Ředitelka Divadla loutek Jarmila Hájková: Naše prázdninová libůstka, Léto s pimprlaty, začíná 19. července

Co obvykle řešíte jako ředitelka Divadla loutek?

Všechno.

Znám ředitele divadel, kteří říkají: Já se nepletu uměleckému vedení do jeho práce, jiní zase zdůrazňují svůj podíl na budování plánu nadcházející sezóny, a co vy?

Já se nepletu do ničeho, a zároveň chci všechno řešit. Když vezmeme dobu od začátku letošního března, tak kromě toho, že jsme měli před sebou cestu do Mexika na nejstarší a největší divadelní festival v Mexico City a na to navazoval plán další cesty do Řecka, do Soluně, bylo třeba řešit následky zrušených zájezdů. Měli jsme koupené letenky, vyřízené cargo, a pak najednou z hrušky dolů a nikam… Podpořil nás Moravskoslezský kraj, bez jehož finanční pomoci bychom cestu do Mexika nemohli podniknout, protože pořadatel nehradil kompletní náklady. Bylo třeba jednat, zdali ty peníze musíme vrátit zpět, protože letecká společnost nám peníze za letenky nevrátila, a k tomu si připočtěte milion běžných provozních věcí.

Divadlo loutek ale v poslední době nepostihla jen pandemie, už v loňském roce jste museli zavřít hlavní scénu kvůli vadné střeše …

… a tři měsíce jsme nehráli. Bylo to o tom, že školám, protože hrajeme dopoledne hlavně pro školy, bylo třeba vysvětlit, co se stalo. Zároveň šlo o zachování programu připraveného pro alternativní scénu. Je pravda, že oproti letošnímu omezení v důsledku pandemie jsme v loňském roce mohli alespoň vyjíždět na zájezdy.

Takže jste řešila hlavně provozní problémy.

K tomu jsem fungovala jako investor a stavbyvedoucí. Samozřejmě jsem sháněla finance, kde se dalo. Říkala jsem si: doufám, že něco takového už nezažiju, a přišel koronavirus. Těsně před vyhlášením nouzového stavu jsem volala agentuře, přes kterou vyjíždíme do zahraničí, že ruším letenky. Kolegové mi říkali, že hysterčím. Protože se nakonec festival v Mexiku stejně nekonal, ukázalo se to jako prozíravé rozhodnutí. I když, jak už jsem řekla, peníze za letenky se nám nevrátily. Ale v té první chvíli jsem nemyslela na nic jiného, než na to, že nemohu někam poslat lidi bez vědomí toho, jak je dostanu zpátky.

Do přípravy cesty na festival v Mexiku jste vložili hodně energie i peněz. To vše je nenávratně ztraceno?

Doufám, že to zúročíme. To pozvání trvá. V příštím roce v březnu tam festival opět bude. Tiše doufám, že španělštinu, kterou se učil náš herec Karel Růžička, aby představení mohlo být odehráno ve španělském jazyce, Karel skutečně využije. Měli jsme vyjet ještě do Bilbaa na tamní festival, ale ten, jak víme, určitě nebude. A stejně tak Řecko.

Máte spočítány škody způsobené pandemií?

To je docela jednoduché. Devadesát procent naší produkce patří školám a mateřským školkám. Měli jsme, kromě již zmíněných zahraničních cest, zájezdy do dalších divadel v České republice. Za tři a půl měsíce jsme přišli přibližně o dva miliony korun na tržbách. V červnu jsme alespoň spustili představení v amfiteátru. Soboty a neděle pro veřejnost. Ale vidím docela velké obavy lidí z toho, aby se náhodou nenakazili a nemuseli zůstat v karanténě, a tak návštěvnost nebyla nijak moc veliká.

Je příspěvek města Ostravy Divadlu loutek podmíněn naplněním nějakého procenta tržeb?

