MAČ nerušíme, přijede třicet nejlepších maďarských spisovatelů i Hájíček s Denemarkovou, říká pořadatel Petr Minařík

Začnu pietně. Minulý týden (17. června) zemřel vynikající český básník Petr Král (1941-1920), jemuž vaše nakladatelství Větrné mlýny vydalo sebrané spisy, Sebrané básně I a II. Jak na něho vzpomínáte?

Každý asi trošku jinak, průběžně a myslím, že se to bude hodně proměňovat, protože zatím to není vzpomínání, ale Petr Král tu s námi je. Prakticky nás zpráva zastihla v okamžiku, kdy jsou připraveny a do tisku míří Sebrané básně III. Samozřejmě jsme zklamaní, že tuto knihu si už Petr do ruky nevezme. S Petrem Králem jsme natočili taky film Král nic nedělá, který režíroval Jan Gogola ml., je to svěží film, takový, jak má vypadat film o literatuře, tak jej s dovolením dávám do pozornosti čtenářům Ostravanu.

Král napsal třeba tyto verše: „Ještě se někam hrnu, ještě chci dorazit k cíli a zatlouct na gong noční / fasády, rozlít po ní svůj hrom, horlivou smůlu a temnou pečeť.“ Využiji je jako můstek k Měsíci autorského čtení. Přípravy letošního ročníku už byly v plném proudu, hrnuli jste před sebou celý ten organizační balvan, když tu se v půli března zjevil COVID-19. Odhaduji, že tak koncem dubna jste kvůli koronavirové krizi letošní MAČ nejspíše odpískali a odložili na rok 2021. Anebo tam pořád zůstával plamének naděje?

Aniž bychom celou situaci zlehčovali, a to teď i ve vztahu k budoucnosti, konečně na podzim může být po nás s druhou vlnou, ale věřili jsme, že MAČ proběhne a hranice se otevřou. Panice jsme nepropadli, konečně se samotným festivalem je tolik práce, že není čas zastavovat, a právě březen a duben jsou měsíce, kdy se jede doopravdy na plný plyn. Záložní online variantu jsme měli, ale nedošlo na ni, to jsme rádi. Teď nás snad nezklamou diváci a budou chodit, bez nich by to nemělo smysl, virus nevirus.

Aktuální MAČ je pořád tak trochu zahalen tajemstvím. V jakých městech bude probíhat a kde to koronavirová krize neumožní?

Analogově, po staru, bude probíhat jen v Brně a Ostravě. Do Lvova, Wroclawi a Košic se bude streamovat a online překládat. To snad bude mít pozitivní vliv na přenosy jednotlivých čtení, na kterých si dáme více záležet. Ale platí, že naživo je naživo.

Brno i Ostrava tedy mají štěstí, že o MAČ a maďarské literáty nepřijdou. Už jste to naznačil, najdou ale odvahu diváci? Zatím mám z některých kulturních akcí spíš dojem, že strach zůstává a „umění“ je najednou zbytností.

Věříme tomu. Myslím, že když se někdo vydá na dvouhodinové sezení s autorem, poslouchá čtení a následnou debatu, jde o zkušenou ženu či muže, kteří mají pro strach uděláno. Platí přece, že co horšího se vám v životě může stát než se potkat se špatnou literaturou. A tu naštěstí nenabízíme.

To nikdo netvrdí, letošními hosty jsou nejlepší maďarští literáti, MAČ jich představí hned jednatřicet. Proč zrovna Maďaři, proslýchalo se, že by to mohli být Vietnamci?

Vietnamci jsou plán a vize, uvidíme, kdy na ně dojde. Jistě jednou ano. Ale maďarská literatura byla poslední ze zemí střední Evropy, kterou jsme ještě neuvedli. Je to nejbližší možná exotika, inspirace. A po loňských Rumunech logická volba.

S Maďary jsme si určitě bližší než třeba s Turky, kteří byli hosty festivalu předloni. Žili jsme v jedné monarchii a zčásti tak máme i společné literární dědictví. Anebo se už tohle staré spojenectví rozplynulo? Miluji třeba vyprávění Jaroslava Haška z putování Uhrami v knize Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. 

Asi se rozplynulo, ale je neuvěřitelné, jak dobrý zvuk má česká literatura v Maďarsku. Ano, především Hrabal, který má v Budapešti i svoji hospodu, ale celá naše kultura, při její vší malosti, je pro Maďary nějak přitažlivá. Nevím proč. Ale myslím, že i nás Maďarsko nějak láká, vábí. Je toho hodně, co nás tematicky a osudově spojuje, nepochybně nás ale rozdělují jazyky a pak taky laťka kvality. Myslím, že maďarská literatura má dnes opravdu hvězdná jména, to jen s Kunderou nepřebijeme. 

