Fredy&Krasty: Ostrava je v současnosti taková zajímavá, mírně povadlá kytička

Na úvod bychom měli objasnit spojitost mezi seskupením Jindra Holubec Y Amigos a Fredy&Krasty. Kdy a proč se z Jindra Holubec Y Amigos stává Fredy&Krasty?

Pafka: Na světě se pořád něco děje. Jinak by nebyly dějiny (smích)… V hudbě to platí dvojnásob. Je to prostě postupný vývoj od kapely, která hraje špinavou latinu a taky funky, v poslední fázi již pod názvem Amigoos, k vlastně stejné kapele se shodným základním obsazením, která se ale hudebně posunula výhradně do funku. Navíc v sobě našla další vyjadřovací platformu. Myslím tím video. A snaha o propojení těch dvou kanálů, videa a muziky, nás nakonec dovedla k celkem bolestnému rozhodnutí sjednotit název video skečů a kapely. Takže pro příště jedině Fredy&Krasty!

Fredy: Nebudu to rozmazávat. Amigoos splnili naše očekávání. Cítili jsme, že chceme dělat něco jiného, že se chceme posunout. A bylo pro nás celkem přirozené udělat funky desku. Ale funky s nějakou nadstavbou. Snažili jsme se s muzikou propojit naše krátké filmečky, které jsme tou dobou začali tvořit jako pozvánky na koncerty. Měli jsme představu takového vizuálního, trochu humorně-impertinentního dopování lidí na facebookovém profilu naší kapely.

Tím to ovšem neskončilo…

Fredy: Vyloupl se z toho koncept Fredy&Krasty straší planetu. Nejlepší bude, když se fakt mrkneš na ten facebookový profil. A na tento vývoj jsme chtě nechtě museli reagovat sjednocením názvu: Fredy&Krasty. Nakonec poslechem alba se může každý přesvědčit, že jsme fakt dost funky. Pro zajímavost, chystáme pilotní díl seriálu Fredy&Krasty, který bude určitě taky dost funky. Už se těšte!

Při poslechu vašeho nového alba nelze opomenout ani následující otázku. Jaký hudební vliv má na Fredy&Krasty kapela Monkey Business a Michael Viktořík? Jak moc vás tahle kapela ovlivnila?

Fredy: Tak to vůbec nemyslíme. Když se podíváš na naše skeče, vidíš, že Fredy&Krasty si můžou dělat, co chtějí, a jejich svět je nekonečná instance debilních fórků. Už při pohledu na jakýkoliv skeč je jasné, že nás baví si dělat ze sebe i z ostatních legraci. Každý ať si ve sloganu najde, co právě chce. Je to náš rock-funkový komiks na život. Tak bych to nějak viděl.

Pafka: Myslím, že si můžu dovolit říct, že nás tito mastodonti neovlivnili a je to myslím na albu dostatečně slyšet. Nevím, proč na tom našem malém hudebním rybníčku, když hraješ funk, musíš zákonitě skončit ve škatulce s partou kolem J.A.R. Je to jako přirovnávat každého rappera ke Snoop Doggovi. Prostě jsme za ta léta hraní zjistili, že je funk naším přirozeným vyjadřovacím jazykem, ale v rámci té škatulky „funk“ si jedem svoje.

Vaše nové album se jmenuje Make Ostrava Great Again. Jak je tento název myšlen? Máte pocit, že aktuálně Ostrava „velká“ není a vy ji chcete „velkou“ udělat?

Fredy: Je to nadsázka, samozřejmě. Ostrava je srandovní. Trochu mi to připomíná takové to stigma Sudet. Já odtud pocházím a je tam veselo na duši. Podobně jako tady v Ostravě.

Pafka: A ty si myslíš, že je Ostrava velká? U nás v kapele jsou tací, kteří z Ostravy pocházejí a v současnosti žijí jinde. Ale i tací, kteří se do Ostravy nastěhovali v pokročilejším věku. To asi umožňuje nazírat na ni z nadhledu a vidět ji malinko jinak než „Ostravaci“. Musím říct, že máme Ostravu i v té její současné, trochu freak poloze moc rádi. Ale už to není ocelové srdce republiky ani celonárodní centrum zábavy Stodolní. Dneska je to taková zajímavá, mírně povadlá kytička.

Můžeš tuto svou myšlenku trochu rozvést?

