Nejvíc mě žene dopředu to, že něco chci, říká zpěvačka Natálie Míšová alias NVTVLIE

Letos jste v rámci svého projektu NVTVLIE vydala EP Ice Cream. Jak byste tento aktuální počin definovala? Proč by si fanoušci v záplavě spousty nahrávek, které vycházejí, měli obstarat zrovna tu vaši?

Je to moje sólová prvotinka, na kterou jsem patřičně hrdá. Na tomto EP jsem pracovala společně s kamarády Aděm a Ronym Janečkem. Kluci jsou opravdoví profíci a krom toho mají oba srdce na správném místě. Moc ráda s nimi trávím čas a tvořím hudbu. Obzvláště jsem vděčná za to, že zrovna oni dva jsou ti, kteří v mé hudební JÁ věří natolik, aby svou energii věnovali i jinému projektu, než je jejich skvělá kapela John Wolfhooker. Všechno tvoříme tak nějak na pohodu a dle mého názoru to lze skrze EP Ice Cream vycítit.

Zatímco skladby kapely All These Memories, kde také působíte, jsou energičtější, tak nové EP je mnohem více elektronické, popovější i tanečnější. Je to záměr s tím, že chcete obě seskupení odlišit, nebo ten hudební rozdíl souvisí s vašimi aktuálními preferencemi a s vaší současnou životní cestou?

Neřekla bych, že jsou písničky All These Memories energičtější, jen je to rozdílná energie. Člověk, který tvoří hudbu a hudebně se velmi neodkulí k něčemu novému, se podle mého nerozvíjí ani v osobním životě. Nedokážu si představit, že bych se aktuálně mohla vyjádřit lépe skrze muziku, kterou jsem tvořila například v sedmnácti letech. Rovněž neumím říct, který hudební styl je mi blíž, protože oba tvoří kus mé osobnosti.

EP se čtyřmi skladbami jste nahrávali tři roky. Proč to trvalo tak dlouho? Nepřicházely vhodné nápady, nebo jste taková perfekcionistka, že chcete mít vše vyladěno do posledního detailu?

Popravdě ani nevím, proč to celé tak trvalo, ale vím, že album vyšlo v pravou dobu. Lidé v období pandemie seděli za počítačem a cokoliv, co jim mohlo zpříjemnit chvíle v karanténě, mělo najednou obrovské kouzlo. V podstatě jsme museli celá dema předělávat do podoby, která se nám nejvíce zamlouvala. Bylo tam i poměrně dosti technických problémů, například u písničky Imaginary Boy. Ta se celá třikrát záhadně smazala až na holý základ.

Vnímáte i po pocitové stránce písně All These Memories a NVTVLIE jinak? To znamená, že skladby ve vás vyvolávají jiné emoce? A to nejen když je zpíváte, ale i při skládání jste cítila jiné emoce?

Hlavní rozdíl je ten, že u NVTVLIE opravdu cítím, že jsem sama za sebe.  All These Memories byla taková moje další malá rodinka. S kluky jsme sdíleli všechny naše trable a dokázali jsme je hudebně zhmotnit společně. V tomto byla kapela nejlepší a je to něco, co v novém projektu zatím ještě nemám.

V klipech Kind of Love i Bring me Down hraje důležitou roli tanec, tedy pohyb. Vnímáte pohyb jako podstatný prostředek k sebevyjádření? To znamená, že je pro vás pohyb mnohem více než jen možnost dostat se z jednoho místa na druhé?

Je určitě dobré umět na svou hudbu tančit. Minimálně proto, abyste potenciálním fanouškům v nesnázích mohli referovat, jak na to případně tančit. (smích)

Ve skladbě Bring me Down zpíváte, že vás (obrazně řečeno) nelze sejmout. Považujete se tedy po mentální stránce za silnou osobnost? Co je tím prvkem, který vás neustále žene dopředu a díky kterému dokážete překonávat různé překážky?

No, spíše se nepovažuji se za mentálně slabou osobnost. (smích) Nejvíc mě dopředu žene to, že něco chci. Takže asi motivace. To pak jdu hlava nehlava i přes mrtvoly.

Hraje nějakou důležitou roli fakt, že všechny skladby z EP mají přibližně stejnou stopáž (plus minus tři, čtyři sekundy), nebo je to náhoda?

Ráda bych tvrdila, že to má nějakou hlubší myšlenku, ale je to skutečně jen náhoda. Většinou mají písničky stejnou formu, tak se to asi takhle podařilo.

Název vašeho projektu NVTVLIE zahrnuje i anglické slovo „lie“, tedy „lež“. Je to úmysl? Jaký je váš postoj ke lžím? Mnozí tvrdí, že drobné lži nevadí…   

Nelžu, a všechny lži vadí. Je to jen přepsané mé jméno. Takže bychom to spíš měli brát jakože lie, tedy lije… Ale to se dá taky vyložit více způsoby, například že prší mé hudební nápady, nebo že do sebe něco liju. (smích)

Jaká je aktuální situace v kapele All These Memories?

Kapela teď momentálně spí. Nechystáme nic, ale všichni bychom si rádi spolu zase zahráli. Máme pár rozdělaných věcí, ale kdoví, jestli se někdy v budoucnu nahrají nebo se naživo zahrají. Necháváme to osudu.

Jak hodnotíte dosavadní cestu All These Memories? Máte pocit, že All These Memories zatím dosáhli maxima?

Ano, All These Memories byla naše teenagerská kapela, a ve své době dokázala vytěžit maximum. Hudbě se teď ale věnuji pouze já, což je také důvod, proč All These Memories spí. Pochopitelně každý hudební projekt je živý organismus, na kterém je potřeba pracovat. Jestliže se hudbě chcete věnovat po celý svůj život, pak tomu musíte taky hodně obětovat. Každý měl u nás v kapele nastavené hodnoty trochu jinak. Kluci jsou starší o pár let než já a pochopitelně museli řešit i jiné životní situace a svou budoucnost. Myslím si, že se časem k hraní určitě vrátí, protože hudba je droga.

Myslíte si, že vaši hudební tvorbu výrazně ovlivňuje fakt, že pracujete v bankovním sektoru, tedy že pracujete s financemi? Mohlo by se zdát, že jde o absolutně odlišné světy… Nebo vidíte mezi nimi spojitosti?

Nevidím v tom žádnou spojitost a výrazně to mou kreativitu zabíjí, naštěstí jen po dobu pracovní doby. Na druhé straně jsem se naučila spoustu užitečných věcí do života, které se na konzervatoři člověk nenaučí. Také mám skvělé kolegy, kteří mě v hudbě podporují také. Všechno je o lidech, protože i na té pobočce si ve volných chvílích při práci prozpěvujeme.

Co vás čeká v nejbližší době?

Mám dva nové singly, které bych si přála slušně odprezentovat. Ale v tuto chvíli je můj největší krátkodobý cíl najít si kapelu a společně začít koncertovat.