Pořadatel Hradeckého slunovratu Václav Müller: Ačkoliv všichni ubírají, my jsme nakonec přidali

Hradecký slunovrat letos bude. Bezpochyby jedna z nejlepších zpráv, která přišla. Jak jsi prožíval to divné období nejistoty?

Jako asi skoro každý jsem pečlivě sledoval všechny možné informační weby a různé jiné stránky. Ono to pro mě mělo dva rozměry. První byl ten, že jsme se pustili do streamů Hradeckého slunovratu, protože nám kontakt s naším publikem velmi chyběl. Takže jsme si udělali něco jako Salon Mechtilde „online“, kde se nám podařilo dostat opravdu hodně zajímavých osobností, od generála Petra Pavla až třeba k různým muzikantům jako je Michal Prokop a další… Michal Jupp Konečný vzpomínal třeba na Porty a podobné věci.

Jsem rád, že se nám povedlo zaznamenat zajímavé vzpomínky a různá témata, která myslím budou i zpětně docela cenná. To je jedna věc. Druhá věc je, že těch streamů bylo asi dvacet a docela velkou část jsem moderoval, to bylo pro mne hodně obohacující. Mohl jsem si s mnoha zajímavými lidmi v klidu povídat. Je to úžasná věc. Potěšilo mne poznání, že největší ohlas měla ta nejtěžší témata, jež otevřeli onkolog Petr Štěpánek z hospicu o věcech, o kterých se nemluví, historik Martin Pavlíček, který vyprávěl o umění v dobách moru, nebo Alexandra Alvarová z Vancouveru, která povídala o průmyslu lži a dezinformací.

Další věc je, že jsme sami vstupovali do jednání a snažili jsme se trochu ovlivňovat situaci na kulturní scéně. Byl jsem za nekomerční akce a festivaly na jednáních přímo s ministrem Zaorálkem, ale to nemělo asi nějaký hlubší význam, protože jak sami vidíme, kultura je v rozvolňování velmi pozadu za jinými součástmi našeho života. Snažili jsme se například tlačit na to, aby byla vůbec možná nějaká konzumace na kulturních akcích, protože i vrcholní politici se dost vyděsili, když se díky nám dozvěděli, že si třeba na koncertě nesmíte otevřít ani balenou vodu, což ještě donedávna platilo.

Jaký máš názor na tento nový fenomén, který se tak nečekaně zabydlel v našich životech?
Mne hlavně fascinovala a pořád ještě fascinuje hlavně ta razance, se kterou to změnilo náš život. Měli jsme 20. února na zámku v Hradci nad Moravicí debatu o tom, jak se žije Čechům v Polsku a Polákům v Česku. Moderoval ji Ivo Mludek a jedním z hostů byl Aleš Bartusek, člen česko-polské solidarity, který v době nesvobody šířil samizdatovou literaturu.  Úvodní část debaty se nesla kolem hranic. Kolem toho, jak je to vlastně úžasné, že už si nikdo nedokáže představit nějaké ponižující kontroly na hranicích a takové věci. Kdyby nám tam tehdy někdo řekl, že za měsíc a něco se bude na této hranici mezi Opavou a Pilszczí kvůli překročení hranice střílet, tak tomu by asi nikdo nevěřil.

Člověk se cítí jako svobodný občan, který si v dost velké míře rozhoduje o svém životě sám, a najednou jsme si kvůli strachu, a je jedno, jestli ten strach byl imaginární, nebo podložený nějakým skutečným nebezpečím, nechali vzít svobody, včetně takových věcí jako setkávání se s bližními apod. To mě opravdu fascinovalo a nevěřil jsem, že by něco takového bylo možné. Měli bychom být velmi ostražití, aby se to nestalo normou, když se to někomu bude hodit. Protože tyto věci jsou lehce zneužitelné.

Publikum festivalu Hradecký slunovrat. (Foto: Lukáš Hartmann)

Jak se podle tebe se situací vypořádala naše média, která nás bez výjimky zahlcovala vyčerpávajícími fakty o počtu nakažených a mrtvých snad z každé země světa?

Dodneška nechápu roli seriózních médií, která hysterii toho strachu šroubovala v neskutečném kolotoči a nesehrála v celé této aféře dobrou roli. Mimochodem, opět se vrátím k našim streamům, které jsou dohledatelné na Youtube Hradeckého slunovratu, kde tohle téma reflektoval komentátor Bohumil Pečinka. Jde o stream Média a politici v čase koronaviru a je velmi zajímavý. Doporučuji.

