíli, kdy návštěvník využije možnost zapojit některé nástroje do beden a pak si pohrát s mixážním pultem.

Z výstavy Petra Válka. (Foto: Ivan Mottýl)

V díle Petra Válka je něco atavistického. Jako by amazonský indiánský kmen, který dosud není v kontaktu s civilizací, narazil na skládku odpadu z běžných současných domácností. A poradil si s těmi předměty po svém.

„V Opavě nabízíme zejména ukázku autorových prací z poslední doby, kdy se zabývá konstruováním zvukových hřmotičů – kinetických hudebních nástrojů a video performancí, které se staly na YouTube celosvětovým fenoménem,“ láká do Bludného kamene spolukurátor výstavy Martin Klimeš.

Všechen ten šrot také připomíná lidský hřbitov. Kostnici. Hnáty přeházené bez ladu a skladu. Lebka je také na výstavě častým motivem. Především ve Válkových malbách a kresbách, které jsou v galerii také porůznu poházené.

Kosti jsou symbolem lidské konečnosti, člověk však po sobě zanechává spoustu zbytečných movitých věcí. Petr Válek je alespoň využívá k jakémusi parádnímu třeskutému tanci kostlivců. Je to tedy i jedinečný Tanec smrti, tak jak ho malovali staří mistři.

Petr Válek: Přítvory (a jiná havěť) – druhá kapitola . Galerie Bludný kámen (Matiční dům) v Opavě. Otevřeno od úterý do čtvrtka v 10.00 – 17.00 hodin. Výstava potrvá do 4. září.