Hudební kouzlení Beaty Hlavenkové a Oskara Töröka bylo ozdobou letošní Slezské lilie

Klavíristka, skladatelka a zpěvačka Beata Hlavenková má na svém kontě nahrávky, které vzbuzují respekt. Dokázala vytvořit naprosto osobitý autorský rukopis, který fascinuje hudební imaginací a přirozenou schopností plout napříč žánry. Přitom se nevzdává jasného přesvědčení a názoru, který metaforicky prosvítá v jejích textech i v básních autorů blízkých jejímu srdci. Loňské album Sně se právem zařadilo mezi nejvýznamnější hudební počiny posledních let a umělkyně je za něj aktuálně nominována na Cenu Jantar.

Beata Hlavenková touto deskou překročila svůj vlastní, posud převážně instrumentální stín a organicky vplynula do role sólové zpěvačky, která se doprovází na klavír. Klíčový význam v jejím hudebním snění sehrál trumpetista Oskar Török, který klavírní party provzdušnil a zabarvil do nových, dosud netušených barev a odstínů. Návštěvníci festivalu si mohli jejich vystoupení poslechnout nejen v autentické akustice kostela sv. Václava, ale také prostřednictvím live streamu Televize Noe.

Skladba Mewha jejich koncert otevřela. Její text napsal básník Petr Borkovec a Hlavenková se v hudební struktuře asi nejvíc protkala do jakéhosi principu snění. Volné, hudebně asociativní pásmo s volně deklamovanými verši a evokativními linkami trumpety ideálně vtáhlo do jejího křehkého, ale současně bytostně existenciálního hudebního mikrokosmu.

Beata Hlavenková a Oskar Török. (Foto: Aleš Honus)

Dvěma písněmi byla zastoupena poezie petrkovského solitéra Bohuslava Reynka. Husa v mlze je vystižena s naprostou dokonalostí, který dokládá obrovský dar souznění hudby s Reynkovou subtilní poezii, plnou nečekané a složité obraznosti a hluboce zakotvené víry. Zazněla také píseň Radost, jejíž strhující entuziasmus je prostoupen symbolikou hlubokého vnitřního prožitku Hlavenkové.

Nezapomnělo se ani na vlastní texty, které reprezentují písně Žena a Prameny. Instrumentální projev Beaty Hlavenkové je sám o sobě hoden svědectví. Jakoby ani nehrála, ale spíše malovala, vytvářela obrazy a hudební scenérie. V poměrně nekomfortním dozvuku kostela bylo jejímu zpěvu dobře rozumět, jelikož si pohlídala zřetelnou artikulaci.

Beata Hlavenková v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Oskar Török je čaroděj, který o hudbě přemýšlí jako málokdo u nás. Rozhodně posluchače nezahltil záplavou tónů. Spíše je zhypnotizoval barevnou škálou své hry, která prostě nemá v našich krajích obdoby. A jeho souznění s hudbou Hlavenkové je možné považovat za podobně ikonické a silné, jako kupříkladu dokázala Iva Bittová s Vladimírem Václavkem před lety na albu Bílé inferno.

Program sobotního večera pokračoval v kostele sv. Václava ještě dalšími dvěma kapelami Good Work a Moby Dick. Ty přinesly úplně jinou hudební polohu. Nadšení a energický projev obou kapel dokonce přiměly diváky k aktivnějšímu prožiku a v nejstarším ostravském kostele se tančilo! Kdo by to byl čekal, že Slezská lilie má i dar nejen přimět k zamyšlení a kontemplaci, ale dokáže duchovní interiér a lidi v něm roztančit.

Na tento festival se vždy těším právě proto, že ideálně naplňuje svůj kulturní rozměr. Dokáže nabídnout zábavu na vysoké úrovni, podněty k přemýšlení, kvalitní muziku a pocit jakési sounáležitosti. Věřím, že nikdo, kdo se sobotního koncertu a obecně Slezské lilie účastnil, si nepřipadal na světě zbytečný.