Kapela Periferic: Minulost je neměnná jistota, takových věcí na světě moc není

Jak byste porovnali aktuální nahrávky s vašimi staršími písněmi?

Yura: Hlavní rozdíl je na postu bubeníka, který zastal před pár lety Tom. Od té doby se naše hudba a vše kolem vyvíjí trochu jiným směrem. S Jelenem jsme stále na svých značkách, takže náš zvuk zůstal dobře rozpoznatelný, nad to jsme v něm však nalezli více prostoru pro pestrost a dynamiku. Nadále skládám většinu songů i s texty, takže rukopis je pojítkem mezi novou tvorbou a érou s Ferencem (předchozí bubeník Periferic – poznámka redakce). Nově vydané singly obsahují pouze čerstvé věci a tvoříme dále – jsme mladí, nápadů je dost, takže zatím není důvod oživovat mrtvé koně.

Každopádně do konce roku byste chtěli vydat nové album. Platí to? Jelikož první EP se jmenuje P, druhé E, dá se předpokládat, že další EP ponesou názvy R, I, F a tak dále. Je tomu tak? Proč jste zvolili zrovna tento postup? 

Tom: Tímto konceptem se snažíme častěji zásobovat posluchače po menších dávkách. Ve světě sociálních médií hraje roli frekvence, s jakou dáváte o sobě vědět, tak jsme to vymysleli takto. Malými alby se zároveň rychleji učíme a posouváme vpřed. Názvy a obaly jsou rébusem, který se objeví, až singly zkompletujeme do alba. Hodně napoví i nová trika, která právě dáváme do prodeje a budeme vozit s sebou na koncerty.

Máte tedy všechny skladby už hotové a nyní už je pouze vylaďujete a musíte nahrát, nebo stále skládáte nové písně? Co lze v současné době říci o albu?

Jelen: Jak říkají tenisté, soustředíme se pouze na příští zápas, takže pilujeme příští singl a do toho tvoříme za pochodu další skladby. Sledujeme přitom záměr, který jsme si vytyčili. Tím je album, na němž se objeví skladby ze všech nových singlů plus bonusy. Název a počet skladeb je zatím tajemstvím i pro nás. Stálým hostem je Pedy, který zatím každou z nových skladeb okořenil neopakovatelnými kytarovými sóly.

Co je podle vás společným jmenovatelem nových písní?

Yura: Společným jmenovatelem je způsob, jakým se v textech vypořádáváme s ne vždy příjemnými osobními zkušenostmi, které se ale snažíme podávat s nadhledem. Myšlenkou tedy je se nepodělat, ať už si procházíme lecčím. Pro nové skladby je charakteristický zvuk, který má na svědomí orlovské studio Žik a varšavský Serakos, kde natáčejí například polští Riverside. Z naší muziky lze cítit příklon k prog rocku, který nás v posledních letech ovlivňuje.

Progresivní rock je ve vašich skladbách slyšitelný, nicméně třeba aktuální skladba So High má určitý nádech Alice in Chains. Je to náhoda?

Jelen: Ne, není. Yura vyrostl na grunge rocku devadesátek, tak to ze sebe jen tak nedostane a nikdo, a to ani on sám, to po něm ani nechce. Těší nás přirovnání k takovému pojmu, jako jsou Alice in Chains. Podobně jako oni jsme také jednou z mála fungujících kapel z původní grungeové vlny. Jim se to podařilo dotáhnout zaslouženě na vrchol, ovšem s fatálními následky. My do toho kopce stále šlapem, ale jsme všichni naživu.

Jaký význam přikládáte akustickému zakončení této skladby? Bylo vaším cílem změnit atmosféru songu?  

Tom: Akustické zakončení mělo být původně intrem, nakonec jsme se ale rozhodli pro úderný úvod, tak jsme to brnkání využili jako outro pro klip i oficiální verzi písně. Vytváří na konci prostor k zamyšlení, i když song ještě hraje. Vzhledem k tomu, že jednou z variant bylo intro, které Jura nahrál na harfu, nechme se překvapit, co nakonec uslyšíme na albu.

Ke skladbě Hide & Seek jste také natočili působivý videoklip. Co jste daným videoklipem chtěli vyjádřit? 

Yura: Klip k Hide & Seek je souborem videí natočených u moří, oceánů a dalších vod v průběhu jedenácti let. Mezi lokacemi můžeme jmenovat Irsko, Dánsko, Švédsko, Polsko, Portugalsko, Itálii, Chorvatsko, Slovinsko, Krétu, Island a podobně. Dost cestuji a hodně podkladů nám dodaly i rodiny a kamarádi. Text písně pojednává o člověku, který na moři hraje na schovávanou se žralokem. Jde o obraz, pod nímž se skrývá mnoho vrstev a každý si může najít tu svou, tedy vnitřní a vnější svět, žena a muž, světlo a temnota a podobně. Když člověk stojí u moře a vnímá, je to zážitek nejen pro Středoevropana. Snažili jsme se tu atmosféru do klipu propašovat a Hide & Seek je k tomu soundtrackem.

Jaký je obecně váš vztah k vodě? Třeba Masaru Emoto v knize Skrytá tajemství vody píše: „Voda nám říká, abychom se podívali blíže na sebe – voda je zrcadlo odrážející naši duši.“ Souhlasíte?

Yura: S tím lze souhlasit. Voda představuje mocný živel, přelévá se a je neuchopitelná jako naše pocity. Prostřednictvím vody se v nich můžeme lépe vyznat a najít klíč ke své duši.

Další nová píseň Back in Time pojednává o tom, že se rádi vracíme v čase. Proč tomu tak podle vás je? Proč se zabýváme něčím, co už nemůžeme změnit? Proč raději nežijeme v přítomnosti?

Yura: Back in Time je skladba, kterou pro Periferic složil Pedy. Stejně tak je autorem refrénu, v němž se zpívá o tom, jak se člověk snaží vrátit v čase. To nás inspirovalo k napsání textu o lidech závislých na drogách a alkoholu, kteří se chtějí vrátit před bod zlomu. Jmenovitě jsme ji věnovali Scottu Weilandovi ze Stone Temple Pilots, ale týká se to mnoha dalších. A proč se lidé obecně raději vrací do minulosti, než aby žili přítomností? Minulost je neměnná jistota, takových věcí není na světě moc, tak se toho mnohdy držíme. Musíme si ale uvědomit, že v přítomnosti tvoříme to, co jednou bude minulostí, to znamená půdou, po níž pošlapou ti po nás.

V klipu k vašemu songu And-I se objevily i komíny v Ostravě-Hrušově, které byly v květnu odstřeleny. Jak vyplývá z komentáře na vašem facebookovém profilu, tento fakt vás docela zasáhl…

Jelen: Yura si matně vybavuje, že když pod těmi komíny ještě stála chemička, vylezl jako náctiletý v silně podroušeném stavu na ten vyšší z nich během noční cesty pěškobusem z Ostravy do Orlové. Ty komíny teď už stojí jen ve vzpomínkách, proto ta nostalgie. Ostravsko a Karvinsko prošlo za poslední dekády obrovskými změnami. Už jsme zvyklí, ale máme to v podvědomí.

Je vaší snahou přicházet s něčím novým, nebo preferujete, aby vaše písně působily na posluchače po emocionální stránce? 

Tom: Jsou to především emoce, které má muzika vzbuzovat, ale s inovacemi se to nevylučuje. Například v současnosti pracujeme na technickém řešení odposlechů na koncertech, abychom se dobře slyšeli, vystoupení si ještě více užívali a díky tomu lidé dostali to nejlepší z nás.