Beata Hlavenková se chystá na Svatováclavský hudební festival a říká: Živé hraní miluji

Naposledy jsme spolu vedli rozhovor o Scintille. Mezitím se ale ve tvém životě mnoho událo. Napsala jsi úžasnou desku Sně, díky které jsi nominována na Cenu Jantar. Jak dlouho v tobě její hudba uzrávala?

Tak to už je opravdu dávno. Mezitím jsem ještě vydala klavírní album Bethlehem (2017) na kterém jsem přearanžovala mé oblíbené koledy a přidala pár svých.

Vidíš, na tu jsem teď zapomněl. To je krásná deska…

Už v té době jsem začala v rámci svých instrumentálních koncertů přidávat písně, které jsem začala více psát, a též zhudebněné básně. Například Reynekovu Husu v mlze. Na druhé desce Baromantiky s Lenkou Dusilovou jsem zpívala Archív dní (na báseň Evy Tomkuliakové) a také pak na koncertech v triu s Lenkou a Dorkou Barovou. Též jsem se věnovala svému slovenskému projektu OOO, pro který jsem vytvořila asi 10 písní se slovenským textařem Martinem Vedejem, ale album jsme nikdy nevydali.

Pročpak?

Protože jsem cítila stále více, že čeština je mi ještě bližší, přestože je až mým třetím jazykem, zároveň ho užívám nejdéle a nejčastěji (mateřština je po naszymu a slovenština mi jako dítěti taky byla bližší). Takže album Sně bylo přirozeným a zároveň vysněným krokem. Též mi pomohly hovory s básníkem Petrem Borkovcem a nakonec jeho pobídka, ať začnu psát texty sama.

Název Sně může evokovat různé věci: primárně jde o přítomný přechodník mužského rodu jednotného čísla. Co však tato deska a její zastřešující pojmenování Sně znamená pro tebe?

Na přechodník jsem nemyslela, to mi došlo až zpětně. Tím, že jsem se více začetla do poezie a psaní a vůbec jsem začala mnohem více vnímat tuto verbální složku hudby, chtěla jsem nějaké pěkné české slovo, které třeba ani neexistuje. Primárně vzniklo ze slov PíSNĚ, báSNĚ. To SNĚni přišlo až post. Ale kdo by u muziky nesnil….

A jak bys ráda, aby ji vnímali posluchači?

Aby jim především dělalo radost, aby se u ní mohli na chvíli zastavit, zavnímat slova, hudbu, aby jim předala energii a prožitek.

Písně na Sně jsou tedy na texty a verše tvých spřízněných a blízkých autorů. Co bylo pro tebe složitější, vymyslet text, nebo složit hudbu?

Když se po delším hledání objeví báseň, která mě oslovi, tak to zhudebnění samo jde většinou jako po másle. Na albu mám dva své texty, Ženu mi ještě lehce upravil Petr Borkovec, hudba přišla též rychle, a Prameny pak o pár měsíců vznikaly víceméně zároveň. Když se dostaneš do tvůrčího nebo pracovního flow, tak jde všechno lépe.

Pro muzikanta je asi přirozenější vytvořit hudbu na základě rezonance s textem. Jak to probíhá u tebe? Stává se ti také, že máš hotovou hudbu a hledáš pro ni adekvátní myšlenkovou náplň v textech?

Takhle nepracuji ráda a není mi to blízké, takže primárně nevytvářím hudbu a pak nečekám, co na to naroubovat. Texty hledám asi jen pro dvě starší instrumentální skladby z mých předešlých alb. Ale třeba Dorka Barová je v tom naprosto úchvatná – otextovala mi krásným polským textem skladbu z klavírního alba Theodoros i Scintilla – tu ostatně mám v téhle podobě na albu Sně pod názvem Zapomniane. Text/báseň má určitou energii, rytmus, zvuk, a já se ji snažím tímhle způsobem uchopit, samozřejmě je to velice subjektivní, ale v tom je ta nádherná svoboda.

