Přestěhování festivalu Inverze do centra Ostravy je pro nás vítanou výzvou, říká za pořadatele Vasilios Chaleplis

Definice inverze zní, že jde o meteorologický jev, kdy teplota vzduchu v některé vrstvě dolní atmosféry s výškou neklesá, ale stoupá. Lze to chápat i tak, že festival Inverze sází i na nezavedené umělce, u kterých ale předpokládáte úspěch? Mám na mysli třeba literáty spojené s uměleckou skupinou Harakiri Czurakami, jejímž jste spoluzakladatelem.

Festival chce především poukázat na multižánrový potenciál literatury, proto jeho program vytváříme nejen na základě současných literárních trendů, ale zahrnujeme do něj také aktuální trendy divadelní, filmové či hudební. Současně si ale také připomínáme minulost, letos bude například na Inverzi k vidění komponovaný pořad o uměleckém svazu Devětsil z dvacátých let minulého století. Vše se nám takto pěkně prolíná v živelný program.

V souvislosti se jmény, která na festivalu vystupují, vsázíme na známé osobnosti, ale pevnou součástí festivalu bývá také čtení mladých, nezavedených autorů v rámci Harakiri literárních čtení. Letos jsme však tento pořad do inverzního programu poprvé nezařadili, šetříme si ho na náš další festival Luft, který bude věnovaný především audiovizuálnímu umění. Zajímá nás ale prezentace alternativních přístupů k literatuře, letos například vystoupí Martin Reiner v rámci povídání o relativně nové, intermediální graffiti literatuře.

Majitel brněnského nakladatelství Druhé město Martin Reiner představí knihu b jako brno, což je monografie asi nejznámějšího brněnského streetartisty, který si říká Timo, jehož práce jsou označovány jako literární graffiti. Má Ostrava také svoje literární streetartisty? Nevšiml jsem si něčeho takového, čím to je?

Přiznám se, že se v současné graffiti scéně nepohybuji, ale vím, že v Ostravě má writerská subkultura bohatou historii. Je pravděpodobné, že právě v našem městě vznikla vůbec první česká writerská crew, a to kolem původně bíloveckého punkera Maniaca, který si mimo jiné vysloužil titul kmotra československého graffiti. Shodou náhod jsme teď na našem Harakiri blogu vydali článek mapující stručnou historii graffiti v Česku, takže jsme všichni poučení (smích).

Spojuje tedy letos účinkující nějaké společné téma, nebo jsou tím tématem všechny výklady slova inverze?

V minulosti nás několikrát napadlo zaštítit festival jedním, společným tématem, ale přišlo nám, že bychom se takto ochudili o spoustu zajímavých a aktuálních témat, která rezonují nejen českým literárním světem. Chceme, aby Inverze volně bujela bez zbytečného, minuciózního zastřihávání.

Proč je vlastně festival multižánrový, je v Ostravě tak málo zájemců o literaturu, že by neutáhli čistě literární festival?

Myslím, že v Ostravě není o čistě literární festivaly nouze. My jsme chtěli přijít s něčím novým, svěžím, co by odráželo multižánrový potenciál literatury a umění celkově. Sami máme rádi, když na festivalech můžeme zajít na literární čtení, ale třeba vidět i nějaký fajn film a večer si poslechnout muziku. V tomto jsme se hodně inspirovali formátem Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde se navíc o literární program stará i náš kamarád a dramaturg Inverze Ondřej Hrabal.

Třetí ročník Inverze se přesunuje z Dolních Vítkovic do malé Kodaně u Ostravice. Připomeňte, proč k této změně došlo?

Důvodů bylo několik a asi je není třeba nějak sáhodlouze rozebírat. Ten hlavní byla touha pracovat s prostorem za jasně daných a neměnných podmínek, kde budeme moci rozvíjet naši kulturní činnost bez toho, aniž bychom se museli strachovat o budoucnost. A přestěhování do centra Ostravy pro nás bylo vítanou výzvou, jak se posunout a zároveň přiblížit naším fanouškům. Ne nadarmo se říká, že nejcennější životní zkušenosti se nachází mimo naše komfortní zóny.

