Surůvka jako zápasník sumo, Lysáček odpalující zelí a Bílé divadlo s nahým principálem aneb Černý pavouk po dvaceti letech

Dramaturgové literárního festivalu Měsíc autorského čtení (MAČ) se jeden z večerů rozhodli věnovat spisovateli, performerovi a někdejšímu politickému vězni Milanu Kozelkovi. „Kozelka byl zjevem výtvarné a literární scény. A letos také v našem nakladatelství Větrné mlýny vyjde jeho velká monografie,“ říká ředitel festivalu Petr Minařík. V roce 2000 připravil Kozelka ostravskou uměleckou antologii V srdci Černého pavouka, která byla připomenuta tuto neděli v Divadle 12. V nespoutaném programu, jenž připomněl stejně nespoutanou dobu. Devadesátky.

Tomáš Koudela a Iva Málková. (Foto: Tereza Doležalová)

Na Milana Kozelku a vznik antologie napřed zavzpomínal vydavatel sborníku Tomáš Koudela, majitel někdejšího olomouckého nakladatelství Votobia: „Když jsme ve Votobii v roce 1999 vydali Kozelkovi sbírku Koně se zapřahají do hracích automatů, začali jsme spolu sedávat i po hospodách a hodně diskutovali. Shodli jsme se na existenci fenoménu několika silných regionálních scén. Asi nejzajímavější byla tehdy Ostrava.“ Kozelka byl posléze nakladatelem vyslán do Ostravy, kde začal úřadovat v klubu Černý pavouk. A do roka se zrodila antologie V srdci Černého pavouka.

Sborník z roku 2000 neprezentoval jen skupinu umělců kolem tohoto klubu, ale Kozelkovi se podařilo dát dohromady autentický obraz tehdejšího kulturního kvasu v celém městě. Vynechal jen autory, kteří si příliš zadali s normalizačním režimem a svoje výtvory tiskli za komunismu v Kulturním měsíčníku či Nové svobodě a vydávali v nakladatelství Profil. Kozelka totiž za Husáka stál na druhém břehu a za své politické aktivity či provokace všeho druhu (celý život se považoval za radikálního anarchistu) byl několik let vězněn.

Oponář večera Dušan Baran. (Foto: Tereza Doležalová)

Nic podobného, co v Ostravě dokázal Kozelka, se za dalších dvacet let nepodařilo zopakovat. Vycházejí jen skupinové sborníky (například almanach skupiny Harakiri Czurakami) či historické antologie (Briketa, Dvacet let Fiducie a ostravské umělecké scény). „Stačí ale jedna figura s podobnou energií, jakou měl Milan Kozelka, a nový sborník může být za rok hotový,“ prohlásil optimisticky Tomáš Koudela.

Do úvodní diskuse se zapojila i literární vědkyně Ostravské univerzity Iva Málková, která v roce 2000 opatřila sborník V srdci Černého pavouka důkladným doslovem. Málková však nedokáže odhadnout, zda by osobnost typu Milana Kozelky dnešní umělecká Ostrava vstřebala: „Nevidím tady stejně silnou a zároveň nesnesitelně provokativní osobnost, jakou byl Kozelka. On byl ale také dost nekorektní, takže je otázka, jestli by dnešní doba někoho tak nekorektního vůbec snesla.“

Milan Krupa. (Foto: Tereza Doležalová)

Jeden z autorů antologie básník Milan Krupa Kozelku připomněl těmito slovy: „Kdysi dávno seděl jednou takhle v Černém pavouku Milan Kozelka se svou přítelkyní, která měla klobouk s bažantím perem. A seděl tam i Pepa Streichl, který prohlásil: – Ještě nikdy jsem neviděl holku s tak velkým pérem. A Kozelka mu řekl: – Máš blbý řeči.“

Irena Šťastná. (Foto: Tereza Doležalová)

Básnířka Irena Šťastná (nositelka loňské Ceny Jantar za literaturu) měla v době vydání Kozelkovy antologie dvaadvacet let a zatím čisté básnické konto, knižní prvotinu vydala v roce 2006. „Když se antologii připravovala, s Kozelkou jsem se vůbec nesetkala, ale nějak se k němu moje básně dostaly,“ vyprávěla v Divadle 12. Důkaz, že editor nevybíral jen „duše spřízněné“, ale že tehdy v Ostravě usilovně pátral i po neznámých verších nejmladší básnické generace.

