Všechno je uspěchané a nic není věčné, tvrdí členové skupiny Orchidea, která se vydala na souboj s časem

Po pěti letech vydáváte nové album. Jak byste nahrávku definovali? V čem vidíte spojitosti mezi vašimi dřívějšími počiny?

Spojitost vidíme v udržení stejného směru, bez jakýchkoliv experimentů. To znamená přímočarý, melodický metálek, nově navíc snad ještě o něco údernější než dříve. Stejně jako po celou naši historii, tak i nyní jsme zůstali věrní českým textům. Za zmínku stojí rozhodně zvuk, který se bezesporu posunul mnohem dál než na předešlých albech.

Vznikaly písně v průběhu pěti let, nebo třeba až v posledním roce, kdy jste si řekli, že byste chtěli natočit nové album?

Na albu se nějaký čas pracovalo. Bohužel jsme se však na přelomu let 2018/2019 po dlouhých pěti letech museli rozloučit s naším kytaristou Lukaszem a začali jsme hledat náhradu. To nás poněkud zbrzdilo, lépe řečeno zastavilo. Naštěstí se našel hudebně protřelý kytarista Martin „Buchta“ Cupek, který se rozhodl do toho s námi jít. Odjeli jsme letní akce a poté jsme dali stop koncertům a začali makat na nových skladbách. Z původně připravovaných písniček se nakonec zachovala pouze jedna, po které jsme celé CD také pojmenovali – Souboj s časem. Buchta však kapelu výrazně oživil, domluvilo se studio a v dubnu 2020 jsme šli nahrávat.

Co se týká samotného alba, tak jedním z poznávacích znamení pětipísňové kolekce je to, že kladete důraz na kytarové plochy. Začátek alba připomíná spíše úvod jako z nějakého kytarového sólového počinu. Byl to záměr? Jaký význam tomuto dynamickému úvodu přisuzujete?

Záměr to nebyl. Dynamický úvod je výsledkem silného zvuku a ostrých kytarových riffů.

Dalším z charakteristických znaků alba je variabilní zpěv místy až, v dobrém slova smyslu, s teatrálním nádechem…

Tady už to záměr byl a je fajn, že sis toho také všimnul. Zpěv je v kontrastu se zbytkem kapely, vzájemně se doplňují, zároveň vše s ohledem na možnosti zpěváka. Zpěv je bezesporu poznávacím znakem naší kapely.

Skladba Mety tak trochu po vokální stránce evokuje Visací zámek. Setkali jste se už s tímhle názorem?

Vážně? Tak s tímto přirovnáním jsme se ještě nesetkali a asi by nás i dost pobavilo (smích)… Zpěvák si v písni našel svou cestu, tohle frázování mu sedělo. Do určité míry je to i o těch kontrastech zpěv versus muzika.

Ve skladbě Hlas srdce se zpívá: „…poslouchej hlas svého srdce…“ Řídíte se tímhle doporučením?

Každý to má jinak. Třeba kytarista Buchta říká, že se hlasem svého srdce řídí, ač si skoro pokaždé rozbije hubu. Poslouchat hlas svého srdce je jedna z možností.

Album se jmenuje Souboj s časem. Vidíte váš osobní souboj s časem spíše z negativního, nebo pozitivního hlediska? Respektive kde spatřujete negativa a pozitiva vašeho souboje s časem?

Nehledáme pozitiva, ani negativa. Prakticky ani není s čím bojovat. Čas je nám v patách na každém našem kroku. Všechno je uspěchané a nic není věčné.

Jaký význam mají čísla na obalu? Je to náhodná volba, nebo má rozmístění těchto čísel nějaký specifický smysl?

Čísla nejsou úplně v rovině. To je pravda. Však i ten život je jak na houpačce, co si budeme povídat. Ovšem když se na obrázek znovu podíváš, zjistíš, že se žádná čísla neopakují, je to klasický hodinový ciferník. Za dvanáctkou je přeci jednička, dvojka. Jinak ty hodiny jsou v podstatě jedním ze tří symbolů na obalu alba. Tím dalším je ruka kostlivce s přesýpacími hodinami na přední straně, která symbolizuje čas, jenž je nedotknutelný. Naopak na zadní straně ruka rozbíjí přesýpací hodiny, což vyjadřuje, že bychom se v tom „souboji s časem“ neměli vzdávat, neztrácet naději, zlomit v sobě ten respekt k času, nepoddat se!

Kapela Orchidea existuje už sedmnáct let. Co vidíte, když se ohlédnete za dosavadní kariérou? A jak si představujete budoucnost?

Je za námi už sedmnáct let existence. Určitě jsou vždy nepříjemné odchody členů, změny v sestavě, ale tři ze čtyř současných členů jsme v kapele v podstatě od samotného vzniku. Fungujeme jen díky našemu přátelství a odhodlání překonávat překážky, protože jinak jsme povahově každý úplně jiný. Je fajn, že se i po těch sedmnácti letech dokážeme na cestách opravdu hodně nasmát, skvěle se bavit a bez přehnaných ambicí tu kapelu tlačit stále dál. A jak si představujeme naši budoucnost? Koncertovat, hrát, kde se dá, protože kontakt s lidmi to je nejvíc. Bez toho by to nemělo žádný smysl.

Jak podle vás Karviná ovlivňuje vaše písně a texty, atmosféru vašich songů, respektive celkové vyznění nahrávky?

Jsme karvinská kapela a vždy se k městu hrdě hlásíme. Ovšem naši tvorbu to nijak neovlivňuje.

Jaký význam přikládáte vaší tvorbě? Vnímáte kapelu hlavně jako koníček nebo jako prostředek k sebevyjádření a sebeprezentaci či ke sdělení vlastních pocitů?

Tvoříme, abychom se bavili, ale snažíme se zaujmout i ty ostatní, kteří na nás buďto se štěstím narazí, anebo si nás přímo vyhlídnou. Je to koníček, zároveň sebevyjádření a reprezentace všeho, čeho jsme byli schopni dosáhnout, vytvořit a sdělit naším projevem.

Co vás čeká v nejbližší době?

V nejbližší době asi to, co všechny. Druhá vlna viru. A pak se uvidí. Na září nám však zůstal ještě jeden doposud neodvolaný koncert v Polsku, takže na ten se moc těšíme. No, a snad se nějaké to hraní ještě najde. Věříme v to!