Pafka: Kořenový systém skýtá kytce velký rozlet, ale kytka žije ve stínu bez vody a živin. No, prostě periferie. A to je asi motto toho názvu. Prostě potenciál zde je, jen najít odvahu a sílu jej objevovat a prosazovat. No a v druhém plánu je tam taky reminiscence na americké prezidenty a jejich nabubřelé populistické apely. A odtud už jen krůček k naší české současnosti.

Z vystoupení kapely Fredy&Krasty.

Jak vznikaly jednotlivé písně?

Fredy: Písně jsem udělal do půl roku, ale pak jsme je rok a půl různé pitvali. Mockrát jsme se vraceli k původní verzi, hodně jsme pracovali společně s producentem alba Arminem Effenbergrem. Chtěli jsme takový devadasátkový zvuk a taky jsme určitě chtěli zachovat raw sound. V podstatě nejsrandovnější bylo udělat refrény. Lidi potřebují refrén jak hovado! A to mě v té době moc nebralo. Nakonec jsme to s kluky překousli a jsou tam. Mně se skládá celkem lehce a kluci mě výborně čtou, takže hudba šla naproti nám. Pod taktovkou Armina se to ještě více scelilo.

Každopádně sound vašeho alba je poměrně neostravský. Je to záměr? Vaše písně jsou totiž velmi rozdováděné, rozveselené, rozparáděné, skotačivé, zatímco na Ostravsku je preferováno spíše pochmurnější, nostalgičtější či extrémnější vyznění…

Fredy: Pro nás bylo určující, že jsme nechtěli zvuk desky ani trochu podcenit. Tak jsme to otočili na Prahu. Ostrava je moc milé město s přívlastkem a bez cukru. Naše hudba asi nemá ostravský sound, ale co je ostravský sound???

Pafka: A proč má být Ostrava pořád pochmurná a nostalgická? To vypadá, jako že je totálně bez sebevědomí a jen kňučí někde v koutě a závidí Pražákům jejich „světový“ rozjuchaný pohled na svět. Ale v Ostravě je přece taky sranda a Ostraváci se umí taky pěkně bavit. Mají ty životy o něco složitější, to je fakt, ale zapařit umí zatraceně dobře.

To je pravda…

Pafka: Když si ale texty poslechneš pozorně, tak za rozjuchaným obalem najdeš pořádně hořké jádro. A věř, že je poctivě odžité. Sdělení je někdy až surrealisticky pravdivé. Takže není úplně pravda, že jsou písničky rozjuchané. Je to myslím vyvážené. No a právě proto, že je život mnohdy složitý, si posluchač zaslouží porci pořádné zábavy. A tu mu chceme dát.

Co vidíte jako cíl vašeho snažení? Co je pro vás metou, za kterou jdete?

Fredy: Cíle a nějaké mety asi ne, ale baví nás to. V tom to je…

Pafka: Nabízí se klasika: chceme být přece slavní! Chceme, vlastně z našeho lidského ustrojení musíme dělat muziku, je to náš život. Je to fráze, ale sedí.

Z vašich skladeb také sálá energie, jež byla typická pro hudbu 90. let 20. století. Tedy v zásadě nic naleštěného, žádná virtuozita, ale patrná je především radost z hraní… Považujete tento fakt za důležitý element pro seskupení Fredy&Krasty?

Fredy: Za důležitý element Fredy&Krasty je teď označován můj bratr Michael. Někdy nevíte, jestli hraje na basu on nebo basa hraje bráchu. Pak Paul Magnusson, který tvoří kardiovaskulární systém našeho hudebního komiksu. Devadesátky milujeme, takže rád slyším, že je tam slyšíš.

Pafka: Hudba jako každá lidská činnost odráží poměrně věrně osobnostní rysy jejich vykonavatelů. Takže asi jsme energičtí a svým hudebním myšlením jsme zakotveni v těch devadesátkách. Tím pádem se ten element do naší muziky dostává jaksi automaticky skrze nás a my s tím nic nenaděláme. Ale dost možná je blbost o tom tak přemýšlet. Na to jste vy, novináři a publicisté, abyste to pregnantně pojmenovávali. My zevnitř vlastně moc nevidíme.

Z vystoupení kapely Fredy&Krasty.

Ve skladbě Funk You se nachází úryvek odkazující na píseň Californication od Red Hot Chilli Peppers. Proč jste zakomponovali do vašeho songu pasáž zrovna z tohoto hitu?