Kromě tvého klavíru a hlasu je klíčovým melodickým nástrojem nahrávky trubka Oskara Töroka. To je zvláštní, zemitá, kombinace. Album tím získalo archetypální rozměr. Do jaké míry jste s Oskarem rozmlouvali nad jeho party a linkami? Na desce jste neuvěřitelně srostlí…

Oskar na albu též hraje na bicí, xaphoon a kalimbu. Známe se už dlouhá léta a fungujeme ve vzájemném respektu, obdivu a hudebním napojení, troufám si to říct i za něj. Křehkost, něha, ale i síla pak z toho vychází. Oskar se na albu nepodílí jako autor, ale jako vnímavý muzikant, který písně doplňuje svým geniálním talentem. Mým dalším parťákem a spoluproducentem byl můj muž Patrick Karpentski, se kterým jsem konzultovala písně a který byl u nahrávání mých zpěvů, nahrál kytary atd. Za albem vždy stojí další lidi, kteří se mnou ten kus cesty ujdou a jsou zásadní součástí celého výsledku – úžasná Pavla Fendrichová, lidi ve studiu Sono, Lukáš Martinek s mixem, vydavatelé atd.

Album Sně získalo Cenu Anděl a jsi za něj nominovaná i na Cenu Jantar. Jakou váhu má ve tvém žebříčku hodnot takové ocenění?

Vážím si toho. Člověk je vždy rád, když je jeho práce viděna či vnímána. Taky za tím vším stojí obrovská hromada práce, tohle je jen ta pomyslná sladká a lehce pomíjivá třešnička na dortu.

Bylo ti během koronavirového humbuku lehounce smutno po živém hraní? Jak jsi ten hluchý čas naplnila?

Já měla práce dost, především pak na filmu Zátopek, řešila jsem resty, učila přes Zoom své americké studenty z NYU, kteří museli rychle odletět zpátky, byla s rodinou. Ale zároveň mi chybělo, že Kapela Snů (Oskar Török, Patrick Karpentski, Miloš P. Klápště), která si mohla tento rok více zahrát, a já z ní mám obrovskou radost, tak tím byla pozastavena. Ale bude líp, aspoň tomu pevně věřím.

Jaký je tvůj názor na tohoto virového bubáka? Vede tě situace, do které jsme tlačeni, k nějakým novým závěrům, případně inspiracím?

U sebe konkrétně vnímám, že mám čas dokončit různé resty – například udělat soundtrack Dukla61, konečně vytvořit a dotvořit hudební online kurzy, tvořit nové písně na svoji novou desku. Dále se chci věnovat produkci alba Vojty Nýdla, další album chystám s Otou Klempířem. Momentálně mám na „stole” k vytvoření hudbu pro taneční představení, audioknihu a soubor HlasKontrabas.

Toho není tedy vůbec málo. Když jsme si domlouvali tento rozhovor, psala jsi mi z Rychlebských hor. Jak ses v tomto utajeném koutu Jeseníků ocitla a co tě tam zavedlo?

Mám tam svoji sestru, která tam bydlí s manželem a čtyřmi dětmi. A asi ho budeš znát – jedná se o Václava Kvapila alias Filipa Rychlebského. S ním jsem vytvořila Pišlické příběhy, on stojí třeba stojí za textem písně Komíhání z alba Eternal Seekers. Mimochodem, Komíhání i Verše (na básně Bogdana Trojaka), které jsem napsala pro Eternal Seekers, teď mám ve svém repertoáru a mám radost, že ty písně zase ožily a že je posluchači znají.

To zní hezky. Jak budeš trávit zbytek léta?

Na poslední část srpna se těším, protože si více zahrajeme! Mě práce doma baví, ale živé hraní miluji – interakci energií mezi pódiem a publikem a muzikanty navzájem, krása.

V září tě uslyšíme také na Svatováclavském hudebním festivalu. Na jaký program se můžeme těšit?

S Kapelou Snů budeme hrát celý repertoár alba Sně, pak písně z Eternal Seekers, alba Theodoros a také něco, co ještě nikde nahráno není.

Co máš v plánu na následující měsíce? Budeš se snažit dohnat koncertní pomlku?

Mám naplánován velký koncert 20. října 2020 v pražském Planetáriu s hvězdnou projekcí a pevně doufám, že to proběhne!!! A samozřejmě pár dalších koncertů třeba na festivalech Lípa Musica, Concentus Moraviae, atd. Těším se na ně moc.

Tak ať to všechno dobře klapne, my se na Tebe těšíme na Svatováclavském hudebním festivalu! Děkuji za rozhovor.