Strach je největší nepřítel, říkají autoři projektu Barrák Music Hrad

Jednoduchá otázka na úvod. Proč se část programu klubu Barrák přesune na Slezskoostravský hrad? 

Marcel Palovčík: V prvé řadě bych zdůraznil, že akce budou jak na Slezskoostravském hradě, tak i v klubu. Na hradě se uskuteční větší akce, které by se do klubu nevešly. Momentální nařízení nám sice umožňují koncerty pro 500 lidí, ale jsou s tím spojené takové restrikce, že tyto koncerty nemůžeme v žádném případě pořádat. Je tedy dobré je pořádat ve venkovním prostoru, kde tyto restrikce můžeme dodržet. V klubu poběží menší klubové koncerty, kde očekáváme účast 100 až 150 lidí.

Jana Jílková: Využili jsme toho, že spousta akcí, které se měly konat na Slezskoostravském hradě, odpadla. Naskytl se tedy prostor, který lze využít pro open-air akce, jelikož ty letos budou v minimální míře vzhledem ke zrušení velkých festivalů

Každopádně v programu figuruje spousta oblíbených kapel a interpretů, jako například Horkýže Slíže, Citron, Trautenberk, Chinaski, Bára Poláková, Monkey Business, Anna K., David Koller, Vypsaná Fixa… Proč jste vybrali zrovna tyto účinkující?   

Marcel Palovčík: Řekl bych, že na jedné straně je to strategie, část je dílem náhody. Nějakou dobu jsem už přemýšlel o tom, že by nebylo špatné, kdyby se tyto koncerty u nás konaly, a zrovna mi zavolali Monkey Business, zda něco nevymyslíme, protože by chtěli nějaké letní koncerty. Pak mi přišel e-mail od managementu Anny K., Davida Kolera a Pokáče, jestli náhodou něco nepřipravuji. Postupně jsem tedy vše začal řešit, také jsem začal obvolávat další kapely, některé se dozvěděly, že chystám koncerty, tak se ozývaly samy. Všechno to jsou skupiny, na které chodí hodně lidí. K tomu jsme přidali metalový koncert…

V tomto případě se jedná hned o malý festival, který se uskuteční 4. července, přičemž vystoupí Malignant Tumour, Silent Stream of Godless Elegy, Postcards from Arkham, Antigod, Dead Carnage, Primary Resistance a Gutalax… 

Marcel Palovčík: Tento koncert jsem vyloženě chtěl udělat. K Barráku metalové koncerty patří, metalová subkultura je velmi věrná, chce na koncerty chodit a přišla třeba o Brutal Assault nebo Obscene Extreme, tak je mi jasné, že tito fanoušci budou chtít přijít. Sice se v poslední době objevily další lokální festivaly, ale i tak to vypadá, že tento koncert bude fajn.

Rovněž zmiňme, že chystáte poutavou divadelní přehlídku včetně dvou ostravských premiér. Jde o představení Osm euro na hodinu a Sláva strojů a měst s Jaroslavem Duškem…

Marcel Palovčík: S divadelními vystoupeními nám pomáhal Tomáš Skupina, se kterým jsem si jednou volal, zmínil jsem mu, co připravuji, a on navrhl, že bychom do programu mohli zařadit i divadelní představení. Takže jsme to vymysleli tak, že středy a neděle budou patřit divadlu.

Jana Jílková: U představení Sláva strojů a měst bych vyzdvihla fakt, že Jaroslav Dušek nejen že v tomto představení hraje, ale zároveň jej režíruje. A to, že ostravská premiéra je na Slezskoostravském hradě, je super věc. A myslím si, že vidět Jaroslava Duška v obou rolích, tedy jako režiséra i jako herce, je velká příležitost. Určitě to bude hodně vtipné představení.

Dále v programu najdeme stand up Lukáše Pavláska, talkshow Zbigniewa Czendlika nebo cestopisný pořad Vandráci s Pavlem Liškou a Janem Révaiem… 

Jana Jílková: Jak je pestrá hudební skladba, tak i tato představení jsou koncipovaná tak, aby to nebylo jedno a to samé. A například cestopisné pořady, jako jsou Vandráci, mají lidi velmi rádi. Navíc vzhledem k tomu, že Češi asi letos budou spíše v Česku, tak je potřeba přinést zážitky ze zahraničí zpátky do domů.

