Co zbylo z člověka a jeho duše? Soutěž o nejpůsobivější skladbu podle obrazu Postava zná vítěze

Propojování hudby s dalšími uměleckými disciplínami má prastaré kořeny. Výtvarné umění je inspirací hudebníkům a skladatelům zřejmě odjakživa a není pochyb, že je tomu i naopak. Znám výtvarníky, kteří rádi pracují za zvuku cíleně volené hudby, znám také hudebníky, kteří mají vysoce rozvinutý smysl pro synestezii – schopnost vnímat hudbu v jejím barevném spektru. Zadání poroty bylo v našem případě jasné: východiskem soutěže se stala malba Postava Josefa Istlera z roku 1945, která je součástí galerijních sbírek.

Josef Istler: Postava

Český malíř a grafik Josef Istler je řazen mezi nejvýznamnější postavy českého a evropského surrealismu a informelu. Byl považován za autodidakta, přátelil se s Karlem Teigem (který napsal úvodní texty ke dvěma katalogům jeho výstav) a Toyen, s nimiž se seznámil během roku 1941. Po dvě desetiletí byl Istler považován za vůdčí osobnost lyrické abstrakce, spolupracoval také s českými surrealistickými básníky Karlem Hynkem a Vratislavem Effenbergerem. Obraz Postava vznikl v posledním roce 2. světové války a tato skutečnost je v něm zaklíněna. Torzovitý skelet, který jasnými, strohými liniemi naznačuje, co zbylo z postavy, může evokovat pocit marnosti a pochybností, co zbylo z člověka a jeho duše.

Soutěž byla rozdělena do dvou kategorií podle věku. V kategorii do 30 let nejvíc oslovila klavírní kompozice Barbory Polyxeny Nowak, která také zvítězila. Porotce Jan Šrubař ji charakterizoval jako „punktualistickou skladbu, variabilní, pracující s kontrasty a překvapujícími vpády. Práce je hudebně zajímavá, inspirující k přemýšlení a působivá.“ Sama mladá skladatelka přijala výsledek poroty s nadšením: „Mám z toho ohromnou radost. Je to pro mě velký impuls k další hudební tvorbě.“

Vítězem soutěže v kategorii nad 30 let se stal Vít Baisa se svou kompozicí pro varhany s názvem Hommage à Jiří Šust. Baisa svou skladbu popsal následovně: „Když jsem přemýšlel nad skladbou, vzpomněl jsem si na jedno zvláštní téma, které už dlouho nosím v hlavě. Je to vontský chorál z televizního seriálu Záhada hlavolamu z roku 1969. Melodie působí víceznačně, její autor chtěl snad evokovat středověký chorál. Má tak podivné kouzlo, že nenavozuje jednoznačnou harmonickou interpretaci, stejně jako Istlerova surrealistická Postava je tajemná a víceznačná“, vysvětlil Baisa.

Soutěž byla zajímavá tím, že se v ní sešly akustické i elektronické kompozice. Pozitivně lze hodnotit stylovou a žánrovou košatost, která se rozpíná od prací s klasickými hudebními postupy až k prostorové elektronické kompozici s odstíny ambientu, konkrétní i filmové hudby. Zklamáním byla malá účast, která je patrně způsobena tím, že se soutěž konala poprvé a není dosud v náležitém povědomí umělecké obce.

Každopádně však tento projekt Galerie výtvarného umění hodnotím jako velice přínosný, protože nabídl něco, co v Ostravě chybělo: Možnost podnítit formou umělecké soutěže interdisciplinární propojení uměleckých sfér, které je vždy přínosem pro všechny zúčastněné strany. I z toho mála děl, které jsme měli možnost vyslechnout, jsem měl pocit, že umělecky zacílená tvorba současnosti stojí na zajímavém rozcestí, neboť do sebe vstřebává pestré podněty a vlivy. Polysémní víceznačnost a multižánrový charakter soutěžních skladeb osobně vnímám jako signál, že současná hudba dokáže reagovat na nové podněty způsobem, který není veskrze retrográdní a přežitý, ale současný a aktuální.