Pavel Gejguš před přehlídkou OFFenzíva: Letos se podařilo dát dohromady velmi pěkný program

Druhý ročník soutěžní přehlídky OFFenzíva má před sebou podobnou výzvu jako loni, tedy být co nejvíce nevšedním festivalem, který vstupuje do ne zrovna běžných divadelních prostor? Anebo to bude teď náročnější, když máte obhájit svou vysoko nastavenou laťku?

Ano, i letos zůstalo naším cílem hrát co nejvíce mimo divadelní sály. Letošní ročník, oproti tomu minulému, přináší více představení do kaváren, bister, klubů a barů. Mezi letošní nejzajímavější prostory patří bezesporu vstup do bývalé Ostravice-Textilie, která je jinak nepřístupná. S veřejným prostorem a pouličním divadlem bude jistě velmi zajímavě pracovat švýcarská novocirkusová skupina Cie Pieds Perchés. Kam ale diváky zavedou, zůstává překvapením festivalu. Výčet nedivadelních prostor ještě završí galerie, a sice Fiducia a PLATO. Výjimku jsme museli udělat s prvním představením festivalu, který letos otevře Opletal Divadla na cucky. Nedokázali jsme najít nedivadelní prostor, ve kterém by bylo možné na stropě ukotvit konstrukci, která drží scénu. Proto jsme se v tomto případě uchýlili do divadelního sálu Cooltouru. Ale věřím, že i tak bude inscenace provokativního režiséra Michala Háby mimořádným zážitkem, a sice svým obsahem a otázkami, které klade. A těší mě, že mluvíš o vysoko posazené laťce. Pak tedy nezbývá, než ji posunout ještě o kousek výš. Pro mě osobně se letos podařilo dát dohromady velmi pěkný a vyvážený program, který přinese řadu velkých a překvapivých zážitků.

Konáte se za stejných podmínek jako loni, anebo se něco na „budžetu“ OFFenzívy změnilo?

Letos se nezměnilo nic. Proporce festivalu zůstaly stejné jako loni. Velké rozhodnutí přijde až po letošním ročníku. První dva ročníky jsou dotovány z mezinárodního grantu Shaking the Walls. Věděli jsme tedy od začátku, že první dva ročníky a jejich průběh jsou jisté. Otázkou napopak je, jestli se podaří zajistit dostatek financí na další ročníky. Osobně bych si velmi přál, kdyby se to podařilo. Kdyby se festival OFFenzíva stal tradicí. Myslím, že našlápnuto má krásně a doplňuje mozaiku ostravských divadelních festivalů o nové perspektivy. Své místo na kulturní mapě tedy jistě má.

Jednou z hlavních hvězd je po loňském úspěchu brněnský soubor D´Epog. Vstoupí do Ostravice-Textílie, to už je dlouhodobý záměr, anebo jak k tomu došlo?

D´Epog je soubor, který tvoří opravdu velmi specificky. Ve své tvorbě jdou na dřeň a výsledný výtvor si proto oprávněně velmi hýčkají. Každý kus má proto specifické požadavky na prostorové umístění. Původně jsme chtěli na festival přivézt jiný kus, ale nenašli jsme vhodný prostor. Nakonec zarezonovala právě Ostravica s monodramatem Ich Bin Solo. A myslím, že je to opravdu skvostná kombinace. Těším se!

Některé soubory či účinkující se opakují z loňského roku. Je svět divadelní alternativy tak malý?

Opakují se pouze dva soubory. Kromě souboru D´Epog jsou to My kluci, co spolu chodíme. D´Epog jsem opětovně přizval jednak proto, aby mohli pomyslně obhájit loňský triumf, a také proto, že jejich tvorba je v rámci celorepublikového kontextu zcela mimořádná. Není jistě pro každého a potřebuje svého diváka. Jak sami říkají „Theatre sucks. We bite.“ Rozdělují diváky na ty, kteří žasnou a ty, kteří dotčeně odcházejí. Ale tak je to správně. Soubor My kluci, co spolu chodíme jsme pozvali podruhé proto, že byli opravdu skvělí. Loni vystupovali dvakrát a bylo to nesmírně zábavné, imaginativní, chytré pokoukání a zároveň jsme se hodně nasmáli. Jen o fous jim unikla cena diváků i poroty. A tak jsme je vyzvali, aby se připravili a zkusili to vybombit znova. A co na to oni? Jsou Svědomitě nepřipraveni!

Kdo usedne do pozice odborné poroty, která bude poměřovat kvalitu jednotlivých představení či inscenací?

Složení poroty zůstalo stejné, jako loni. Tedy já, Sylvie Vůjtková (dramaturgyně) a Tomáš Suchánek (divadelní manažer a ředitel festivalu Dream Factory). Zachovali jsme tuto trojici, protože nás to spolu moc těšilo. A jsme skvělá porota. Úžasně skromná.

Které další vystoupení na této netradiční přehlídce bys rád doporučil nad rámec „typické“ nabídky?

Je těžké vybrat jeden kus, protože se těším na všechny. Doporučím Vztek z pera nobelistky Elfride Jelinekové zpracovaný souborem divadla Kolonie z.s. A potom hlavně Tisíc tuctů. Tucty proto, že jsou báječné, ale jedná se o loutkárnu. Doufám tedy, že pro svou formu nezapadnou. Protože řada diváků si může loutkové představení spojovat jen s tvorbou pro děti. Ale přijďte se přesvědčit, že i dospělí mohou žasnout!

V programu je i titul, který je určen doslova pro hrstku diváků. Jaký má smysl dělat divadelní představení pro tak úzce pojaté divácké spektrum určené víceméně na první dobrou pro členy poroty?

Ano, Prefaby. Je to loutkové představení jednoho herce pro sedm diváků. Právě tento komorní zážitek malého počtu diváků je fascinující a specifický. Pro nízkou kapacitu jsme nasadili Prefaby na oficiální program pro diváky dvakrát. Proběhne také jedna utajená repríza pro porotu a tisk, to proto, abychom jako porota neobsadili už tak vzácná místa. Na tento kus rozhodně doporučuji zájemcům, aby si včas udělali rezervaci míst. Zároveň těm, na které v rámci rezervací nezbyde místo, radím – zkuste i tak přijít a uvidíte. Minulý rok jsme hráli Sakurambo s kapacitou 16 míst. Bylo plno, ale čtyři diváci s rezervací nedorazili, takže zůstaly zbytečně neobsazené židle.

Na jaké úrovni je podle tebe současná česká alternativní scéna a jak dalece se v Ostravě díky OFFenzívy dočkáme jejího vzorku?

Já mám alternativní divadlo moc rád, láká mě jako tvůrce i jako diváka tím, že hledá netradiční formy, místa a názory, které vyjadřuje překvapivou cestou. Myslím, že ačkoliv to alternativní nezávislé divadlo nemá vůbec jednoduché, má u nás v republice dobrou úroveň a četné zastoupení. V Ostravě se touto cestou tolik netvoří, proto má pro mě smysl právě tento festival, který do Ostravy přiváží nové divadelní názory.