Nechce se mi věřit tomu, co píšete o Milanu Kunderovi, zaznělo v Ostravě při diskusi s Janem Novákem 

 „Volal jsem synovi celé odpoledne, protože jsme měl strach o jeho křehkou tělesnou a duševní schránku, ale vždy se mi nabízela jen schránka hlasová,“ zapsal si 18. srpna 2014 do svého deníku básník Petr Hruška (1964), přičemž tyto zápisky vyšly následující rok v knize Jedna věta. Dosud se v literárním světě nevědělo, že souběžně s jeho záznamy vznikaly i „poznámky ke dni“ jeho syna Františka Hrušky (1998). V již páté literární Sajtně (Koks, prach a oheň 5), která ve středu zahájila letošní ostravskou část Měsíce autorského čtení, ovšem došlo k překvapivé konfrontaci obou textů. Tentýž den, tedy 18. srpna 2014, si František zapsal: „Nepřítel na telefonu.“

Petr Hruška. (Foto: Tereza Doležalová)

2. ledna 2014 byl Petr Hruška uchvácen touto ostravskou momentkou: „Ve Vítkovicích z tramvaje chlap mával na lidi novou sekerou.“ A jeho syn 8. ledna s nadhledem komentoval jeden svůj ostravský nález: „Našel jsem na Stodolní 800 korun, to nenajdeš na ulici.“ 12. dubna zase Petr líčil činnost stárnoucího tatínka: „Můj otec už třetí hodinu čte televizní program. A František 26. dubna také přemítal nad svým tátou: „Nedokážu se dívat svému otci do očí.“ A ještě jedna jímavá sentence tehdy šestnáctiletého Františka Hrušky, kterou si zapsal 23. června 2014: „Já už neplýtvám časem, ale čas plýtvá mnou.“

František Hruška. (Foto: Tereza Doležalová)

Na letošní literární Sajtně se skutečně neplýtvalo časem. Šestadvacet autorů se vtěsnalo asi do osmdesáti minut, každý přečetl jedinou báseň, výjimečně až tři. Jednotlivé vstupy odbil „bicí stroj“ mladého básníka Dominika Bárta, který také recitoval: „Tvé kroky jako Morseova abeceda / nevím, kterou tečkou věta skončí, / najit se, něco změnit. / Piču, zkopat tě, Ostraváka nezměníš, řve nějaký chachar u radnice ve tři odpoledne.“

Básník a bubeník Dominik Bárt. (Foto: Tereza Doležalová)

„Poslední dveře se zabouchly,“ to byly vůbec první verše, které zazněly na Sajtně. Symbolické, a hlavně náhoda. Jejich autorem je Radek Touš, který předem netušil, že Sajtnu zahájí. Opavský básník, který právě dokončuje první sbírku a čtenáři deníku Ostravan.cz ho znají také jako občasného přispěvatele tohoto kulturního webu.

Radek Touš. (Foto: Tereza Doležalová)

Milan Krupa zavzpomínal na staré dobré časy v legendárním ostravském klubu Černý pavouk: „Kdysi dávno seděl jednou takhle v Černém pavouku Milan Kozelka se svou přítelkyní, která měla klobouk s bažantím perem. A seděl tam i Pepa Streichl, který prohlásil: – Ještě nikdy jsem neviděl holku s tak velkým pérem. A Kozelka mu řekl: – Máš blbý řeči.“ Od Krupy to byla zároveň pozvánka na 26. červenec, kdy se na MAČi bude vzpomínat na uměleckou antologii V srdci Černého pavouka, kterou si v roce 2000 vymyslel majitel nakladatelství Votobia Tomáš Koudela, který na Sajtně také četl.

Básník Milan Krupa. (Foto: Tereza Doležalová)

Začínající básník Jakub Strouhal, jehož k básnění přivedly literární disputace Jakuba Chrobáka a dalších autorů v Absintovém klubu Les, přednesl tuto krátkou, ovšem inspirující báseň: „Bůh je nespíš / složité slovo.“

Básník Jakub Strouhal. (Foto: Tereza Doležalová)

A takto bychom mohli Sajtnu rekapitulovat ještě dlouho. „Věřím, že v Ostravě budeme na úvod MAČe dělat Sajtnu ještě aspoň patnáct let. Pak se uvidí, ale mám ten pořad rád,“ řekl po zhlédnutí letošní literární férie ředitel festivalu Pavel Řehořík. Čas pro Sajtnu je tedy vyměřen, autor tohoto textu se však obává, zda patnáct let není zbytečný přesčas. „Přesčas na ofěru, / přesčas na hrob,“ píše v jedné básni slezský bard Vít Slíva. A jeho souputník David Bátor ze slezské Branky na letošní Sajtně pronesl: „Pavoučí prsty v pihách tmy hoří.“ Ale jo, pokud budou vznikat takovéto verše, má Sajtna smysl. Nekonečně dlouho.

