Jiří Sádlo určoval květiny z uhelné haldy a Karin Lednická bránila Karviňáky aneb MAČ vstupuje do poslední třetiny

Kromě zavedených tuzemských literátů (ostravský MAČ zatím hostil třeba Jiřího Hájíčka, Radku Denemarkovou, Patrika Linharta či Alenu Mornštajnovou) věnuje festival značnou pozornost i méně známým jménům, vždy jsou to ale autoři něčím výjimeční. V tomto smyslu byl zážitkem třeba večer s česko-francouzským literátem Martinem Danešem, který letos vydal knihu Rozsypaná slova. Biografický román o spisovateli Karlu Poláčkovi, především o jeho osudech po příchodu německé armády do Prahy v březnu 1939. I o Poláčkových posledních dnech, které jsou stále zahaleny tajemstvím.

Učebnice literatury obyčejně uvádějí, že autor vynikajících děl jako Muži v offsidu, Hráči či Bylo nás pět zahynul na podzim 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. Očití svědkové ale tvrdí, že Poláčka potkali ještě počátkem roku 1945 v koncentračním táboře ve městě Gleiwitz. Tedy v dnešních polských Gliwicích, kam je to z Ostravy půl hodiny po dálnici. Z děsivé smrti jednoho z největších českých spisovatelů, která se odehrála tak blízko dnešní moravskoslezské metropole, tak padala na posluchače v Divadle 12 jakási tíseň i pětasedmdesát let poté.

Po otázce kulturního deníku Ostravan.cz, jak mohl Poláček v době nejtěžší persekuce českých Židů napsat natolik optimistické dílo, jakým je novela Bylo nás pět, když v té době každým dnem očekával povolávací rozkaz k transportu do Terezína, Daneš chvílí mlčel. A pak vzal do ruky svoji knihu: „Raději vám místo odpovědi přečtu ukázku z románu, která se tématem zabývá.“ Načež zaznělo temné vyprávění o temné době, jakou si už nikdo z nás neumí představit. Spisovatel Martin Daneš se do ní ale dokázal literárně vcítit s takovým nasazením, že posluchači ani nedutali. Bože, v jak šťastné době si to dnes žijeme…

Nemá však smysl si podrobně připomínat jednotlivá autorská čtení, která zatím na MAČi proběhla, ta jsou navíc k dispozici ve videozáznamech na webových stránkách festivalu, namátkou odkazujeme třeba na záznam vystoupení Vikiho Shocka & Patrika Linharta s pořadem Ňadro, jazyk, rypadlo & idiot.

Dodám spíš jen hrst dojmů. Festival divákům především otvírá okna do současné maďarské literatury a také do tamní politiky. Kdo chodí na MAČ pravidelně, tak už třeba ví, že o literatuře se tam rozhoduje v budapešťském Petőfi Irodalmi Múzeum. Tohle literární muzeum je totiž prodlouženou rukou autoritářského předsedy vlády Viktora Orbána, přes kterou se rozdělují veškeré státní granty, dotace či stipendia pro literární provoz. Samozřejmě výměnou za loajálnost k Orbánově režimu. Třeba v neděli v Divadle 12 tyhle mocenské postupy v maďarské kultuře kritizoval spisovatel Ferenc Czinki, který je místopředsedou nezávislého spolku literátů. V Česku se občas mluví o návratu normalizace do kultury, v Maďarsku už se nějakým způsobem skutečně normalizuje.

Ferenc Czinki. (Foto: Tereza Dolažalová)

Czinki je v Maďarsku považován za „kronikáře hospod“ a hospody hrály podstatnou roli i v textu, který četl ostravskému publiku. „Zabývám se především hospodami, které vznikly v éře socialismu a něco z té doby si v sobě stále nesou,“ vysvětloval. Škoda, že přijel v neděli jen krátce před vystoupením a že kvůli zpřísněným opatřením v boji s koronavirem hospody ve městě opět zavírají již v jedenáct večer. Zřejmě nikdy už tak Ferenc Czinky neuvidí socialistické „pivní skvosty“, o kterých jsme mu mohli akorát tak vyprávět. Třeba pivnici U Dudáka na Hlavní třídě v Porubě, která si udržela ducha sorely z padesátých let. Jindřišku na Sokolské, která zase skvěle reprezentuje šedesátky, zatímco sedmdesátky a osmdesátky ožívají třeba v pivnici Venuše v Hrabůvce.

