Zakladatelé ostravského Studia G: Chceme dělat poctivé divadlo z naší niterné potřeby tvořit

Můžete zmínit okolnosti, které předcházely chystanému otevření Studia G?

Mirka: Studio G jsme založili 25. června 2019 v klubu Márnice Divadla Petra Bezruče po obnovené premiéře inscenace Viktor aneb Dítka u moci. Věděli jsme, že musíme hrát, zkoušet, pracovat, být spolu. Prostor jsme ještě neměli. Ten jsme získali v srpnu a začala práce na přestavbě. Už v prosinci jsme v provizorních podmínkách uvedli například scénické čtení Landovského Arestu, Elblova Julka, měli jsme otevřené zkoušky Čapková Hordubala v režii Pavla Gejguše a hry Za Horizont (volně na motivy knihy C. S. Lewise Rady zkušeného ďábla). Proběhly i čtyři adventní večery, setkání Mostů a hráli jsme mimo divadlo Betlém a pohádku Haló, Jácíčku. Zkoušeli jsme, připravovali repertoár, ale rozestavěné prostředí nám nedovolilo ještě otevřít se vší parádou. To se mělo stát 1.května, jenže přišla koronakrize, což nám, jako asi všem, velmi zkomplikovalo život. Stavební práce byly pozastaveny a když už to možné bylo, firmy i lidé už měli naplánovanou jinou práci. To nemluvím o kavárně, s jejímiž příjmy počítáme. Přišli jsme o výborného barmana, který po krizi vyhlásil osobní bankrot. Snad se nám podaří domluvit nové lidi do kavárny, ale dříve než v listopadu to asi nebude.

Každopádně jsme od května zkoušeli a v červnu proběhly opět otevřené zkoušky. Jedna v režii Josefa Kačmarčíka (O klucích aneb jsem kuchta) autora Davida Gieselmanna a druhá v režii studenta herectví 2.ročníku JKO Bořivoje Čermáka (Tučňáci na arše autora Ulricha Huba. Nyní probíhá příprava oprašovacích zkoušek a ano, v září se chystáme otevřít!

Co všechno jste dělali ve Studiu G, abyste mohli začít?

Vladislav: Museli jsme rozdělit prostor mezi kavárnou-barem a divadlem. Jednak zdí a taky novými dveřmi. Bylo nutné udělat kompletně nové topení včetně nových rozvodů vody a nového plynového kotle. K tomu bylo žádoucí zprovoznit nové sociální zázemí pro větší počet lidí. Jednou z nejnákladnějších byla také investice do vzduchotechniky. Bylo potřeba vysekat beton a nahradit ho dřevěnou podlahou. Jak v divadelním sále, tak v kavárně. Vyspravit omítky, vymalovat, vyrobit dřevěné stropy toalet. Ještě nás čekají rozvody elektřiny, stavba baru, instalace elevace a spousta jiných, i drobných úprav prostoru. A to nemluvím o komunikaci s úřady, o zařizování různých povolení, což v době krize bylo náročné na čas. Skloubit zkoušení a stavební práce bylo opravdu těžké.

Na co se tedy diváci mohou od září těšit?

Vláďa: Diváci se mohou těšit na komorní divadelní sál v centru města, ve kterém chystáme nejen divadelní představení, ale i setkávání na Mostech, koncerty, pohádky, přednášky. Chystáme i programy hostů. Např. 24. září bude u nás v rámci Templ festu talk show Tomáše Novotného. A od listopadu věříme, že bude otevřena i naše kavárna.

Navazujete na někdejší divadelní činnost ve Staré aréně? V jaké podobě?

Pavel: To je poměrně složitá otázka, tedy ani odpověď nemůže být zcela jednoduchá. Bude tedy poněkud rozkošatělá. Ve Staré aréně spolupracovala určitá skupina umělců, kteří kultivovali své představy o podobě divadla a budovali svou poetiku. Po zániku Staré arény se část lidí rozutekla, což by se ale u mnohých stalo i v případě pokračování Staré arény, protože dokončili konzervatoř a odešli do jiného angažmá, kde už mají své závazky. Část ale zůstala a bude pokračovat ve Studiu G. Je tedy přirozené, že budeme navazovat na předešlou práci a pokračovat po naší linii dál. Nicméně odchod ze Staré arény byl uzavřením jedné etapy, nyní vstupujeme do nové éry. Voda teče a neustále proměňuje koryto svého toku. Lidé i umělecké myšlení se vyvíjí, proměňují s časem i životními zkušenostmi. Budeme tedy určitě přinášet a objevovat pro sebe i naše diváky něco nového. Ale ano, myslíme pořád v téže linii, která směřuje za snem o podobě ideálního divadla. V našich očích ideálního. Per aspera ad astra. Přes překážky ke hvězdám.