Marceli, všiml sis nějakých změn v jednání s manažery vzhledem k aktuální situaci? Byli zástupci jednotlivých kapel vstřícnější, nebo naopak bylo patrné, že skupinám spousta koncertů odpadla a tudíž manažeři chtěli zajistit zisk hlavně kapelám a na ostatní moc ohled nebrali?

Marcel Palovčík: Jednání probíhala skvěle. Vzhledem k tomu, co se tady za poslední měsíce stalo, se celé kulturní odvětví spojilo a všichni jsme si uvědomili, že jsme na jedné lodi a musíme si pomáhat. Fakt to probíhalo rychle s každou kapelou. Samozřejmě jsme všichni museli slevit ze svých požadavků. Řekl jsem jim, jak to mám nastaveno. To znamená, aby si vydělali zvukaři, kapely, já a ať mám peníze pro lidi, kteří pro mě dělají. Toto bylo hlavní. A každý vyšel vstříc. Navíc se nyní každý stará o propagaci, protože chce, ať ty koncerty jsou dobré.

Je program už definitivně uzavřený, nebo můžeme očekávat ještě nějaký koncertní přírůstek? 

Marcel Palovčík: Vzhledem k tomu, že byla zrušena Noc na Karlštejně, tak se nám ještě nabízejí dva termíny. Uvažuji, že jeden by byl věnovaný punku, protože tento žánr zatím zastoupený nemáme. A taky jsem se dozvěděl, že ještě jednu hodně známou českou kapelu mrzí, že jsme se zatím nedomluvili na termínu, tak třeba ještě přibude další koncert.

Do koncertního line-upu jste zařadili rovněž slovenské zástupce, a to kapelu Horkýže Slíže a rapera vystupujícího pod jménem Kali a Peter Pann. Je možné, že i slovenských interpretů bude více?

Marcel Palovčík: Myslím si, že ne. Možná nějaká slovenská punková kapela, ale v tomto případě se chci zaměřit spíše na Polsko. V Polsku totiž mají ještě větší problémy než my. Tam nemůžou mít žádné klubové akce a open-air akce jen do 150 lidí. Jsem tedy v kontaktu s dobrými polskými kapelami a čekáme, až se trochu uvolní hranice. Takže počkáme, až to půjde, a pozveme do Ostravy dobré polské punkové kapely. A předpokládám, že s nimi dorazí i hodně polských fanoušků. Tohle je však zatím v jednání.

S čím se hlavně potýkáte? Je to třeba fakt, že musíte dodržovat mnoho opatření?

Marcel Palovčík: Spíše bych řekl, že náš největší nepřítel je strach!

Jana Jílková: Podle mě je základ hlavně zdravý rozum. Nebát se vyjít ven, kde jsme na čerstvém vzduchu. A pokud na nás nebude nikdo prskat, není důvod, proč bychom nemohli navštěvovat kulturní akce. Vždyť chodíme třeba do obchodů.

Marcel Palovčík: Je to o osobní zodpovědnosti těch lidí. Myslím si, že žádné restrikce nepotřebujeme. Spíše bychom měli uvažovat tak, že když se necítíme dobře, tak mezi lidi nepůjdeme. Osobně jsem čekal, že se vstupenky budou prodávat lépe. Vidím prostě, že lidi mají strach vyjít ven. A není to jenom v Ostravě, je to ve všech větších městech. Koncerty v malých městech jsou vyprodané bleskovou rychlostí, ale ve velkých městech tomu tak není.

Máte pro to nějaké vysvětlení?

Jana Jílková:  Myslím si, že v malých městech se lidi znají, takzvaně si vidí do bytu a vědí, kdo je nemocný. Velká města jsou více anonymní, takže ten strach plyne i z anonymity. Ostatně ani městské hromadnou dopravou se nejezdí tak často a život se přesunul spíše do on-line světa, který je však strašně zákeřný a nikdo neví, co se stane, když zůstaneme výhradně na on-line sítích. Nevím, jak budeme spolu mluvit a jak se budeme k sobě navzájem chovat.

Marcel Palovčík: Taky bych podotkl, že ten strach pomáhají šířit média, která v jednom kuse omílají titulky typu: „Dneska je 43 nakažených.“ Což třeba v milionové populaci nic není. Navíc během té samé doby se mnohem více lidí nakazí jinou nemocí. Prostě lidi by se fakt měli zbavit strachu. Začíná to být iracionální.