Sajtna – koks. prach a oheň. (Foto: Tereza Doležalová)

A stejně tak má smysl každoroční prezentace jedné národní literatury. Letos jsou to Maďaři a hned z úvodního čtení maďarského spisovatele s mezinárodní prestiží Pála Závady mrazilo v zádech. Hořely v něm stodoly v ukrajinských vesnicích, v nichž byli ovšem zavření lidé. Matky, děti i starci. Vesničané z nové Závadovy knihy hynuli pod střelbou ze samopalů, ženy byly zneucťovány. Psal se rok 1943 a maďarská armáda si bok po boku wehrmachtu podrobovala Sovětský svaz.

Pál Závada. (Foto: Tereza Doležalová)

V následné diskusi padl i dotaz, jak současné politické veličiny v orbánovském Maďarsku vnímají tuhle temnou kapitolu z maďarských dějin, kdy se Miklós Horthy spojil s Adolfem Hitlerem. „Dnešní politický establishment hlásá názory, s kterými v žádném případě nemohu souhlasit,“ odpověděl Závada. „Maďary líčí jen jako nevinné oběti. Znásilněné tu fašisty z Berlína, tu komunisty z Moskvy. Maďarský podíl na vinně se dnes oficiálně nepřipouští, ani na zvěrstvech páchaných maďarskými vojáky v Rusku za druhé světové války. A největším nepřítelem se stává Brusel.“

Kniha Jana Nováka. (Foto: Tereza Doležalová)

Nejslavnější světový spisovatel narozený v Československu Milan Kundera také retušuje dějiny, a to dokonce vlastní životopis. Jan Novák, autor právě vydané monografie Kundera: Český život a doba, si ve čtvrtek vyprávěl s ostravským publikem i o tom, jak se slavný autor (a v době studií vášnivý stalinista) vydává ve Francii za oběť režimu. „Za studenta vyhozeného z politických důvodů z vysoké školy, který se posléze živil jako druhořadý pianista v kavárnách v hornickém kraji,“ vyprávěl Novák.

Tím hornickým krajem bylo nejspíše myšleno Ostravsko, Kundera ale francouzským novinářům nikdy neprozradil bližší místopisné údaje, mluvil zkrátka o hornickém kraji. Fakta jsou ale dost jiná. Spisovatel nebyl z vysoké školy nikdy vyhozen, pouze přestoupil ze studií literární vědy na Karlově univerzitě na pražskou FAMU, kterou zdárně ukončil, a hned poté na této škole začal učit. Klavír v hornickém kraji se nekonal.

Návětěvníci MAČ v Divadle 12.(Foto: Tereza Doležalová)

Mnoho Kunderových čtenářů ale ctí výhradně životopis, který si vyfabuloval autor Žertu či Nesnesitelné lehkosti bytí. „Jak mám věřit tomu, co píšete? Často se mi tomu věřit nechce,“ zeptal se Nováka při diskusi jeden z ostravských diváků. Mimochodem velmi mladý návštěvník. „Věř tomu,“ odpověděl mu Jan Novák. A připomněl, že během psaní monografie vyslechl asi sto pamětníků, kteří se znali (a některá stále znají) s Kunderou. A prošel i tisíce archivních dokumentů. Milan Kundera však Novákův rukopis odmítl autorizovat. Respektive neodpověděl ani ne jeden z dopisů, které mu Novák zaslal.

Měsíc autorského čtení měl letos věru ostrý start. Skvělí moderátoři Petr Hruška a Roman Polách si navíc zatím nemohou stěžovat, že by z publika padaly nejapné dotazy, jak se to na literárních čteních občas stává.

Moderátor a básník Roman Polách. (Foto: Tereza Doležalová)

*

PROGRAM OSTRAVSKÉ ČÁSTI MAČ ZDE