U nás je to trošku jinak než u ostatních divadel. My nemáme zřizovatelem uloženo, kolik musíme mít představení (přesto jich odehrajeme ze srovnatelných divadel nejvíce v republice). Máme schválený příspěvek na provoz. Ten ale nepokryje veškeré provozní náklady. My víme, kolik potřebujeme, abychom mohli řádně fungovat. Takže se staráme o to, abychom dostali ještě nějaké peníze od Moravskoslezského kraje a další od ministerstva kultury. Obě instituce nás podporují. A k tomu samozřejmě přistupují tržby, abychom je mohli promítnout do pokrytí celkových nákladů. Takže přijít o dva miliony na tržbách ze vstupného je pro nás dost peněz… Ministerstvo kultury uvažuje o dotačním programu, ze kterého by oblastním divadlům uhradilo alespoň sedmdesát procent ušlého zisku, takže doufáme alespoň v tuhle pomoc.

Rušili jste některé premiéry?

Měli jsme štěstí, že plánovanou premiéru na duben režíruje náš umělecký šéf Václav Klemens, takže inscenaci Utíkej, myško, utíkej! uvedeme poprvé 25. září.  Měla to být poslední premiéra v sezoně, to je to štěstí. Jinak kromě toho se v divadle šily roušky a herci na našem facebookovém profilu četli dětem pohádky nebo zveřejňovali hudební kvízy.  A řešili jsme jeden docela komický problém: když už se herci mohli zbavit roušek a hrát, přišlo nařízení o povinných testech na Covid. Co 14 dnů. Jeden test za 2800 korun. Tak jsem vznesla dotaz, kdo to zaplatí. Protože se nejedná jen o herce, ale o celkový personál. Dohromady by to udělalo 270 tisíc. Nakonec byly testy zrušeny, ale přišly rozestupy. Hrát pro 48 lidí, to také není žádná sláva.

Jak tedy bude vypadat podzim, co se nových titulů týká?

Do konce roku 2020 uvedeme ještě Vánoční hru Tomáše Vůjtka, opět v režii Václava Klemense. Mám ale jednu obavu. My většinou v květnu rozesíláme do škol nabídkové katalogy. Po odezvě ze škol si postavíme hrací plán na září a říjen. Tentokrát jsme katalogy rozesílali elektronicky. Jedná se o 1500 škol. Ale přihlášky ze škol jaksi nepřicházejí.

Čemu to přičítáte?

Říkám si, že učitelé měli plno práce s on-line výukou, museli improvizovat a na nic jiného, jako třeba objednávat si podzimní divadelní představení, asi neměli čas. Ale je to tedy bída. Rozešleme ještě nabídkový katalog v tištěné podobě a doufám, že se to spraví. I když si myslím, že ve školách se bude dohánět výuka, o kterou děti přišly, a tak nemusí být zájem o návštěvy divadel. Jak se říká: uvidíme.

Hovoří se o druhé vlně pandemie na podzim. Vláda už řekla, že celoplošná opatření omezující ekonomiku jsou napodruhé vyloučena. Ale mohlo by dojít opět k uzavření škol. Nechci tedy sýčkovat, ale co potom? Zase byste nemohli hrát…

Tak to už bychom byli namydlení.

Děti přišly o výuku a přišly i o divadelní zážitky. Pedagogové říkají, že tak výrazný zásah do studijních návyků a do celkového způsobu života se musí promítnout i do růstu dětské osobnosti. A tady se nabízí otázka, o co přišly děti, když nemohly přijít do divadla…

Dítě přijde o to, na co se těší, co má rádo. Mohu uvést příklad: moje sestra má vnuka, jezdil se školou do divadla. A malý mi volal a ptal se: Teto, já už ty pohádky nikdy neuvidím? Protože je ve věku, kdy přechází z jedné věkové skupiny do druhé, do té starší.  Musela jsem mu říct, že když se bude moct uvolnit ze školy, mohl by vidět představení uváděné pro mladší děti. Ale děti rostou a věci určené pro mladší publikum už ty starší děti nemusí zajímat.

A co máte připraveno na prázdninové měsíce?

Léto s pimprlaty. To je taková naše prázdninová libůstka. Začínáme 19. července. Představení se konají v neděli, venku, v amfiteátru, pro diváky od tří až čtyř let nahoru. V programu, který najdete na webu Divadla loutek, jsou i koncerty a dílny.