Provoz u řeky sídlí v budově bývalé Zuckermannovy továrny na cukrovinky, což je i tklivá upomínka někdejší multikulturní Ostravy. Ve Vítkovicích Rothschildové a Gutmannové, teď Zuckermann, všechno to byli židovští podnikatelé, co s vámi dělají tyhle doteky s nikoli úplně dávnou historií Ostravy?

K historii se má přistupovat s respektem, ne však škrobeně, s přehnaně posvátnou úctou. Nemělo by docházet k jejímu ustrnutí, měla by být živá, pulzovat. V Provozu u řeky věříme, že nejlepším způsobem, jak uctít její historii, je najít dynamický způsob, jak tyto doteky minulosti udržovat živé a zároveň je obohatit o soudobý společenský kontext. Ať už pořádáním různých kulturních událostí, nebo citlivou revitalizací míst a jejich zpřístupněním široké veřejnosti, jako tomu je v případě námi rekonstruované Zuckermannovy továrny na cukrovinky v Kostelní ulici číslo 24.

Historii bude věnován i dialog režiséra a scénáristy Václava Marhoula a ostravského dramatika Tomáše Vůjtka. Co si od toho setkání slibujete?

Především poutavou debatu na témata týkající se překonávání dlouhotrvajících představ o naší historii. Zajímá nás třeba, zda oba autoři vnímají umění primárně jako nástroj proti konvenčnímu výkladu dějin. A zda pro připomínání historie novým generacím považují za nejvhodnější média právě film a divadelní hru.

Po delší době se v Ostravě objeví spisovatel Jáchym Topol, o kterém je známo, že už nerad vyjíždí na autorská čtení, protože mu užírají čas na tvorbu. Jak se vám ho podařilo přesvědčit k cestě až do Ostravy?

Jáchym Topol byl už na prvním ročníku Inverze a industriální kulisy tehdejší Hlubiny si doslova zamiloval, takže místo plánovaného jednoho dne zůstal po celou dobu konání festivalu. Troufáme si proto říct, že jsme Jáchyma nemuseli vůbec přemlouvat. Že se do Ostravy znovu moc těší.

A proč bude Topol číst z knihy Trnová dívka, která má podtitul Příběhy severoamerických Indiánů a vyšla už v roce 1997? Připadá autorovi Ostrava jako nějaká rezervace chacharů?

To je spíše otázka na Jáchyma Topola.

Básník Petr Hruška obnoví na Inverzi svůj proslulý pořad Literární Paseka, který několik pořádal v klubu Les a přivedl na svou Paseku celkem 139 literátů. Budou jeho Paseky pravidelným programem Provozu u řeky, nebo jde o ojedinělou vzpomínku? A kdo bude hostem inverzní Paseky?

Z konání Paseky máme všichni obrovskou radost. Zamýšlíme ji ale s Petrem oživit pouze v rámci Inverze. Zařadit ji na pravidelný program našeho Provozu by bylo úžasné, ale myslíme, že Paseka symbolicky patří a vždycky bude patřit právě k Lesu. Zážitek z jediné letošní Paseky umocní i Petrův výběr hostů, pozvání přijali spisovatelka Bianca Bellová a překladatel Josef Rauvolf.

Karin Lednická vyveze návštěvníky Inverze do Karviné. Na její román Šikmý kostel jsou různé názory. Jak dílo zapůsobilo na vás?

Já osobně jsem nadšený, že takový román vznikl. Karin jsem znal především jako ostřílenou nakladatelku, a když mi řekla o svém novém románu a celkově trilogii, kterou chystá, spadla mi čelist. Moc se mi líbí, s jakou vervou se do těchto neprobádaných vod slezsko-moravské historie pustila. Sám považuji její vhled k tomuto palčivému historickému tématu za velice vítaný. Příběh opravdu ožívá pod očima, a to jednak díky jejímu poutavému a citlivému stylu, a jednak díky nekompromisnímu tempu, kdy se na čtenáře valí nezastavitelná tíha emocí. Šikmý kostel tak v mnohém překračuje svůj regionální původ a stává se zajímavým pro široké spektrum čtenářů po celé republice i mimo ni. Věřím, že její čtvrteční čtení bude jedním z vrcholů letošního ročníku a moc se na něj všichni těšíme.