Během nouzového stavu jste z Barráku vysílali streamované koncerty. Nemáte pocit, že tento typ koncertní prezentace ještě více přispěje k tomu, že fanoušci si na taková vystoupení zvyknou a ještě více je to odradí od toho, aby chodili na akce do hudebních klubů?

Jana Jílková:  Myslím si, že tyto streamované koncerty pomohly kapelám, které byly zvyklé pravidelně koncertovat, ale když byly v izolaci, tak různě trpěly. A věřím tomu, že některé opravdu i trpěly, protože nemohly dělat to, co mají rády, co je kultivuje nebo co je posouvá dál. Nicméně musíme si uvědomit, že počítač, tablet nebo telefon není to stejné, jako že za někým přijdeš, podáš si s ním ruku a popovídáš si s ním tváří v tvář. Nesmíme zapomenout, že socializace má svůj důvod. A jestli se odcizíme, tak pak je otázka, kam společnost spěje a co se z nás stane.

Marcel Palovčík: Tohle je hodně o scénách, o žánru muziky, o subkulturách. U mainstreamovějších kapel to asi tak bude platit. Nicméně my jsme na streamech měli metal či punk a popravdě řečeno ta sledovanost nebyla závratná. Na ty kapely reálně chodí na koncerty více lidí. Na Degradaci koukalo při nejvyšší sledovanosti 52 lidí, ale na Degradaci samotnou přijde 200 lidí. Nemyslím si, že by se fanoušci těchto subkultur chtěli dívat na koncerty přes počítač. Toho se nebojím, spíše se obávám finančních důsledků současné krize, respektive zda lidé budou mít peníze, aby chodili na koncerty.

Jana Jílková:  Ještě bych dodala, že Marcel má sestřenici ve Spojených státech, kde mají dosud spoustu opatření a taky jim chybějí koncerty, a ona byla nadšená, že se na tyto streamy mohla dívat. To bylo pozitivní. Odkazy přitom posílala známým. Zahraničních sledovatelů bylo opravdu hodně. Například jeden z členů Periferic, kteří v Barráku hráli, pracuje v nadnárodní firmě, takže se na jejich vystoupení dívali ve Finsku, v Dánsku, ve Spojených státech a tak dále.

Co lze nyní prozradit ke koncertům, které se během letních měsíců chystají přímo v klubu Barrák?

Marcel Palovčík: Myslím si, že třeba metalové koncerty budou hodně dobré, protože ti lidi se dlouho neviděli a budou se chtít potkat. Samozřejmě dodržujeme různá opatření, takže prodáváme jenom na zadním baru. Konzumovat se taky může jenom u zadního baru. Taky nesmíš jít s pitím k podiu, musí se dodržovat rozestupy, nosit roušky a u vstupu je desinfekce.

Na závěr se ještě vraťme k nedávné situaci, kdy hrozil zánik klubu Barrák. Prostřednictvím kampaně na serveru Hithit se však podařilo vybrat požadovaných 400 000 korun, takže díky tomu Barrák může dále fungovat. Pociťuješ aktuálně především úlevu, nebo spíše zodpovědnost?

Marcel Palovčík: Asi půl na půl. Je tam úleva, že se podařilo částku vybrat, že se odvrátilo to nejhorší, ale zároveň vím, že mám zodpovědnost, že musím makat dále a dělat to minimálně na takové úrovni, jak jsem dělal dosud. A přestože přišla koronakrize, tak neuvažuji, že bych skončil. Na podzim už máme super program. Je nachystáno asi třicet koncertů.

Jana Jílková:: Ukázalo se, že lidi ten klub chtějí, mají jej rádi a podporují jej. Mě třeba příjemně překvapilo, kolik lidí, a to nejen z regionu, klub podpořilo.

Marcel Palovčík: Podpořilo nás i hodně lidí, kteří do Barráku nechodí a ani muziku typickou pro tento klub neposlouchají. Ale prostě chtěli klub podpořit. Řekli si, že by bylo blbé, kdyby Barrák zmizel z hudební mapy, protože ten klub má v rámci scény svůj smysl. Podobně reagovaly i mnohé kapely. Nyní už také postupně dochází k rozesílání odměn.