Děkuji, rád si jej vyhledám. Hradecký slunovrat se navzdory koronaviru uskuteční hned dvakrát. Proč navzdory? A proč dvakrát?

My jsme samozřejmě sledovali, jak se jednotlivé akce i daleko po našem termínu ruší. Řekli jsme si však, že festival musíme letos uskutečnit. Když vezmeme v potaz jen konkurz Welcome scény, kam se letos přihlásilo 216 kapel, tak by byla strašná škoda, kdyby to přišlo vniveč. Proto jsme se v prvé řadě rozhodli, že festival přesuneme na říjen. Ale když se začala uvolňovat různá opatření, říkali jsme si, že by nám ta atmosféra letního Hradce moc chyběla, a navíc lidé psali, že si festival nenechají vzít, ať se děje, co se děje, že stejně poslední víkend v červnu na Hradec přijedou. Velkou roli hrálo to, že se nám podařilo dostat na zámek představení Dejvického divadla. A pohnout jakkoliv s představením Dejvického divadla je naprosto nemožné, protože všechny ty herecké hvězdy mají tak nabité diáře, že dostat je na jedno místo v jednom čase se plánuje opravdu dlouho. Takže jsme si řekli, že v červnu uděláme takové setkání s Hradeckým slunovratem a jednou kapelou. Měli to být minus123 minut, o kterých jsme věděli, že v říjnu nemohou. No, ale jak jsme takoví šílenci, stejně se z toho stal další regulérní festival (smích). Protože když se podíváš na program, těch bodů je zase docela hodně. Dokonce jsme přidávali další vystupující a další kapely, které neměly být původně v plánu, takže se nám to rozrostlo na dva plnohodnotné festivaly.

To je úžasné, jak se vlastně z ničeho nakonec společnou synergií vytvoří něco mnohem silnějšího. V jaké podobě tedy Hradecký slunovrat za pár dní proběhne? Čtenáře bude určitě zajímat, co bude s ohledem na současné opatření proti minulým létům jiné?

Jiných věcí bude strašně moc. Festival se bude konat v sobotu a v neděli. Poprvé se nebude konat pod Bílou věží, protože to už v rámci všech okolností nešlo vymyslet. Museli jsme také zrušit veškerý dětský program. Loni jsme měli na Slunovratu 498 dětí a vždy jsme hrdí na to, že k nám celé rodiny chodí. To bohužel letos není možné. Červnový festival je vlastně něco, co by se dalo nazvat „uměním možného“. Snažíme se, aby to bylo co nejvíc podobné akci, která měla v tomto termínu proběhnout, kam až to v rámci opatření jde.

Jinak se bude nově hrát v Konírnách pod Červeným zámkem. Velká a výrazná změna je, že jsou festivaly dva, a ačkoli všichni ubírají, my jsme nakonec přidali, takže lidé, co si koupili vstupenku, dokud nebylo vyprodáno, ji mohou využít na obě akce v červnu a v říjnu.

Program festivalu reflektuje i aktuální dění. Jakou formou konkrétně? Kde všude se současnost promítne?

Děje se tak v několika rovinách. Třeba hra Dejvického divadla Vražda krále Gonzaga v režii Jiřího Havelky pojednává o zavraždění bývalého agenta KGB a velkého kritika Vladimíra Putina Alexandra Litviněnka. Velmi aktuální záležitost. Pak třeba výstava známého satirika TMBK a diskuze s ním, která se přímo věnuje časům koronaviru. Fakt jsem se dlouho tak nezasmál. Také diskuze s generálem Petrem Pavlem, který pro mne osobně symbolizuje politickou naději. Zatím krátké virtuální setkání s ním bylo velmi příjemné. S Bohumilem Pečinkou se budeme věnovat dopadům koronavirové krize na budoucnost, třeba výsledky krajských voleb apod.

Beránci a vlci na Hradeckém slunovratu. (Foto: Filip Dušek)

Hradecký slunovrat má podtitul Víc než festival. Čím je pro tebe víc než festivalem? Můžeš to přiblížit?

