Eva Režnarová před Letními shakespearovskými slavnostmi: Herectví není práce, ale celoživotní koníček

Co se vám dnes vybaví v mysli jako první, když se řekne Ostrava?

Místo narození v občance. Nádherné dětství se spoustou zážitků, nejprve bydleni v centru Ostravy, lyžováni v  parku, sáňkování na hromadě uhlí, fascinující vozíčky s uhlím jezdící nad hlavami lidí, mateřská školka na Dvořákově ulici, stěhováni do Ostravy-Poruby, devět let na porubské základní škole, učení, ale zároveň běhání venku a obyčejné dětské hry před domem, sedm let dojíždění do centra Ostravy do hudebky na ulici Osvoboditelů, pak čtyři roky studia na Šmeralově gymnáziu na Matiční ulici, stěhování do Svinova, taneční, maturita, příprava na přijímačky na DAMU, rodina, příbuzní, první lásky, kamarádi, přátelé, sousedé, spolužáci, učitelé, Ostraváci jako lidé, nádherné, nezapomenutelné, inspirující a  bezstarostné období.

A kdy jste byla naposledy v Ostravě?

Já tady dodnes často jezdím, mám zde rodinu i přátele.

Překvapila vás Ostrava něčím mile a něčím nemile?

Ostrava je sama o sobě specifická, je to dáno geografickou polohou a kulturou, ať to je divadlo, hudba, koncerty, výtvarné uměni, folklor, tanec, jsou zde skvělí umělci a inteligentní, spontánní, upřímné publikum. Škoda, že se Ostrava nestala evropským městem kultury, protože měla šanci zúročit svou originalitu. Ta zvláštní bezprostřednost, syrovost prostředí a hlavně upřímnost, která tu panuje mezi lidmi, vytváří podhoubí pro originální tvorbu. Jsem schopna to posoudit s odstupem, který teď mám. A když si uvědomím, kolik je v centru nevyužitého prostoru pro potencionální kulturní vyžití, tak je mě to lito. Moc Ostravě fandím a mám radost, když se tady něco povede a má úspěch.

Na co vzpomínáte ze svého působení v Ostravě nejraději?

Vzpomínám na skvělé lidi, atmosféru, skvělá představeni v divadle, skvělou práci v rozhlase a televizi, úžasné kolegy Honzu Fišara, Standu Šárského, Tomáše Jirmana, Jirku Sedláčka, Vláďu Poláka a další a další… Neuvěřitelná ostravská éra hercu, režisérů. Nezapomenu na několikahodinové diskuze o umění, ale mělo to smysl. Nevzpomínám si, že by něco nevyšlo, hrozně nás to bavilo. A stihalo se všechno.

Říká se, že odchod herců z oblastních divadel do Prahy je svým způsobem riziko. A že se v pražských divadlech uplatní jen ti nejlepší. Souhlasíte s tím?

To všechno je otázka štěstí, náhod a toho, s kým se potkáte, jaké máte zázemí, kolik je vám let, jak vypadáte, jaký typ zrovna frčí. Tohle povoláni je samo o sobě velké riziko. Herců je spousta a je dnes velké štěstí získat práci i mimo Prahu. Není na to recept. Dnes je to tak, že nemate jistotu ani po velké úspěšné práci, že ji budete mít příště jako samozřejmost. S každou rolí jedete od začátku. Začínáte s nepopsaným listem papíru. A to platí pro všechny, bez rozdílu, co máte, či nemáte za sebou.

Učíte na konzervatoři. Na co se jako pedagožka zaměřujete u studentů postupně od prvního ročníku až po závěr studia?

Musí je to bavit. Musíte je nadchnout pro profesi. Není to práce, ale celoživotní koníček. Je nutné tvrdě na sobě pracovat, být k sobě náročný, poctivý, přemýšlet o postavě, o hře jako takové, mít svůj názor. Nedávno jsem to počítala, mými ročníky prošlo kolem šedesáti herců. A v podstatě všichni zůstali v oboru, mají angažmá a jsou úspěšní, jako například Marek Lambora, Marie Doležalová, Veronika Arichtěva, Aneta Krejčíková, Jan Čina, Anna Fialová, Malvína Pachlová atd. Tak to asi má pořád smysl.