To je velká výzva i pro diváky. Co vědí Češi o současné maďarské literatuře?

Co vědí Češi, netuším. A sám toho o maďarské literatuře vím tak nějak podobně jako vy, tedy nemnoho. Program pro nás připravují zkušení hungaristé z Česka i Maďarska. Doufám, že jsme měsíční uherský guláš dobře okořenili, nechybí žádné ingredience, ba ani přísada. Jisté je to, že maďarská literatura má silná jména, která bodují v zahraničí, například vedle Poláků nejsou takovou popelkou jako my. V Budapešti jsme se s mnohými z nich opili, někdy alkoholem, někdy jen kávou s příběhy. Věřím, že podobnou atmosféru vybudujeme v Brně i v Ostravě, že maďarská elegance a kultura všedního dne se promítne i na Moravě. 

Pojďme ke konkrétním jménům. Festival zahajuje Pál Závada, o kterém kupodivu něco ví i česká wikipedie. Jak mi ho představíte vy? 

Ještě před jednotlivými čteními se většina maďarských autorů představí v krátkých video pozvánkách, které jsme s nimi natočili před dvěma týdny v Budapešti. Ano, pak tu máme informace z wikipedie, ale myslíme si, že nejlepší je jít naslepo. Vybrat si třeba podle zvukomalebnosti jména a vyrazit na MAČ. Přečíst si pár klíčových slov z našich medailonků v katalogu festivalu a nechat se překvapovat. Je dobré být plně informován, ale literatuře jde spíš o ohromování a překvapování.

Tak alespoň prozradím, že Ostravský čtenářský klub, který vznikl v Antikvariátu a klubu Fiducia, nedávno diskutoval nad knihou Pála Závady s názvem Jadvižin polštář a zakladatelka čtenářského klubu Ilona Rozehnalová o něm nadšeně řekla: „Kombinuje různé styly. Má románovou formu, deníkovou formu, dialogy. A zvláštně míchá časy. Přitom je to přehledné, žádný experiment, že by se člověk musel vracet zpátky o kapitolu, aby věděl, o čem to je. I jazykově je to krásné. Jsou tam jen dvě postavy, ale ty jsou tak propracované, že něco tak úžasného jsem už dlouho nečetla.“ 

Maďarští literáti tedy přijedou do Ostravy téměř na domácí půdu. To je potěšující zpráva. 

Snad. Okna do Maďarska ale v Ostravě otvírá i nakladatel Jiří Macháček. Jeho vydavatelství Protimluv dostalo na pulty knihkupectví třeba český překlad mezinárodně uznávané novely maďarské spisovatelky Tibor Noé Kiss Už má spát. Ta kniha mě tak nadchla, že jsem v Budapešti vyhledal alespoň překladatele novely do češtiny Jiřího Zemana. A radostně se s ním opil… 

Éljen Ostrava!

Když jsme u maďarštiny, letošní MAČ je orámován slovem MEGSZENTSÉGTELENÍTHETETLENSÉG. Proč? A co znamená?  

Je to jedno z nejdelších maďarských a vůbec ugrofinských slov. Znamená, volně přeloženo, vlastnost, které se nedá upřít vážnost. Domníváme se, že Maďarům se nedá upřít vážnost, je třeba jim poskytnou respekt, o to se nyní chceme pokusit.

My máme Babiše, Maďaři Orbána. Jak maďarská literatura reaguje na autokratické kroky premiéra Viktora Orbána?

Orbán teď znova ohřívá starý známý gulášový socialismus, jen do něho namíchal méně socialismu, zato nasypal papriky. A už také dělá dost na přivlastnění literatury, třeba centralizací kulturních institucí a rozhodováním skrze věrné straníky. Většina maďarských spisovatelů ale hrdinně odolává. A například odmítá štědrá stipendia i nejrůznější další dotace a programy. Však jejich názory v dostatečné míře uslyší i diváci na MAČ, a to v diskusích, které tradičně následují po autorských čteních.

MAČ má samozřejmě i českou část, protipólem Závady bude první den vynikající americko-český spisovatel Jan Novák, mimo jiné autor sugestivního a rozsáhlého románu o bratrech Mašínech Zatím dobrý. V publiku se ale mohou objevit i diváci, kteří Mašíny stále považují za vrahy, asi hlavně v Ostravě, takže diskuse po čtení může vyvolat silné turbulence. Už se někdy za jednadvacet let existence MAČ stalo, že by se publikum rozvášnilo až k fyzickým potyčkám?

