Ředitel Komorní scény Aréna Jakub Tichý: Věřím, že se všechno velmi rychle vrátí do svých kolejí

Jak se současná situace s pandemií promítla do práce KSA?

Odpovědí asi nijak nepřekvapím, protože ve všech divadlech to bylo podobné. Zákaz činnosti divadel přišel na začátku generálkového týdne před premiérou inscenace Zločin a trest. Přestat pracovat před generálkami je velice nepříjemné. Pan režisér Ochodlo tedy odjel, všechno se zastavilo, všechny jsme poslali domů a administrativa pracovala v omezeném režimu z domova.

Práce na inscenaci Zločinu trestu se tím prodloužila a prodražila?

Do jisté míry ano, i když pro nás ty největší ztráty jsou způsobeny výpadkem příjmů ze vstupného.

To opravdu říkají všichni. Máte určitě nějaké předem dané podmínky od zřizovatele, které musíte plnit, abyste dostali pravidelný finanční příspěvek. Už došlo k nějakým jednáním s magistrátem v této věci?

Zřizovatel, tedy Statutární město Ostrava, se kterým máme dobré vztahy, se samozřejmě snaží šetřit a na stole je možnost snížení příspěvku nebo jiné způsoby peníze na kulturu omezit.

To je pochopitelné, v souvislosti s bojem proti pandemii nastaly nové nečekané výdaje pro rozpočty měst, které je třeba nějak nahradit. Smutné je, že počínaje státním rozpočtem přes rozpočty krajů až po ty nejmenší obce se téměř všude snižují příspěvky na kulturu. Vám tedy hrozí snížení příspěvku?

My jsme naštěstí v dobré kondici, protože se nám podařilo vytvořit za poslední léta nějakou rezervu. Takže nejsme v existenční krizi. Čekáme, co se stane v souvislosti s ministerstvem kultury. Zatím neznáme výši dotace na letošní rok a kromě toho by mělo ministerstvo vypsat dotační program na kompenzaci ušlých zisků. Vše by se mělo vyjasnit během června.

Ze všech stran zaznívají slova o nutnosti šetřit. Máte na čem šetřit?

Můžeme šetřit pouze tak, že snížení příspěvku bychom museli pokrýt z rezervních fondů, které máme. A pak jsou tu dílčí úspory na rozpočtech inscenací a na marketingu. Také plánovaná revitalizace foyer divadla se přinejmenším opozdí.

Není ohrožen třeba plánovaný počet premiér?

To zatím ne. Kdyby ale došlo k nějakým novým plošným omezením v souvislosti s druhou vlnou pandemie, o které se tolik mluví, začne se hroutit celý kulturní sektor. Řada divadel, včetně našeho, by se dostala do velmi vážných problémů. V tuto chvíli ale došlo v podstatě jen k posunům. Hodně nám pomohlo rozvolnění zákazů v červnu: podaří se nám zrealizovat jednu premiéru a dohrát alespoň část předplatného. V podstatě už jsme počítali s tím, že sezóna pro nás úplně skončila, takže to bylo příjemné překvapení. Zbytek sezony pro předplatitele budeme muset odehrát v září a říjnu. Pak plynule naváže nové předplatné sezóny 20/21. Zločin a trest, který měl mít premiéru v březnu bude mít premiéru 20. června, Beckettův Konec hry v režii Ivana Krejčího se přesouvá na začátek září. Premiérou Konce hry zahájíme 5. září novou sezónu. Příznačně.

Co mě ale mimořádně mrzí je, že jsme museli odložit start plánované „off-scény“. Chceme začít příležitostně hrát pro menší počet diváků přímo ve foyer divadla. V dubnu měl Tomáš Vůjtek začít zkoušet jeden svůj dosud neuvedený text. To je zatím odloženo na neurčito.

Některá divadla nemohla odehrát zájezdová představení. To se stalo i vám…

Ano. Samozřejmě. Odpadly tradiční festivaly typu Divadelní svět Brno a další, měli jsme toho nasmlouváno více. Těšili jsme se do Norska, kam jsme měli odjet s Divokou kachnou, to nás mrzí asi nejvíce. My ale nejsme typické zájezdové divadlo. Od nové sezony ale budeme pravidelně hrát v Praze. Navázali jsme spolupráci s La Fabrikou, kde vždy zhruba s dvoutýdenním odstupem po premiéře na domácí scéně odehrajeme dvě představení jakožto pražské premiéry. Kromě toho jsme naplánovali dvě představení na Kuřím rynku, kterými si absenci zájezdů trochu vynahradíme. V úterý 16. a ve středu 17. června tam dvakrát uvedeme Mandragoru. Je to takový zájezd 200 metrů od divadla.

Nějaké další změny?

Ty nesouvisí s koronavirovou krizí. Už je veřejně známo, že do souboru se vrací Zuzana Truplová, což je skvělá zpráva. Chystáme také spoustu novinek, od nového webu přes změny v předplatném až po technické úpravy sálu.

Příští sezona tedy proběhne, pokud se nic nečekaného neobjeví, v plánované podobě?

