Metalová vášeň na pět? Verpa! Kapela vydala debutové album po pětatřiceti letech existence

Formace Verpa zplodila velmi údernou metalovou nahrávku. Ta dostala název Peklo na zemi a po hudební stránce je plně oddána nekompromisnímu thrash metalu. Asi takovému, který se v devadesátých letech minulého století kuchtil v okolí americké oblasti Bay Area. Navzdory hudební nemilosrdnosti nezůstává tato bohumínsko-karvinská parta uvězněna v mantinelech uvedeného žánru, protože skladby vstřebávají také prvky death metalu či hard core. Co se týká death metalu, tak jeho stopy jsou otištěny hlavně ve vokálních partech.

Každopádně všech devět songů sází na přímočarost a ostrost a ani náznakem do vlastních řad nevpouštějí jakékoliv ředící ingredience. A to je pozitivum, které se počítá. Verpa opravdu po celou dobu nahrávky drží vytyčený směr a na rozdíl od mnoha jiných interpretů nesklouzává k předhazování cukrové vaty. A to jen proto, že by tato „úlitba bohům“ mohla přilákat větší počet fanoušků.

Jak už bylo naznačeno, počátky kapely sahají až do roku 1985. Z původní sestavy ovšem zůstal jen kytarista Michal „Metal“ Nowak, jehož od roku 2018 doplňují baskytarista Juraj „Ďuri“ Zajíček, bubeník Tomáš „Chreňo“ Chrenko a zpěvák Jiří „George“ Tomíček. Zmíněná čtveřice zkušených hudebníků se sice nepokouší usednout na trůnu kompozičních inovací, přesto album nabízí vícero záchytných a poutavých momentů, které dodávají nahrávce barevnost.

Zmiňme třeba titulní Peklo na zemi, jejíž součástí je poutavá, řekněme, orientální vyhrávka. Naopak v Neubližuj Verpa předkládá přitažlivou hru s melodiemi a výsledkem je flák, jenž jednoznačně aspiruje na hit tohoto počinu. Pátý song Svatá touha lze zase díky kvapíkovému tempu a rychlopalnému refrénu považovat za koncertní tutovku. Jako kontrast veškeré dravosti pak působí poslední Havraní stezka, která je sice vedena v pomalejším tempu, přesto si zachovává thrashmetalovou hutnost.

Skupina si zaslouží ocenit i za odvahu, protože tento typ metalu není aktuálně na českých kolbištích zas tak běžný. I tahle skutečnost potvrzuje, že pro Verpu je zásadní její metalová víra na úkor toho, co aktuálně vyzdvihla vlna oblíbenosti. Ani fakt, že je místy patrné, koho členové kapely z hudebního hlediska uctívají, nelze brát jako negativum. Verpa se totiž neutápí v jakési plačtivé nostalgii, jejímž cílem je pouze následovat, ale v prvé řadě servíruje syrový materiál, jehož prostřednictvím se snaží poklonit vlastním hudebním vzorům. A to se daří.

S drsnou tvorbou korespondují také nesmlouvavé texty, jejichž doménou je otevřenost a které s sebou přinášejí spoustu otázek. Ačkoliv se s nimi jistě neztotožní každý, minimálně za zamyšlení rozhodně stojí: „Mír je vědomí duší, co nikdy nespí / My taky můžeme a proto nespíš, neubližuj ani tomu, co sníš.“ (Neubližuj) nebo „Vždycky rozdělíš sebe na kusy / V nich se nacházíš pouze ty sám.“ (Ó pane svůj)

Pro úplnost ještě dodejme, že album bylo nahráno v jablunkovském GM Recording studiu. O následný mix a mastering se postarali bratři Wieslavští v polském studiu Hertz. Na této velmi respektované hudební adrese vznikly v minulosti už nahrávky takových metalových veličin, jako například Behemoth, Vader či Decapitated, takže nepřekvapí, že i Peklo na zemi disponuje mocným a intenzivním zvukem.

Nedá se říci, že by debutové album kapely Verpa v nějakém ohledu vynikalo. Přesto jako celek funguje jako dobře promazaný stroj. Verpa sama sebe pasovala mezi ty interprety, pro které méně je více. Raději tvořit pro nevelkou cílovou skupinu, ale o to s větší vášní a větším nasazením. Věrnost nade vše. Zkrátka a jasně, thrasmetalové Peklo na zemi je optimálně řezavé a přívětivě drsné.