Na jaký pořad z programu Inverze byste ještě rád upozornil?

Je toho hodně. Určitě doporučuji sobotní divadelní představení Divadla Feste Display of the Shame na motivy Čapkova RUR. Dále páteční literární pořad pojmenovaný Ve spárech korporátu, na kterém vystoupí Igor Malijevský, Jan Škrob a Pavel Zajíc. A z hudebního soudku doporučuji koncerty zpěvačky Luciany, kapely Sekvoye, jazzového uskupení Molotow Moloch Quartet anebo živelné elektronické sety v podání např. dua Maxbe nebo ostravského projektu Phil Lemon.

Inverze má v Ostravě i temný význam, to jsou ty smogové dny, kdy centrum zaplaví rakovinotvorný benzo(a)pyren z přívozské koksovny anebo z hutě v Kunčicích. Mají pořadatelé Inverze nějaké ambice v rámci boje za lepší vzduch v Ostravě?

Environmentální tématice se v rámci Inverze nevěnujeme. Snažíme se nemyslet na to škaredé a chceme si naplno užívat letní festivalovou atmosféru. Pokud se ale situace se smogem zhorší, určitě budeme mezi prvními, kteří se postaví za výzvu pro lepší ovzduší v Moravskoslezském kraji.

Jaké literární programy čekají návštěvníky Provozu u řeky letos na podzim?

Chystáme čtení s platformou Harakiri, a to nejen v rámci festivalu Luft, ale také v rámci samostatných večerů. S Harakiri rovněž připravujeme zcela nový literární pořad, který bude k dispozici online na našich stránkách a kam budeme zvát mladé debutanty, z nichž někteří už prošli našimi literárními večery, třeba Nela Bártová. A dělat s nimi rozhovory o jejich tvorbě a jejich vztahu k literatuře.

A jak se má k světu nakladatelství Bílý Vigvam, za nímž stojíte?

Bílý Vigvam se má skvěle, díky za optání. Momentálně je naší ambicí vydávat mladé nezavedené autory a autorky. Do začátku příštího roku plánujeme debuty rovnou dvou básnířek. Sbírku V sobotu se obejmeme brněnské básnířky a výtvarnice Anny Ročkové, která tvoří unikátní básně-koláže a obrazové montáže, a pak sbírku Na konci chodby je ráno již zmíněné Nely Bártové. Už ale připravujeme ediční plán na příští rok a sami se nestačíme divit, kolik mladých, talentovaných literátů bychom nejraději vydali. Je jich hodně.

Jaká je podle vás současné ostravská literatura? Dá se vůbec nějak definovat, spojuje ji něco?

Já bych byl zatím v nějakých definicích opatrný. Myslím, že ostravská společnost do sebe postupně vstřebává dopady spojené s ukončováním průmyslové těžby a snaží se přehodnotit vlastní pozici v republice, potažmo ve světě. Učí se udržovat svoji historii živou, ale tolik na ní nelpět. Je potřeba, aby se neustále omlazovala a aby se vytratilo ono zastaralé myšlení, které má nepříjemnou pachuť provincialismu a které asi nejlépe vystihuje polarizovaný vztah „My versus Oni“. Myslím, že pouze vyspělá a sebevědomá společnost nemá potřebu zapouzdřovat se a vymezovat vůči ostatním. A nejspíše ještě chvíli potrvá, než takovou společností budeme. Ale věřím, že Ostrava má nastartováno stát se kosmopolitním městem nového střihu a kulturně dohnat například Brno, což se zákonitě začne projevovat i v literatuře.