Se Simonou Stašovou ve Veselých paničkách windsorských. (Foto: Roman Dobeš)

Přijedete teď do Ostravy zahrát Paní Brouzdalovou ve Veselých paničkách windsorských. Co vás na této komedii baví nejvíce?

Všechno. Už od začátku, kdy se nastartovalo zkoušení v režii Jiřího Menzla, mě to příšerně bavilo. Ti lidé kolem, skvělí kolegové a atmosféra, neumím si prázdniny bez Veselých paniček windsorských už ani představit. Je to srdcová záležitost. Jako byl Brouk v hlavě v Divadle na Vinohradech, hrající se dvacet let, tak jsou to teď Paničky. Ta neuvěřitelná sranda kolem, improvizace, nálada, energie, nabíjí mě to na další půlrok dopředu. Myslím, že je to právě ono kouzlo, proč se zrovna tohle představeni hraje tak dlouho. Všechny nás to baví. A když slyšíte spontánní smích od diváků, tak je ta radost dvojnásobná.

Říká se, že hry W. Shakespeara jsou vždy aktuální. Čím je pro vás aktuální tato komedie?

Čím je aktuální? Právě těmi vztahy mezi lidmi. On totiž Shakespeare, když tu hru psal, tak napsal v podstatě středověký bulvár. Vztahy, intriky, ale vše v humoru. Není to zlý. Je to i poučný. Je to aktuální tím tématem. A každým rokem přibude vždycky nějaká nova aktualizace. Daná dobou, poměry. A v tom je právě Shakespeare geniální, že to v jeho hrách jde.

Vraťme se ještě k divadlu jako takovému. Ostrava je bezesporu jedním z center divadelního života v České republice. Viděla jste v posledních letech nějakou inscenaci pocházející z ostravských divadel? Pokud ano, co na ni říkáte, a pokud ne, existuje nějaká, kterou byste ráda viděla?

Bohužel jsem neviděla dlouhou dobu žádnou inscenaci. Nemůžu být tedy konkrétní. Ale ráda bych viděla inscenaci Mandragora v divadle Komorní scéna Aréna, kterou viděla moje dcera Terezka. Vřele mně ji doporučila. Všichni jsou skvěli, zvláště Michal Čapka, brácha Terezky. Ostravska divadla byla vždy na vysoké úrovni díky skvělému týmu herců, režisérů, výtvarníků. Bylo by nádherné, kdybych se mohla ještě někdy vrátit na prkna, kde jsem začínala.

*

Vyjádření pořadatelů k aktuální situaci:

Vážení diváci, drazí podporovatelé,

dnes jsme byli zaskočeni omezením KHS MSK, které přišlo bez předchozího upozornění a bez jakékoliv komunikace předem. Navíc všechny zprávy v tisku za poslední týden působily klidnějším dojmem. O to víc dnes platné omezení působí jako šok.

Dejte nám, prosím, několik dní, abychom si naplánovali další řešení. Jsme ve velmi nesnadné situaci, kdy je festival již připraven, ale jeho osud je velmi nejasný, o finanční situaci nemluvě. Zatím pracujeme se dvěma variantami: 1) Zrušení pouze části festivalu s předpokladem zrušení omezujících opatření a 2) zrušení celého festivalu. V jakémkoliv případě budou mít diváci ze zrušených představení nárok na vracení vstupného, respektive se mohou rozhodnout ponechat si vstupenky v platnosti pro příští ročník.

Nicméně se chceme obrátit na krajskou hygienickou stanici s dotazem na možnosti, které ze současné situace vyplývají a další postup Vám představíme, jakmile budeme vědět více. Stále si stojíme za tím, že divadelní představení ve venkovních prostorech s informací, kdo kde sedí, zmenšením počtu diváků v hledišti a s dalšími bezpečnostními prvky jsou specifickou akcí, která může proběhnou s minimálním rizikem.

Děkujeme za pochopení a budeme vás co nejdříve informovat o dalším postupu.

Tým LSS Ostrava