Fredy: Právě aby to vzbuzovalo otázky tohoto typu (smích)… Hodilo se to tam. Prostě to tam patří. Taky tím vzdáváme hold Paprikám.

V písni Fredy a Krasty lze zase slyšet odkazy týkající se moderátora Leoše Mareše, včetně slov, jako například „Leoš je trancka“ nebo „Nikdy nehrej fér…“ Je to určitý marketingový tah, nebo nadsázka, případně Leoše Mareše velmi dobře znáte, že ho spojujete s těmito slovy?

Fredy: Leoše Mareše neznám. Posloužil nám jako figurka do naší show. Děláme si samozřejmě legraci. Snažíme se vtáhnout posluchače do našich fantasmagorií. A ty se většinou v hudebním doprovodu stávají stravitelnější. Najednou, když je obalíš muzikou, nikdo moc neřeší „co je tohle za nesmysl“.

Pafka: Popravdě jsme jeli na poslední nahrávací sekvenci, kde bylo potřeba nahrát zpěv do písně s pracovním názvem Fredy&Krasty straší planetu. Měli jsme jen refrén a prvních pár veršů. Nutně jsme potřebovali sloky. Navíc v rapu, takže kupa slov. V autě na naší oblíbené D1 jsme, jak se nakonec ukázalo, měli dostatek času na šílený brainstorming. Ten začal představou, že jedeme za Leošem, který nás zasvěcuje do tajemství show businessu. Takže jsme na těch hrbolech tankodromu D1 najeli na tuto vlnu a text byl na světě. Teda za pět dvanáct. Ve studiu jsme to uhladili a narvali to do muziky a ono to tam perfektně sedlo.

Song Prachy se také stal ústřední písní seriálu sKORO NA mizině, za kterým stojí lidé kolem Divadla Mír… Jak k tomu došlo?

Fredy: Tak se stalo, že jsme navázali spolupráci s Vladimírem Skórkou. Přes muziku a naše skeče jsme se domlouvali, že bychom mohli v budoucnu společně něco vyvést. Do toho přišla korona a Vladimír měl ten skvělý nápad se seriálem, reagujícím na aktuální vývoj situace. Bylo to rychlé. Muselo to být rychle. Vladimír si vybral Prachy jako ústřední píseň. A je fakt, že s celkovým poselstvím seriálu si ten song Prachy až neuvěřitelně sedl. Navíc vznikla potřeba zahrát nějaké vedlejší roličky. A ty jsme si s Krastym rádi střihli.

Jaký význam přikládáte skečům, které jste také jako Fredy&Krasty natočili? Jak tyto skeče doplňují celkový obraz formace Fredy&Krasty?

Pafka: Je to prostě náš autorský funky konglomerát. Jedno bez druhého by znamenalo ochuzení celku. Snažíme se vytvořit takový paralelní svět svazku postaviček z videí a vlastní muziky. Svět zábavný, bláznivý hudební komiks, který má ale schopnost pojmenovávat, odrážet a možná i s nadsázkou jistým způsobem pranýřovat hloupost a debility reálného světa.

Fredy: Je to fakt. V dnešním „multitasking“ světě, pokud chceš lidi aspoň trochu zaujmout, je prostě nutné kumulovat možnosti sdělení. Psaný text dnes lidi vyloženě obtěžuje, písně bez vizuálu, to taky nejede. Pozornost udržíme jen na malou chvilku. Ale tak se svět prostě vyvíjí a my tomu vývoji chceme jít naproti. Naopak se snažíme na koncertech na pódium dostat některé prvky ze skečů, abychom obojí, tedy muziku i skeče, co nejvíce provázali. Proto ty kostýmy a trampolíny.

Co vás čeká v nejbližší době?

Pafka: Tak jako všem, korona nám fatálně zamíchala karty a věci, které byly připraveny na březen a duben, jsou jaksi ve vzduchoprázdnu. Měli jsme připraven celý balík k nastartování propagační kampaně. Máme hotové album, máme připraveny tři klipy, k tomu připravujeme seriál o postavičkách Fredyho a Krastyho. No, ale jak všichni víme, je to letos všechno nějak pi…ou ke zdi.

Fredy: Začali jsme alespoň trochu koncertovat. Čekají nás nějaké festivaly, například v Banátu, ale kdo si dnes troufne na něco spoléhat, že…. Každopádně vše včas najdete na našich kanálech.