Nestalo. A z Nováka dnes myslím nejde strach přes Mašíny, ale tématem příštích měsíců bude nepochybně jeho beletrizovaný životopis Milana Kundery, který také na MAČi poprvé představí. Zvlášť v Brně to bude jistě velké téma a zuřivá debata. Asi nakonec musíme být Novákovi vděční, že nám Kunderu znovu oživuje a vtahuje do literárního provozu, nikoho takového totiž nemáme.

To jsem zvědav, jak popisuje údajné Kunderovo selhání z padesátek, které po revoluci rozvířil Respekt. Zpátky k Maďarům, na které další literáty byste obzvláště upozornil?

Na žádného jednoho nebudu ukazovat prstem. Snažili jsme se program složit tak, aby si v něm každý našel. A nikoliv něco, ale všechno. A platí, že kdo navštíví aspoň jednatřicet večerů maďarské literatury během MAČe, bude mít v hlavě dokonalý přehled o tom, co se na jihu v Uhrách odehrává v próze, poezii i dramatu.

Takže nemohu očekávat ani doporučení na české autory? Letos je festival nabit velkými jmény, namátkou Jan Němec, Patrik Linhart, Jiří Sádlo, Radka Denemarková, Jiří Hájíček…

Ano, českých jmen je hodně, více než kdykoliv předtím. Doporučovat nemůžu, jednak z diplomatických důvodů, za druhé těžko vybírat z mnoha perel, která je lepší. Celek dává smysl. A na vybírání jsou tu diváci, nechám si doporučit od nich.

V Ostravě se ale chystá i řada „místních specialit“. Protimluv představí polské autory, které vydává. Ostravský kardiochirurg Radovan Jursa se potká na pódiu s brněnském lékařem Norbertem Holubem. PLATO  zase ukáže okruh literátů kolem této galerie. Jeden večer také připomene Milana Kozelku (1948-2014), který právě před dvaceti lety připravil dnes už legendární ostravskou uměleckou antologii V srdci Černého pavouka. V nakladatelství Votobia Tomáše Koudely (Jana Vraka), který dnes učí na Ostravské univerzitě a kurátorsky skvěle vede galerii na Dole Michal. Kozelka na MAČ v Brně vystoupil třeba v roce 2008, vybavujete si jeho vystoupení? 

Ano. A letos také ve Větrných mlýnech vyjde jeho velká monografie, na kterou se velmi těšíme. A na ten večer pochopitelně taky. Kozelka byl zjevem výtvarné a literární scény. Byl jako MAČ, doma byl téměř všude. 

Úvodní ostravský večer bude věnován tradiční Sajtně, už popáté. Ta navazuje na ostravské básnické Harendy a jde o chaotický průřez aktuální básnickou scénou ve vyhasínajícím ocelovém srdci republiky. Jak vidíte z Brna ostravské básníky?  

Jako ženy a muže, kterým ještě o něco jde, poezie a literatura pro ně vůbec není jen jedním z mnoha způsobů, jak život prožít, ale život sám. Ale pozor, brněnské pohledy bývají často zkreslené.

Poslední ostravský večer se věnuje české i polské literatuře na Těšínsku. Loni se odehrál večer věnovaný Hlučínsku a Těšínsko je obdobně národnostně spletitý region. Dědové mnohých literátů z dnešního Těšínska bojovali ve wehrmachtu, jiné dědy Stalin zavraždil v Katyni. Těšínsko symbolizuje všechny hrůzy „divného století“ a hodně mu rozumí i písničkář Jaromír Nohavica. Neuvažovali jste, že by na tomto večeru zazpíval alespoň jednu písničku?            

Bylo by to skvělé, protože na Nohavicovi jsou nejlepší jeho písně, jak už to u velkých umělců bývá. Díky za dramaturgický nápad. Napíšu mu SMS a uvidíme. 

A ještě k místu, kde se festival odehraje. Zatím po Ostravě putoval, z Atlantiku do Lesa či Staré Arény, loni se usadil v Divadle 12 v budově Divadla Jiřího Myrona. A jak to bude letos, vydrží v tyátru? 

Ano, Divadlo 12 je ideální. Občas si někteří diváci stěžují, že nemůžou s pivem do sálu, jako to šlo v Lese, a taky Plzeň v přilehlém baru je drahá, ale literatuře je třeba přinášet oběti. A to každodenně, ročně alespoň po dobu jednoho měsíce.

Měsíc autorského čtení. Denně od 1. července do 1. srpna v Divadle 12 v budově Divadla Jiřího Myrona v Ostravě, vždy v 19.00 (maďarští literáti) a 20.30 (domácí autoři). Podrobný program na adrese http://ostrava.autorskecteni.cz/