Botanik, esejista a surrealista Jiří Sádlo v Ostravě určoval rostliny, které pořadatelé MAČe nasbírali na přívozské uhelné haldě. Spisovatelka Karin Lednická, autorka aktuálního bestselleru Šikmý kostel, pak dostala na stůl kus uhlí, které ji do Divadla 12 poslali karvinští horníci. Spisovatelku neudivuje, že se havíři z Karvinska, jejich rodiny i další obyvatelé okresu (a od pátku už i celého kraje) cítí jako občané druhé kategorie. Stát podle ní totiž horníkům drsně vzkázal: „Vy se nakazit můžete. Vy jste silní, vám se nic nestane.“ A ve státní těžební firmě OKD se proto těžilo uhlí i po celý nouzový stav, zatímco automobilky a další fabriky jinde v zemi se zastavily. Z promořených šachet se pak COVID-19 přenesl i do dalších okresů. Na vyčkávání vlády, která situaci v OKD nedokázala řešit, nyní doplácí celý Moravskoslezský kraj.

Karin Lednická na MAČ v Ostravě. (Foto: Ivan Mottýl)

Lednická se během diskuse rozpovídala i o hornických rodech: „Poznala jsem řadu hornických rodin, v nichž se tohle řemeslo stále dědí z generaci na generaci, a to už třeba od devatenáctého století.“ Na Karvinsku je podle ní hornictví i stavovskou ctí. Rostoucí počet gastarbeitrů z Polska a Slovenska ale tyhle tradice stále víc narušuje. Pro nejmladší generaci v hornických rodech je navíc práce v dole nezajímavá i platově. U pokladny v supermarketu si vydělá víc, než když bude jako narážeč kilometr pod zemí obsluhovat klec, do níž se nakládají vozíky plné uhlí.

Nedělní festivalový site-specific program Píšící PLATO přinesl i zajímavou výměnu názorů mezi hudebním skladatelem Petrem Kotíkem a ředitelem PLATO Markem Pokorným. Pokorný dal dohromady náročný a mimořádně poutavý program, včetně tří „videočtení“ vytvořených přímo pro MAČ, takže publikum slyšelo tvorbu výtvarníků a kurátorů Markéty Magidové, Václava Magida a Zbyňka Baladrána. Při autorském čtení přítomných kurátorů Edith Jeřábkové a Václava Janoščíka ale mistr Kotík vyjadřoval nelibost, a to i hlasitými poznámkami, načež se v diskusi zajímal „kdo vlastně čte a potřebuje“ podobné interpretace výtvarných děl či úvahy o současném vizuálním umění. Byl to parádní závěr večera, přemítání o moci i bezmoci psaného slova, přesně tohle patří na literární festival.

V. Janoščík, E. Jeřábková a M. Pokorný, na plátně Z. Baladrán. (Foto: T. Doležalová)

V dalších dnech mohou diváci ostravské čísti MAČ poslouchat třeba Kamilu Hladkou (30. července), autorku knižního dokumentu Hornické vdovy. Anebo píšící lékaře Norberta Holuba a Radovana Jursu  (25. července), ten první pracuje v léčebně dlouhodobě nemocných v Brně, ten druhý je kardiochirurgem v Ostravě. Tomáš Koudela alias Jan Vrak zase připomene jedno ze svých povedených dětí, když před dvaceti lety vydal ve svém nakladatelství Votobia ostravskou uměleckou antologii V srdci Černého pavouka (26. července). Hostem pořadu už sice nemůže být zesnulý spisovatel Milan Kozelka, který sborník edičně připravil, vystoupí však celá plejáda účastníků v tomto legendárním svazku (Jiří Surůvka, Bílé divadlo, Irena Šťastná a mnozí další). „Nepodařilo se nám však získat kontakt na úplně všechny autory z antologie. Zveme však i je a těšíme se, že přečtou něco z dvacet let staré tvorby, ale i z té dnešní,“ vyzývá autory antologie ředitel MAČ Pavel Řehořík.

Profilový pořad budou mít na MAČ i básníci Ondřej Hložek (27. července) a Petr Hruška (31. července). Celý festival uzavře 1. srpna ve 20.30 hodin komponovaný program Na křídlech těšínské orlice, který je věnován autorům tvořícím či pocházejícím z Těšínska. Přijede třeba básnířka Renata Putzlacher a básníci Bogdan Trojak a Vojtěch Kučera.

*

Program MAČ ZDE