Hradecký slunovrat se zdaleka nedá vystihnout jenom pojmem hudební festival a tím, co si pod ním lidé představují. Přesahy jsou obrovské. Jednak není záležitostí jednorázové akce, ale trvá celoročně. Pořád se něco děje. Pořád se přes něj něco nového nabízí. Třeba přes nás zveřejnil na podzim Jaroslav Kmenta svou novou knihu Rudý Zeman, kterou jsme křtili a dělali jsme besedy. Ty přesahy jsou velké. Žijeme tím celý rok. Je to komunitní dílo, festival prostě nabaluje různé jedince a jednotlivé instituce, které mu něco ze sebe dávají. Přináší další inspiraci. Mimochodem, když bylo výročí revoluce, pěkně to vystihl Ivo Mludek, když řekl: „Hradecký slunovrat si připomíná výročí revoluce stále,  protože dělá ve  svobodných časech, sám o sobě, bez jakýchkoli povolení, bez jakýchkoli přehrávek festival, zve kapely, spisovatele, básníky, filozofy, jak sám uzná za vhodné. Což je samo o sobě vyjádřením svobody, svobody, která nám byla upřena.“

Definice, že jde o vyjádření svobody, se mi moc líbí. Sedí mi k tomu, co se kolem něho a s ním děje. Různí lidé do něj sami vnáší svou kreativitu a to, co by chtěli. I díky tomu je svět kolem o kousíček lepší a tomu všemu je Hradecký slunovrat platformou.

To je souběh rolí a funkcí, které opravdu přesahují jednu rovinu vnímání. Pojďme k programu, velmi pestré menu je připraveno na Salonu Mechtilde. Na koho se nejvíc těšíš?

Salon Mechtilde je pro nás velmi důležitý, protože je takovým pokračováním toho, co se na hradeckém zámku vždy dělo. Zveme zajímavé inspirativní osobnosti, protože vnímáme toto místo jako uměleckou křižovatku. Letos je Salon Mechtilde v červnové verzi ještě důležitější, protože jsme nepočítali s velkými koncerty a o to více posílili tuto součást festivalu. Kromě těch obecně známých tváří jako jsou populární kněz Zbigniew Jan Czendlik a generál Petr Pavel se těším na Ellen Makumbirofa. To je úžasná slamerka, jejíž slamy nejsou zdaleka jenom o humoru, ale mají hluboké myšlenky a přesah. Jsem rád, že přijal pozvání k diskuzi Petr Czudek, velká opavská osobnost, basketbalový trenér reprezentace a opravdu chytrý chlap. Velmi doporučuju pustit si na našem Youtube kanálu, když Petr moderoval stream s Ivanem Trojanem. Jsou to dlouholetí kamarádi, tak tam zazněly věci, které si myslím, že nikde jinde o Ivanu Trojanovi nepadly. Rád bych taky upozornil na Pavla Kosatíka, to je další velká osobnost a skvělý autor, kterého si já osobně určitě nenechám ujít.

Můžeš přiblížit koncepci a dramaturgii hudebních scén? Do jaké míry  jsi nakonec mohl realizovat původní záměry?

Hudební program samozřejmě vychází z toho, že jsme ho museli upravit do výhradně české varianty. Všichni zahraniční interpreti, kteří byli připraveni na červen, jsou přesunuti na říjen. Mimochodem jednáme stále o říjnové účasti Habiba Koitého a vypadá to velmi nadějně. Plno polských kapel musí vystoupit až v říjnu. Naopak přibyly další věci, které v programu původně nebyly, jako třeba Bára Zmeková s kapelou. Báru jsme v letní programu chtěli, ale nemohla, protože byla vázána smlouvou s Colours of Ostrava, kde měla vystupovat. Vzhledem k tomu že Colours letos nejsou, jsme mohli Báru Zmekovou pozvat a zařadit do programu. Nebo třeba Jananas, který měl hrát až na Winter Edition, jsme přesunuli do června. Nedělní jazz zazní před polednem v podání Behind the Door, doufám, Milane, že se na něm uvidíme. Dalším překvapením je třeba zpěvačka Marie Putnerová s Martinem Novákem a Petrem Uvirou. Maruška má krásné vlastní věci a říkali jsme si, že je představíme našemu publiku. Já jako obrovský fanda Roberta Křesťana a Druhé trávy se hrozně těším na jeho koncert, protože v jeho textech se opravdu dlouhodobě hrabu.

Z minulého ročníku. (Foto: archiv V. Müllera)

Jiří Pavlica a Hradišťan na festivalu zahrají už podruhé. Vystoupí proti minulému koncertu s jiným programem?

Jiří Pavlica s Hradišťanem nehráli přímo na festivalu, ale na takovém tom festivalovém prvomájovém předkoncertu. Ty jsi z něho, jak si vzpomínám, napsal krásnou reportáž. My jsme se s nimi tehdy domluvili, že zahrají celou legendární a klíčovou desku O Slunovratu, která dostala do obecného povědomí básně Jana Skácela. Teď budou hrát repertoár, který normálně hrávají, ale bude to trošičku zvláštní v tom, že jsme celý festival letos věnovali Miladě Horákové a vůbec všem lidem zavražděným totalitními režimy. To se trochu v tomto koncertu projeví, ale nechám to překvapení ještě chvíli překvapením.

