Básník Jan Vrak v nové sbírce Mizerov reaguje i na pandemii koronaviru

Když editor sborníku Krátká báseň věnoval oddíl i ostravskému básníku Janu Vrakovi (vlastním jménem Tomáš Koudela), vsadil na trumfovou kartu. Pokud totiž někdo v Ostravě dokáže v šesti až deseti slovech stvořit text, nad kterým může čtenář další půlden přemítat, tak je to právě Vrak.

řeč pospolitá 

nie
mamy
rusa

ale
virusa 

Citovaná báseň kombinuje jazykovou slovní hříčku s hospodským výkřikem nad dvoudecákem vodky. Rzeczpospolita Polska, to je oficiální název země našich severních sousedů, který se běžně překládá jako republika. Slovo rzeczpospolita ale doslovně znamená „věc veřejná“ či „věc společná“, je to starý polský překlad latinských slov „res publica“. Poláci tak dali najevo už na počátku novověku, když tento název používala „šlechtická republika“, že v Polsku to chtějí dělat jinak než v západní Evropě.

Řeč pospolitá je zase nemožná, když má Polák podat ruku Rusákovi. To jim můžeme závidět, protože z Pražského hradu i ze Strakovy akademie se směrem k Rusku mává až moc přívětivě. Virus a epidemiologická opatření však svým způsobem omezují svobodu slova. V OSN dokonce zaznělo, že nemoc Covid-19 využilo k omezení lidských práv nejméně třicet zemí na světě, v Evropě svoboda slova nejvíce utrpěla v Maďarsku, kde veřejná kritika vládních hygienických opatření v médiích mohla novináře přivést až do vězení.

Nová básnická sbírka Mizerov, kterou Jan Vrak vydal v nakladatelství Tera, má i minimalistickou obálku. Na černé ploše je název sbírky uveden tak malým písmem, že ho autor těchto poznámek bez brýlí nepřečetl, a to mu optik vyměřil, že potřebuje jen dvě dioptrie. Proč ne, v Ostravě v devadesátých letech krátký čas vycházel občasník Slezská lupa, který byl vysázen velikostí písma „6“. Číst není samozřejmost.

Mizerov je mizerná karvinská čtvrt, básník má ale asi na myslí jakýsi obecný „mizerov“ kolem nás. Význam slova konečně vysvětluje i mnohoznačná báseň s až wernischovskou ironií.

mizerov

tu
topí se
postaru

deštěm

„To pivo je mým topivem,“ básní hlučínský říkačkář Milan Krupa. A když jde o uhlí z Ostravsko-karvinského revíru, tak Krupa spustí: „Uhlí kde se našlo, kurňa! / No v údolí Burňa.“ Vrak si to ale s uhlím vyříká skoro zenově: „Vem loutnu básníku // řekl strom // jsem taky / bez talentu // řeklo uhlí.“ Skoro se nabízí, aby tahle báseň byla mottem důlnímu podniku OKD pro závěrečnou fázi útlumu těžby.

A nakonec Vrakova báseň, která dokonale vystihuje, jak těžké je vyrovnávání se s minulostí v kraji uhlí a oceli. A jak to ukázala i aktuální kauza spojená s vydáním sbírky básníka Stanislava Koláře v nakladatelství Protimluv:

škoda

 disident
&
rezident
&
konfident

*

Jan Vrak: Mizerov. Nakladatelství Tera, Ostrava, 2020.