Nový hudební ředitel opery NDM Marek Šedivý: Boj za kulturu nás bohužel čeká všechny

Pane dirigente, jako designovaný ředitel opery Národního divadla moravskoslezského jste se nemusel stěhovat příliš daleko. Z Opavy do Ostravy to je opravdu kousek. Vypadá to, že jste se uhnízdil ve Slezsku. Je vám tady dobře?

Moc se mi tu líbí. Mám rád zdejší lidi, jejich otevřenost a přímost. A navíc k těmto dvěma divadlům mám vřelý vztah i proto, že zde můj dědeček Dalibor Jedlička byl třináct let sólistou opery a operety. Svým způsobem to vnímám jako návrat ke kořenům. Zázemí a rodinu mám sice v Praze, ale v Ostravě jsem si pronajal byt, takže nyní bude mým druhým domovem.

Vaše působení v Opavě ve Slezském divadle trvalo tři léta. Jak byste tuto svou životní kapitolu zhodnotil? Na které věci rád vzpomínáte?

Vzpomínám na tuto etapu rád. Našel jsem zde mnoho báječných lidí a přátel. Bylo to mé první angažmá, musel jsem se naučit spoustu nových věcí. Především mám na mysli záležitosti týkající se vedení kolektivu, mezilidské a pracovní vztahy atd. Divadlo bere člověku mnoho času a nervů, ale zároveň dává i spoustu radosti a energie. Jsem vděčný paní Janě Andělové, že mě tehdy angažovala. Byla to velká životní zkušenost a skvělá příprava na další úkoly, které život přináší.

V Opavě se neustále přetřásá otázka výše podpory Slezskému divadlu ze strany zřizovatele, tedy města. Jak se na celou věc díváte? Připadá vám v pořádku, že různé politické garnitury kladou nůž na krk kulturní instituci, která zde slouží lidem už více než 200 let?

Historicky byla Opava kulturním centrem kraje a myslím, že by divadlo rozhodně mělo být zachováno. Některým politikům se zřejmě zdá, že podporovat takové instituce je zbytečné, že by se dalo ušetřit a investovat do něčeho, z čeho potečou peníze. Ale už zapomínají na to, že zisk nemusí být pouze materiální. Že kultura tvoří duševní kapitál společnosti. Jsou to naše kořeny, bez kterých by společnost uvadla. Neměli by se z nás stát barbaři, kteří šmahem spálí vše, co vytvořily generace před námi. Bohužel boj za kulturu nás asi čeká všechny, nejen v Opavě.

Umělecké otěže v Ostravě přebíráte po dirigentu Jakubu Kleckerovi, který se stal šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc. S jakými cíli a vizemi vstupujete na pozici hudebního ředitele opery NDM?

Rád bych se souborem pracoval tak, aby byl stále lepší a lepší. Přál bych si, abychom se vzájemně inspirovali a společně rostli a objevovali nové věci. Organizačně je mým cílem stabilizovat smyčcovou skupinu, a pokud se to povede, bude to znát i na lepší kvalitě. Nechci tím říct, že kvalita smyčců je špatná, ale střídání výpomocí z různých koutů kraje moc nepomáhá. Smyčce hrají v poměrně malém počtu, vlastně jako v komorním orchestru, kde záleží na každém hráči. Pokud jeden hraje part na představení poprvé nebo po velmi dlouhé době, je to pochopitelně slyšet.

V jaké kondici je podle vás operní orchestr Národního divadla moravskoslezského?

Podle mého názoru je orchestr plný výtečných hudebníků, kteří jsou schopni podávat velmi kvalitní výkony. Je potřeba s nimi pracovat a podporovat je. Hra v orchestřišti není jednoduchá a troufám si říct, že z mnoha pohledů je náročnější než na pódiu. Být stále schovaný „v díře“ a vyburcovat se večer co večer k maximálnímu výkonu, hrát v celé sezóně omezený repertoár a s vědomím, že „jen“ doprovázím, to je z mého pohledu psychologicky náročnější. Orchestr v opeře by měl být motorem každého představení. A k tomu je také potřeba, aby jim dirigenti pomohli a inspirovali je. Je třeba se snažit, aby žádné představení nebylo provozně odehrané.

Kterých nastudování se v novém působišti ujmete? Budete mít čas také na hostování v jiných institucích?

V této sezóně nastuduji Zásnuby ve snu Hanse Krásy a Smetanovu Hubičku. Zůstávám hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým mám několik abonentních koncertů a nahrávání. Nastudovat operu v jiném domě se mi letos určitě časově nepovede, ale cením si pozvání dirigovat několik představení Rusalky ve Státní opeře v Praze.

Kdo je pro vás v dirigentské branži klíčovou osobností, k níž vzhlížíte s respektem?

Nejsem schopen říct, kdo je pro mě tou jedinou klíčovou osobností. Ale vzory mám hlavně ve velkých dirigentech minulosti. Mám moc rád Furtwänglera, Kubelíka, Ančerla, Jansonse. Byli to hudebně výjimeční lidé i morální autority.

Jak se díváte na otázku stálého souboru pěveckých sólistů a hostů? V nedaleké Opavě se nedávno odehrály různé turbulence…

Obojí má své výhody a úskalí. Budovat si svůj ansámbl by v dnešní době byl luxus, na který už vlastně není možné dosáhnout. Všichni hostují všude a jsou k tomu často i nuceni. Dnešní trend je, a to nejen u pěvců, že kdo nelítá sem a tam, je někdy vnímán jako neúspěšný, nebo ho k tomu může nutit finanční situace. Zkrátka systém nám to už nedovoluje. V dnešní době mi chybí větší koncentrace na věc, málokdy se můžeme plně ponořit do studovaného díla. Ale tak je dnes svět nastavený, hlavně produktivita a zvládnout toho co nejvíce, ale už je svým způsobem jedno jak. Ale zpět k otázce: mít svůj soubor je dobré. Šéf může vyžadovat stálou přítomnost lidí a jejich soustředěnost na studium. Pěvci se nemusí příliš rozptylovat cestováním a stálý ansámbl sólistů tak vytváří jedinečnou tvář divadla. Dnes toto naprosto chybí, sólisté zpívají všude. A výhody hostů? Tím, že jsou každý sám za sebe, mají nad sebou určitý bič. Když neodvedou dobrou práci, příště ji už dostat nemusí. Takže sami jsou nuceni k maximálnímu výkonu.

Jaká je situace v Ostravě? Nedávno přibyla mezi stálé sólisty Veronika Rovná, roz. Holbová. V mužích ale dle mého názoru nová a mladá tvář citelně chybí…

V Ostravě je vycházející hvězdou Veronika Rovná. Je skvělé, že ji máme, a doufám, že v našem divadle bude ještě dlouho doma. A máte pravdu, podobný mužský talent zatím chybí. Ale jak jsem řekl, ve většině divadel jsou to už jen zbytky ansámblů a v dnešní době není možné postavit větší solistický soubor.

Jakou hudbu vyhledáváte, když si potřebujete od své práce odpočinout?

Pokud si chci odpočinout, tak vyhledávám ticho.

Co vás čeká v letních měsících? Prozradíte své plány na prázdniny?

V červenci nás čeká rekonstrukce bytu, na začátku srpna už nastupujeme v divadle a také mě čeká nahrávání se SOČRem, takže letos moc dovolená nehrozí.

Přeji vám na novém působišti mnoho úspěchů a pokud možno i příjemný odpočinek během divadelních prázdnin.