Tentokrát nechceme nechat náhodě moc prostoru, říká Rado z kapely Pacino o připravovaném studiovém albu

Proč jste jako součást nového EP Hlad zvolili zrovna tuto skladbu? Měli jste v plánu ještě před dlouhohrající deskou vydat EP, nebo tohle vydání ovlivnil nedávný nouzový stav?

Hlad jsme vydali jako benefiční nahrávku pro prostor SF Mini v Olomouci. Celý výdělek pak putoval na zaplacení nájmu. Původně jsem během karantény jen dělal dema na novou desku Pacino, která by měla vyjít letos na podzim. Nicméně řekli jsme si, že od posledního releasu uběhl už skoro rok a něco dáme ven. Vybrali jsme Hlad. Kytary a zpěv jsem nahrál doma v Praze, bicí a basu nahráli kluci tandemově v našem domovském klubu v orlovské Futře. Nápad s beneficí přišel záhy potom.

Každopádně skladba začíná mnohoznačným veršem: „Snídáš záda holý zdi se plněj stínem.“ Uvedená slova se dají interpretovat různě. Navíc z gramatického hlediska tam chybí čárka. Kde se z vašeho pohledu čárka nachází? Za slovem „snídáš“ nebo za slovem „zdi“, případně jinde, nebo dokonce nikde?    

Na tohle popravdě nevím, jak odpovědět. Čárka chybí záměrně, prostě spojuju dvě věty a konec jedné a začátek druhé má být matoucí. Prostě snídáš záda holý zdi a ty se mezitím plní stínem.

U mnohoznačnosti této písně bych ještě zůstal, protože v refrénu se zpívá: „Hladový tělo v mokrejch hadrech, pošli ho napřed dech ho dožene.“ Také v tomto případě jste čárku mezi věty jednou umístili, podruhé nikoliv. Je v tom nějaký záměr? Co si má posluchač pod těmito slovy v refrénu představit, abyste si řekli, že vaše myšlenky padly na úrodnou půdu?

Na tohle už vážně nevím, jak odpovědět.

Dobrá, každopádně samotný song dokáže vyvolat různé představy a vhodný by pro něj třeba byl videoklip, kde mořské vlny narážejí do skal; neustále, zas a znovu. Jakoby taková metafora marného boje, respektive odolávání… Vnímáš to stejně?

Vnímám to jinak a interpretace je individuální věc. Nerad se v tom rýpu. Navíc nejsem velký fanoušek videoklipů – často mi to připadá jen jako snaha prodat song. Navíc to je jako když zfilmují tvojí oblíbenou knížku – v tvojí hlavě to vypadalo úplně jinak. Když poslouchám song, držím se toho audio-imaginativního podnětu, nepotřebuju k tomu vizuální narativ.

V porovnání s debutem Půl litru země i loňským EP se na novince proměnil zpěv, který tíhne více k melodičtější poloze. Je to záměr? Bude tento rys patrný také u vašich dalších skladeb?

Myslím si že jo. Hledáme si k tomu cestu. Řev nezmizí, jen těch poloh bude víc.

Už jsi zmínil, že letos byste chtěli vydat nové album. Co aktuálně můžeš o připravované nahrávce říci?

Zatím jsme ve fázi zkoušení a pilování. Půl litru země byla velká náhoda, skoro čtyři věci na desce vznikly v den nahrávání. Tentokrát nechceme nechat náhodě moc prostoru.

Když odmyslíme starší skladbu Písek pole, jež figuruje na vašem aktuálním EP, tak na vašich třech posledních nahrávkách máte výhradně jednoslovné názvy písní. Proč jsou pro vás jednoslovné názvy skladeb důležité? Dá se říci, že i tímto krokem se snažíte dát větší svobodu posluchačům, aby si skladby interpretovali podle svého?  

Nebaví mě vymýšlet názvy songů, desek a podobně. Prostě jsem vždycky vybral jedno slovo z textu a tím jsme konkrétní song nazvali. Pak už to byl spíš vtip. Na Půl litru země je song Psí srdce, který jsme prostě zkrátili na PS, aby mezi těmi jednoslovnými názvy nevyčníval. Třeba budou další názvy delší, nepřemýšlím nad tím.

Dvě instrumentální písně jste pojmenovali také mužskými jmény, a to Marek a Petr. Proč jste si vybrali zrovna tato jména? Dá se v tomto případě hledat nějaká spojitost s postavami z bible, přičemž jak svatý Marek, tak svatý Petr jsou považováni za patrony různých povolání či situací. Plánujete další písně pojmenovat mužskými jmény?

S biblí to naštěstí nic společného nemá. Jsou to dva songy, ve kterých není baskytara, tak jsme jim dali jména našich bývalých basáků. Možná až vyhodíme Kubu, objeví se někde instrumentálka Jakub.

Vaše loňské EP jste doprovodili také komiksem. Proč? Jaké zajímavosti se k tomuto komiksu vážou?

Většinu releasů na labelu Stoned to Death doprovází komiks. Dělá je Jakub, což je hlavní bear v Stoned to Death, a všechny vypráví příhody party plyšových medvědů. Většinou v nich figurují i jointy, indické jídlo a krautrock.

Asi se dá říci, že vaše tvorba je ovlivněna Orlovou. Souhlasíš? Mohli by Pacino vůbec existovat bez Orlové? Která z vašich písní Orlovou vystihuje nejvíce?  

Z Orlové jsou původně baskytarista Jakub a bubeník Tomáš a máme tam zkušebnu. Já v Orlové nebydlel nikdy a kluci už tam nebydlí taky. Sjíždíme se tam na zkoušky a koncerty ve Futře. Texty na první desce jsou sice ovlivněné celým krajem, ale konkrétně o Orlové myslím není ani jeden.

Váš debut získal v cenách Vinyla ocenění Deska roku a také vaše loňské EP bylo v nominaci v anketě Břitva v kategorii Minialbum & Split & Singl roku. Je sice pravda, že hudba není soutěž, na druhé straně každé ocenění minimálně potěší. Kde v tomto „věčném sporu“ najít nějakou zlatou střední cestu? 

Lhal bych, kdybych řekl, že nám to neudělalo radost. V reálu to ale znamená jen lákadlo v info popisku u kapely na facebookové události, nebo když už se neví, co o kapele napsat. Pro spoustu lidí to ale pořád znamená nějaký punc kvality a doporučení, co poslouchat. To je blbost. Zlatou střední cestu neznám, ale daleko větší ocenění, než je nějaká kolonka v žebříčku, je to, že na koncertě s tebou sdílí tvůj smrad a pot lidé v publiku.