Thrashmetalová kapela Seppuka: Koncert z pohodlí domova je jako sex v protichemickém obleku

Jak prožívá pokoronavirovou dobu kapela Seppuka? Co vám tohle období dalo, respektive vzalo?

Vzalo nám to jako většině kapel „živé akce“, nějakou tu zkoušku, prostě asi dva měsíce stopka, ale doma se nezahálelo! Ukázalo nám to hlavně to, že člověk se přizpůsobí všemu, pokud myslí pozitivně.

Seppuka byla také jedna z mnoha kapel, které se během nouzového stavu představily v rámci livestreamového vysílání. Jaký jste ze svého setu, kdy jste hráli do prázdného sálu, měli dojem?

Náš dojem z prázdného sálu? V pohodě. Na takové věci jsme zvyklí, zažili jsme leccos, takže pro nás nic strašného. Taková veřejná zkouška. Ale samozřejmě bez fanoušků je to na hovno, nemá to šťávu, energii a tu správnou kulisu nadšených davů! (smích)

Nemohou však tato vystoupení fanoušky ještě více odradit, aby chodili na koncerty? Vidět „živý koncert“ své oblíbené kapely z domova je mnohem pohodlnější. A jak známo, člověk je stále více a více pohodlnější…

To, že jsou lidi pohodlnější, je známá věc, avšak nic ti nenahradí atmosféru živáku. Pro přirovnání: „Sledovat koncert z pohodlí domova je jako sex v atombordelu!“ Pro ty později narozené, v protichemickém obleku. Praví fanoušci a fajnšmekři dorazí na koncert vždy, pokud můžou. Tohle ti nic nenahradí! Výhoda takových přenosů je, myslíme, hlavně ta, že nás mohli vidět i lidi, kteří nás neznají, nebo by na koncert nešli, nebo kámoši, kteří jsou roztroušení různě v zahraničí. Jako reklama dobré. (smích)

Seppuka je už od roku 1996 oddaná thrash metalu. Proč je vaší vášní zrovna thrash metal? Co je tím elementem, který vás stále pohání, abyste hráli zrovna tento žánr?  

Asi síla vzorů, na kterých jsme vyrostli a kterých si budeme vždy vážit!

Loni jste po šesti letech vydali nové album Oheň v krvi. Co by o tomto počinu měl vědět fanoušek, který nahrávku ještě neslyšel?

Že je to palba, první deska v novějším složení kapely okořeněná zase trochu jiným zvukem. Pokud si fanoušek CD, obstará, pochopí, proč je fanoušek Seppuky a nikdy mu nevyhasne… „tak jak Mariovi lufka“. (smích)

Ve skladbě Revivalista poukazujete na oblibu spousty revival kapel. Proč si myslíte, že revivaly jsou tak populární, proč o ně fanoušci mají zájem?

V téhle skladbě se poukazuje hlavně na to, že nemáme rádi chlubení cizím peřím. Revivaly jsou české národní specifikum, které je tady zbytečně. Fanoušci „revivalistů“ asi nechápou sílu originálu a vystačí si s kopií.

Ve vašem starším songu Národ sobě se zpívá „Generace generaci učí lépe lhát“. Proč myslíte, že tomu tak je? Proč se uchylujeme k lhaní?

Národ sobě je o lidech, o jejich změnách povahy. Kdysi se byli schopni bez rozdílu složit na vyhořelé Národní divadlo, dnes jsou na sebe jako cizí! Složí se snad jen ze sebelítosti.

Na scéně už působíte mnoho let, můžete tedy porovnávat. Jak hodnotíte kvalitu hudební žurnalistiky? Máte pocit, že se úroveň hudební žurnalistiky zlepšuje? Jak moc jsou pro vás důležité recenze novinářů? I vzhledem k tomu, že výjimkou nejsou ani časopisy, kde se za rozhovory a příznivé recenze platí… A mnohé z kapel na tenhle „obchod“ přistupují…

Úroveň hudební žurnalistiky nám nepřísluší hodnotit, ale za ty roky je to asi lepší. Pro nás je jakákoliv recenze přínos. Každá kapela má hold svůj recept na úspěch, proto asi na to, co jsi zmínil, přistupují. Recenze pro nás je hlavně odezva fanoušků a lidí, co nás znají.

Kdybyste mohli, co byste v historii kapely udělali jinak?

Kdyby to šlo, zrušili bychom základní vojenskou službu. Ten čas byl ideální na rozjezd a my mezitím plnili nesmyslné rozkazy!

Máte pocit, že by se ještě mohla vrátit obliba thrash metalu, jak tomu bylo v minulosti? Přejete si to vůbec?

Thrash metal je podle našeho soudu oblíbený pořád, vyznavači ovšem stárnou. Jestli se vrátí jeho obliba mezi mladší a nejmladší ročníky, vždy závisí na tom, co poslouchají jejich rodiče. Takže za nás ano, přejeme si to a vrátí se určitě!!!

Zahráli jste si také jako předkapela Cavalera Conspiracy. Jak na tento koncert v ostravském klubu Garage vzpomínáte?

Zahrát si před takovými kapelami, jako je Cavalera Conspiracy, je sice super, ale musíš počítat s tím, že jim jen zahříváš pódium. Jako zkušenost užitečné, vidíš, jak pracuje jejich tým, zavalíš si přes nadupaný aparát a podobně. Hlavně fanoušci byli skvělí, že nás podpořili a bavili se, i když bylo jasné, že přišli na své favority. Co se týká komunikace, tak zůstalo jen u pozdravů, trčeli dlouho ve svém busu a pak šli vlastně hned na věc, akorát Max tam pózoval a fotil se s lidmi, kteří si koupili jeho knihu. (smích) A co se nás týká, jsme jazykoví barbaři, takže bychom moc nepokecali. Pořadatel akce Patrik Kohut nám tohle hraní vlastně z nostalgie umožnil jako památku na rok 1992.

To mě zajímá. Můžete upřesnit?

Tehdy jsme si ještě jako kapela Komtur zahráli mezi jinými i se Sepulturou na koncertech v Havířově a na Metalmanii v Polsku. Tehdy po koncertě v Havířově byla pařba v hotelu Premiér v Komorní Lhotce. Max byl na pokoji, měl problém se žaludkem, ale se zbytkem kapely a kluky z týmu bylo veselo do rána, i když člověk neznal jazyk. Je na co vzpomínat! Polsko bylo fantastické. Sál pro 10 tisíc fanoušků byl plný a taky jsme se tehdy docela sblížili s polskými kapelami jako třeba Acid Drinkers.

Každoročně pořádáte také festival Metal Tsunami. Bude se konat i letos?

Metal Tsunami určitě bude, pokud se opět najde pár sponzorů. Je to pro nás taková třešnička na dortu zahrát si před koncem roku před domácím publikem, kámoši a rozhodit zase trochu energie do zdí té nestárnoucí komunistické stavby (jde o objekt v Českém Těšíně, kde se nachází restaurace Slavoj – poznámka autora). Většinou pozveme k sobě nějaké spřízněné duše, co nedělají machry a drahoty, a takové skupiny, které by si snad jinde ani nezahrály. Tím se omlouváme kapelám, na které nemáme (smích), je to většinou šul nul. Takže co bude letos? Uvidíme.

Příští rok bude Seppuka slavit 25 let. Chystáte něco speciálního?

No, toto letí… Zatím jsme o tom ještě neuvažovali, ale určitě něco podnikneme. V rámci možností…