Ano, kromě toho, že zmíněný Konec hry sezónu prakticky zahájí. O obsazení ve Zločinu a trestu už se psalo, co se Konce hry týká, tak v této hře pro čtyři herce budou hrát Marek Cisovský, Vojtěch Lipina, jako host paní Dana Fialková a poprvé u nás bude hrát pan Stanislav Šárský. Myslím si, že to bude krásné a silné. Beckettův text je v tuto dobu mimořádně aktuální.

Na co byste chtěl upozornit u dalších událostí nové sezony?

Začínáme Karpatským thrillerem slovenského autora Eugena Kindla. Režírovat u nás poprvé bude přední slovenský režisér Roman Polák. Taky jsem rád, že dvě inscenace budou v režii Ivana Krejčího, který se opět vrací k Shakespearovi v inscenaci hry Macbeth. Další věcí bude uvedení hry současného ruského autora Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti, kterou navazujeme na naši linii současné ruské dramatiky. Nová sezona skončí hrou Komáři současné anglické autorky Lucie Kirkwoodové v režii Kateřiny Duškové. Dva z těchto titulů jsou českými premiérami: Karpatský thriller a Pan Ein.

Všiml jsem si slova Srdcovky v programu k nové sezóně. O co jde?

To je nový předplatitelský program. V něm si každý divák vybere, který titul chce. Jde v podstatě o výběrové předplatné.

Vraťme se ještě k současné situaci ve světě. Změní se podle vás nějak běh věcí, nebo si myslíte, že se všechno vrátí k tomu, jak běžel život před pandemií? A co divadlo? Nastává čas na nějaká konkrétní témata?

Když se podíváte na dramaturgii, jako by naše umělecké vedení něco tušilo předem. Už název sezony Rok ztrát a nálezů. K tomu už zmíněný Beckettův Konec hry. To je přímo apokalyptické téma. Na druhé straně, nemyslím si, že svět už nikdy nebude takový, jaký byl. Velmi rychle se vše vrátí do obvyklých kolejí.

Přineslo tohle všechno něco dobrého? Říká se přece, že všechno zlé je k něčemu dobré …

Pro jednotlivce určitě ano …

…tak počkejte, nesměřuji touto otázkou k těm, kteří se nejrůznějším způsobem obohatili …

… tak jsem to nemyslel (smích)… Obecně si myslím, že poučitelnost lidstva je velmi omezená. Na druhé straně asi poroste jistá připravenost na takovéhle „černé labutě“.

V rozhovoru se Zuzanou Truplovou, který byl publikován v Ostravanu, ona sama řekla, že to bylo setkávání s blízkými přáteli, co jí chybělo nejvíce. Co v této souvislosti říkáte na konec klubu Les? To bylo místo, kde se setkávali lidé ze všech ostravských divadel.

Tam se dal téměř pravidelně potkat téměř celý soubor Komorní scény Arény. Pro naše divadlo to znamená jediné: najít nějakou novou platformu mimodivadelního setkávání. Vždycky jsme chodili hlavně do Lesa, takže jeho konec je pro nás nenahraditelná ztráta. Ano, lidi tady chodí spolu na hory, na ryby, ale Les nelze nahradit.

Vy jste nejen ředitelem divadla, ale také hercem a režisérem neprofesionálního Statického divadla, vlastně i dramatikem. Máte na mysli nějaké téma?

Teprve to na mě přichází. Jak celá pandemie odeznívá, je možné ji vnímat z jakéhosi odstupu a nadhledu. Takže se mi konečně daří celou záležitost vnitřně vyhodnocovat. Už v zimě jsem pro Statické divadlo napsal novou hru a nyní, v kontextu událostí posledních měsíců, se k textu vracím a nutí mě to položit důraz na jiná témata a zkrátka celou tu věc trochu přepsat.

A co u vás osobně? Platí i u vás, že všechno zlé je k něčemu dobré?

Z těch dobrých věcí: Nikdy jsem nebyl tak často v přírodě. Doslova jsem si užil jaro. Měl jsem najednou čas pozorovat, jak rostou kytky, jak se všechno olisťuje, zelenají stromy, trávil jsem v přírodě opravdu mnohem více času než obvykle. Protože to v podstatě bylo to jediné, co se dalo mimo domov dělat. Jinak mi to všechno přišlo v mnoha ohledech hodně depresivní. Často čtu o lidech, kteří toho hodně v posledních měsících napsali. Já jsem tedy nenapsal skoro nic. Ano, jako skoro každý jsem přečetl více knih a viděl více filmů než obvykle. Dost mě to zaskočilo, protože jsem navyklý na společenský život a setkávání s lidmi. Najednou skoro zmizela možnost se setkávat. Ať si o tom říká, co kdo chce, on-line to prostě nefunguje. Teď se zase těším na setkávání s lidmi, ale to se týká celého divadla. Všichni jsme se na sebe moc těšili a když se zase na začátku června začalo zkoušet, tak to byla výborná zpráva. Zase jsme se sešli, viděli jsme se. Najednou to všední setkávání dostalo úplně jiný význam. Když jsem třeba zase poprvé zašel do hospody, byla to úžasná věc. Lidi zase sedí u stolu, komunikují…