Kteří z účinkujících jsou tvým splněným snem?

Nám to tak všechno krásně vychází, těžko někoho vybrat. Zatím to je tak, že když si na někoho pomyslíme, třeba TMBK nebo generál Pavel, tak to nakonec klapne. Máme takové štěstí… Splněný sen, no jasně, Dejvické divadlo! Díky tomu, že máme v týmu Iva Mludka, který je s nimi dlouhodobě propojen. On dokonce Ivan Trojan je autorem hry, která se jmenuje Zásek, a inspirací k ní byl právě Ivo Mludek a jeho text. Takže Dejvické divadlo. To je vyprodáno všude a my je máme venku, to by člověk ani nikdy neřekl!

Máš obavy z komplikací? Mám na mysli zdravotní rizika, která z uvolnění opatření pramení.

Ne, tuhle obavu nemáme vůbec. Absolutně ne. My samozřejmě budeme dodržovat veškeré ty hygienické předpisy. Víš sám, že na zámku je tolik prostoru, že člověk může mít kolem sebe více prostoru než by měl doma. Je teď taková paradoxní doba, připomíná mi to konec socialismu, kdy vláda vydávala také bizarní nařízení a podobné věci a zatím se žil úplně normální život. A to je přesně to, co se teď děje. Lidé už dávno žijí úplně běžné životy a už to nevnímají. Hradec je čisté krásné město, v krásné přírodě… kde jinde by lidé měli trávit čas než tady? To místo je přece synonymum čisté přírody a čistého prostředí.

Můžeme očekávat standardní zázemí v podobě doprovodného programu, občerstvení a všeho dalšího?

To bohužel vlastně nejde, ačkoli jsme udělali maximum možného. Já vlastně do současné chvíle vůbec nechápu, jak jsme dokázali během nějakého týdne festival postavit úplně znovu. Je to obrovská práce všech lidí, které máme v týmu. Ale standard nejde to ze dvou důvodů. Za prvé, že je zde limit tisíc lidí. Doprovodný program pro děti, jak jsem zmínil, nemůžeme udělat. Dokonce bych poprvé vyzval, že pokud lidé mají hlídání a nemusí brát děti sebou, budeme rádi, když je vezmou příští rok. Jsme festival, který chce mít co nejvíc dětí, ale letos to prostě není možné. Nebudou další věci, jako např. taková ta tlustá brožurka se všemi texty a programem. Obecně se to ale myslím pro návštěvníky vlastně neprojeví, ty hlavní kvality Hradeckého slunovratu od jedinečného prostředí přes překvapivé věci po gastronomii budou zachovány.

Takže se můžeme těšit na tradiční a vyhlášené cuvée a další speciality?

Samozřejmě, budou dvě cuvéé, červené a bílé, bude gastrozóna, tu jsme museli také trochu osekat. Ale bude to i tak nad běžnou úrovní, protože to je pro nás docela zásadní a významné. Myslím, že to vystihuje slogan, který jsem kdesi četl, že Hradecký slunovrat je gastrofestival s výbornou hudbou. Co mě štve, že se za tohoto režimu nedá udělat to, co loni – a sice, že už nebyly žádné nevratné plasty na festivalu. To letos bohužel nejde, musíme se vrátit k jednorázovým kelímkům. Ale samozřejmě máme připraveny kelímky omyvatelné na mnohonásobné použití. Budou za velmi výhodnou cenu hned na bráně a prosíme lidi, jestli můžete, podpořte nás a ekologii celé akce tím, že si je koupíte a budete je používat. Určitě snížíte odpad a budeme za to moc rádi.

Jak tě tak poslouchám, asi tě budu muset stopnout, protože se nechci ochudit o tu spoustu dalších krásných překvapení a vychytávek, která tento festival dělají jedinečnými. Takže už jen stručně, co tě ještě spontánně napadne, než se uvidíme v sobotu…?

Co mě napadá? Krásné koncerty v konírnách, festivalová snídaně s výbornou kavárnou Libertas, naučíme se vařit BunBoNamBo v  gastro workshopu Malé Café, tady všechny chutě Asie v jedné míse… Je toho zkrátka hodně. Petr Uvira říká, že jsme dokázali ty nevýhody přetavit ve výhody. Už se hodně těším, po všech těch strastech to bude super.

Petr Uvira má pravdu, já myslím, že se obrovsky těšíme všichni. Držím palce a přeji pohodový průběh festivalu!