Na začátku odpovědi jsem tuto otázku označil za složitou, nyní ještě doplním, že je také nesmírně ošemetná. Vysvětlím proč. Stará aréna v tehdejší podobě bohužel zanikla. O tom, proč a za jakých okolností, už bylo napsáno i namluveno mnoho slov. Myslím, že není dobré, aby se přízrak Staré arény příliš často skloňoval s novým Studiem G. Pokračujeme dále. Vstupujeme do nového projektu, který bude určitě plný zajímavých divadelních dobrodružství. Smysl vidím více v tom, dívat se dopředu, kam jdeme a co se před námi otevírá nového.

Ambice někdejšího uměleckého vedení Staré arény v době, kdy tam působil na postu uměleckého šéfa Pavel Gejguš, byly vysoké. Hovořilo se o stánku velmi současného divadla. Půjdete touto cestou?

Pavel: Půjdeme dál cestou divadla, které nás těší a které nás fascinuje. Půjdeme dál cestou, která bude překvapovat nejen diváky, ale i nás samotné a měla by všem přinášet radost z objevování nových zákoutí lidské duše, fantazie, divadelní imaginace. Půjdeme dál cestou divadla hereckého, autorského, které vypovídá o tom, co nás zrovna jitří. V tomto ohledu současné bude, protože bude obtiskem toho, co zrovna považujeme za palčivé a zajímavé k úvaze a vyjádření. Jen málo věcí může být tak moc subjektivně vnímaných jako je divadelní umění. Představy o tom, jak vypadá ideální divadlo, co je zábavné a co trapné, co je zajímavé a co nudné, jsou velmi rozličné a mění se s perspektivou toho, kdo se na ně dívá ze svého úhlu pohledu. Těžko tedy objektivně měřit, co je současné divadlo a jaké má mít přesně parametry, neboť na to by každý odpověděl jinak. Můžeme však říct, že budeme dělat poctivé divadlo podle našich představ, jak by mělo ideální divadlo vypadat. Budeme dělat divadlo z niterné potřeby tvořit a vypovídat.

Můžete prozradit pár jmen z tvůrčího týmu?

Mirka: Tvůrčí tým, námi nazvaný Tým snů, tvoří Vladislav Georgiev s funkcí ředitele divadla, manažerka Daniela Zarodňanská, režisér Pavel Gejguš, student režie Marek David, dramaturg Antonín Dvořák, osvětlovač Jakub Labor, zvukař. webadministrátor a já.  Velmi úzce pak s námi spolupracují mladí herci. Jakub Georgiev, Robin Ferro, Marian Mazur, Markéta Bílková, Andrea Zatloukalová a další. Nově nám s produkcí pomáhá Lucie Finková.

Jaká bude podzimní premiéra a vaše vlastně první sezóna?

Mirka: 4. září v 19 hodin otevřeme budovu Studia G veřejnosti premiérou hry Manželství je vražda od Nicka Halla. Ve své vlastní inscenaci budou hrát Renáta a Václav Klemensovi. Dále chystáme premiéry her Hordubal, O klucích aneb jsem kuchta a Tučňáci na arše. Za horizont zvládneme asi až v říjnu. Na podzim uvedeme ještě premiéru autorské hry Marka Davida Planu. Je to příběh Ryszarda Siwiece, Poláka, který se v září 1968 jako první ve Východním bloku upálil na protest proti srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Zimní termín obsadí Pavel Gejguš s další autorskou hrou s pracovním názvem Kráčím s prázdným srdcem. Je to o životní pouti belgicko-francouzské cestovatelky a spisovatelky Alexandry David Neélové po Tibetu. Po Novém roce se režie ujme Tomáš Jirman s hrou Michela de Ghelderoda Balada o velkém kostlivci. A sezonu zakončí student 3. ročníku režie na VŠMU David Vyhnánek. Bude to Jiráskova Vojnarka. A co bude o příštích prázdninách, je zatím tajemství. Na tom pracujeme.  A všichni se na setkání s diváky velmi těšíme!