Odešel nezapomenutelný Karel Bria. Vzácný člověk, skvělý dirigent a expert přes dechy

Když jsem začal studovat na sklonku devadesátých let Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, potkával jsem Karla Briu pravidelně. Jeho nezapomenutelná menší postava i výrazně řezaná a krásná hlava s vlídnýma očima, bílými vlasy a knírem, na mne tehdy okamžitě udělaly dojem.

Rád jsem cvičíval na kytaru na chodbě konzervatoře v patře, kde měla zkušebnu Dechová harmonie, která za jeho vedení byla tělesem, při jehož hře tzv. stály všechny chlupy. Ať už to byla klasika, standard, či vypalovačka od Johna Williamse z filmové série Indiana Jones. Karel Bria prostě uměl dělat muziku a uměl pro ni mladé lidi nadchnout tak, že za ním oddaně šli a věřili mu. Bylo jedno, jestli to byli dechaři nebo dirigenti. Obě řemesla ovládal tento malý velký muž obdivuhodně a s přirozenou grácií. Dokázal si získat srdce studentů.

Nezapomenu na to, že mi vždy odpověděl na pozdrav svým „Ahoj“. Ale pojďme si připomenout tohoto báječného muže s hornou a taktovkou trochu systematičtěji.

Karel Bria se narodil v Ostravě. Na Vyšší hudebně-pedagogické škole vystudoval nejprve hru na lesní roh u Bedřicha Dvořáka a posléze na nově vzniknuvší ostravské konzervatoři i dirigování ve třídách legendárních dirigentů Václava Jiráčka a Josefa Daniela. Od roku 1958 byl Bria členem operního orchestru NDM, v letech 1968 až 1991 byl prvním hornistou Janáčkovy filharmonie a členem kvarteta lesních rohů Kaemika Corni. Po ukončení aktivní hráčské dráhy si vyzkoušel práci redaktora Českého rozhlasu Ostrava. Jako dirigent vedl orchestry Valaška, Májovák (za jeho éry získal orchestr dvě zlaté medaile na světové soutěži v holandském Kergrade), Ostravan, Dechový orchestr Štramberk a zejména Dechovou harmonii Janáčkovy konzervatoře, s níž získal několikrát prvenství na celostátních soutěžích.

Briův přínos v oboru dirigování hezky shrnul emeritní ředitel Janáčkovy konzervatoře a skladatel Milan Báchorek: „proslul zejména jako nenahraditelný organizátor a pohotový dirigent velkých podnikových dechových orchestrů, velkých hornických kapel a četných
amatérských seskupení, které pod svou pevnou dirigentskou rukou dokázal rozehrát k nebývalým výkonům. Přátelská povaha, široké odborné a organizační schopnosti, smysl pro humor ho přivedly i na posty vzdálenější vlastnímu koncertnímu životu, jako byla např. práce hudebního redaktora pro oblast dechové hudby v redakci Českého rozhlasu Ostrava, nebo porotce interpretačních soutěží.“

Na Briovu skvělou éru vzpomíná také známý moderátor a publicista Jiří Vejvoda: „V devadesátých letech vytvořil Český rozhlas záslužnou soutěž Concerto Bohemia v podání mladých amatérských orchestrů. Mezi nejlepší patřila tradičně Dechová harmonie Janáčkovy konzervatoře. Jejím dirigentem byl nepřehlédnutelný Karel Bria, připomínající vzhledem hulána uprostřed lítého boje, ale duší dobromyslného brtníka; řadím ho ve vzpomínkách k těm, kteří jsou stěží nahraditelní.“

Na Janáčkově konzervatoři Karel Bria vyučoval také dirigování. Jeho citlivé, chlapské ale vždy vřelé člověčenství zažili Lucie Možná, Aleš Kománek a mnozí další pokračovatelé této tradice. Ředitel MHF Leoše Janáčka Jaromír Javůrek také vyzdvihuje jeho ohromný smysl pro humor a a vzpomíná na Karla Briu jako na „vynikajícího společníka, který svým nepřeberným množstvím historek z hudebního života dovedl zpříjemnit i ty nejdelší přejezdy ostravských filharmoniků na evropských uměleckých zájezdech.“

S Edvardem Schiffauerem. (Foto: Werner Ullmann)

Krásné umělecké přátelství vázalo Karla Briu i s uznávaným skladatelem Edvardem Schiffauerem. I ten zavzpomínal na svého kolegu: „S Karlem Briou jsem se seznámil už na základní škole, kdy se připravoval ke studiu na konzervatoři a doma nám se zaníceným povídáním přehrával své gramofonové desky. K dalšímu setkávání docházelo při spolupráci s Kaemikou Corni a především pak na Janáčkově konzervatoři, kde jsme spolu deset let v jedné třídě společně vyučovali. Tam jsem poznal jeho náruživé směřování k dokonalému provedení jím vybraných skladeb, jeho originální způsob řízení dechového orchestru i specifický způsob výuky dirigentů. A také kamarádský přístup při vyžadování přísné kázně i důsledné přípravy všech hráčů. A to byly ty hlavní atributy celostátních úspěchů jeho (jednoznačně jeho) Dechové harmonie. Ještě před pěti lety jsme spolu jeli na Hukvaldy, tam jeho bývalý domovský Májovák premiéroval můj pochod Brio bravo! napsaný k pětasedmdesátinám, bohužel na pražské skvělé provedení Dechovým orchestrem armády České republiky už přijet neměl sílu.”

Během svého života si Karel Bria vysloužil uznání, respekt a také uznalé přívlastky a přezdívky. Jedna zněla „expert přes dechy“. Posledních pár let života musel podstoupit svůj největší boj s nemocí, kterou si velmi krutě protrpěl. Byl to obdivuhodný muž činu a člověk, jenž dokázal odpustit i těm, kteří mu ublížili. Na takové bychom na rozdíl od těch druhých neměli zapomenout.

Čest jeho památce!