Bílé divadlo – Luděk Jičínský a Jan Číhal. (Foto: Tereza Doležalová)

Bílé divadlo předvedlo v rámci dvacátých oslav antologie dramatizaci povídky Milana Kozelky s názvem Bílé divadlo. Povídka vyšla v knize Celebrity v roce 2004 a s typickým kozelkovským absurdním humorem se vysmívala závažnosti, kterou do divadelního umění vkládal tento soubor. Bílé divadlo ovšem tuhle ironickou skicu scénickým tvarem povýšilo do další, a ještě absurdnější dimenze.

Jan Číhal jako nahý Marat. (Foto: Tereza Doležalová)

Nahý herec Jan Číhal si zahrál sám sebe i hrdinu Velké francouzské revoluce Jeana P. Marata, stejně jako v Kozelkově povídce. Kozelka nechá Číhala zavraždit ve vaně se šampaňským, a totéž se v neděli dělo na prknech Divadla 12. V povídce i na jevišti však nožem k smrti ubodaný Číhal oživne a je vykázán policií z místa činu, protože pohoršuje veřejnost svým přirozením. „Kouká vám šulin a řiť,“ vysvětlí zásah policie.

Ivo Kaleta a Jiří Surůvka. (Foto: Tereza Doležalová)

Kabaret Jiřího Surůvky Návrat mistrů zábavy představil většinu nejslavnějších scének z devadesátých let. Poprvé se tohle seskupení předvedlo na jaře roku 1992 v hospodě Platan na dvoře Domu umění, přičemž nyní Surůvka v Divadle 12 slíbil, že se tak znova stane za třináct let.

Jiří Surůvka. (Foto: Tereza Doležalová)

Humor České sody namíchaný s odkazy na dadaismus či patafyziku rezonoval v sále i po dvaceti letech. Na scéně se pod principálem Jiřím Surůvkou objevili Ivo Kaleta, Petr Lysáček a Miroslav Chudej. Oponáře dělal Dušan Baran, hudbu obstarali Míťa Dostál a Jan Gajdica. Publikum si užilo třeba tuhle scénku:

Surůvka: Hola číšníku! Brum!
Kaleta: Co?
Surůvka: Brum!
Kaleta: Co?
Surůvka: Brum!
Kaleta: Jo! (Donese štamprli.)
Surůvka: To není brum! (Vylije štamprli na zem.)

Mirek Chudej a Jiří Surůvka.

A velký aplaus měl i zápas bojovníků v sumo. Soupeřem Jiřího Surůvky se stal Mirek Chudej. Poklona jejich odvaze, že se do něčeho takové pustili znova i po více než dvaceti letech. (Foto: Tereza Doležalová)

Petr Lysáček připravuje odpal zelí. (Foto: Tereza Doležalová)

Petr Lysáček zopakoval nejslavnější performanci, když odpálil hlávku zelí umístěnou na hlavě dobrovolníka. Co na to přítomný hasič Národního divadla moravskoslezského, se nepodařilo zjistit.  Jisté je, že někteří účastníci sborníku V srdci Černého pavouka už nemohli být přítomni a dvacáté narozeniny antologie náležitě oslavit. První „tam někam nahoru“ odešel spisovatel Jan Balabán, již v roce 2010. Jednoznačně nejlepší prozaik, kterého Ostrava měla ve své historii. V roce 2013 zemřel písničkář a básník Pepa Streichl a o rok později editor sborníku Milan Kozelka. V roce 2017 odešli básníci Jaroslav Žila a Hnát Daněk a letos poeta Milan Andrássy. V antologii však zůstanou navždy.

Hudebník Jan Gajdica. (Foto: Tereza Doležalová)