Chci, aby diváci zažili něco nového a nečekaného, říká dramaturg Dnů evropského filmu Šimon Šafránek

Jste čerstvou posilou Festivalu Dny evropského filmu. Můžete nastínit, jak probíhal výběr filmů?

Snažil jsem se vybírat jak ty, které mi připadají důležité, tak především snímky, které překračují žánry a ukazují nový pohled na věc. Přitom stále zůstávají zábavné, protože do kina nechodíme umírat.

Co si od spolupráce s festivalem slibujete? Vím o vás, že máte za sebou tvorbu pro alternativnější kapely a píšete knihy, kam byste ale chtěl či mohl posunout filmový festival?

Na Dny evropského filmu jsem chodil už jako teenager. Představovaly pro mne zásadní zážitky. Nejprve jsem především hltal filmy podle toho, odkud byly, ze všech těch zemí, které ještě v 90. letech byly jenom nedosažitelné fleky na mapě. A potom jsme tam s kamarády viděli Lola běží o život, z toho jsme byli úplně paf. Rád bych, aby festival i nyní nabízel podobné zážitky. Aby byl místem, kde si divák může otevřít hlavu a zažít něco nového a nečekaného.

Dny evropského filmu mají již dlouhou a zavedenou tradici, přesto letos zkouší nové vody v podobě promítání v Ostravě nebo v Havířově…

Je jedině dobře, že se pokoušíme najít nové publikum v nových městech. V ostravském Minikině nabídneme průlet evropskou tvorbou od politického dramatu s tématem řecké dluhové krize v podobě filmu Dospěláci v místnosti, který byl uváděn na festivalu v Benátkách, až po italskou fantasy Pinocchio, kterou uvádíme v české předpremiéře. A na programu bude také špalík VR filmů. virtuální realita je nesmírně vzrušující, protože dává filmu další dimenzi. Nejde jen o prosté 3D. Všechno je blíž, sugestivnější, na dosah ruky. Ovšem zároveň se tu aktivuje zcela nové prostorové vnímání.

Jak se bude ostravský program lišit od Prahy a Brna?

Potrvá tři dny a odehraje se v jednom kině, takže bude kratší a intenzivnější.

Na co se zaměří festivalové ozvěny v Havířově?

V Havířově budou mít diváci možnost vidět předpremiéry snímků Pinocchio, Další jehňátko a též českého dokumentu Postiženi muzikou. Promítneme tam také jedinečný teenagerský snímek Země nezaslíbená o přátelství dvou odlišných holek v malém švédském městě.

Kdo z organizátorů bude v Ostravě nebo v Havířově přítomen a na jaké hosty se můžeme těšit?

V Ostravě se diváci setkají s organizačním týmem, ale účast hostů jsme museli omezit vzhledem k vládním opatřením. Dny evropského filmu jsou vlastně prvním větším filmovým festivalem, který se po rozvolnění vládních opatření uskuteční. Debaty s tvůrci filmů jsou jinak na programu tohoto festivalu pravidlem.

Který z titulů by si divák podle vás neměl nechat ujít?

Věřím, že každý z promítaných filmů si své publikum najde. Důležité je především otevřít si hlavu, nebát se toho. Je to osvěžující, podobně jako skočit do vody. A co se stane pak, to už je na každém z diváků.

Jaké máte s festivalem další výhledové plány a co konkrétního byste rádi po roce opět nabídli?

Naším cílem je ukázat evropský film v co nejzajímavějším světle. Vzniká totiž množství zajímavých filmů, které vyhrávají ceny na festivalech, ale pak se po nich slehne zem. Do normální distribuce nemají šanci se dostat. A když ano, můžeme jim v našem prostředí pomoci upoutat pozornost třeba předpremiérou.

Myslíte, že máte v programu anebo že se třeba příští rok objeví i nějaké aktuální snímky spojené s momentální celosvětovou krizí, která určitě postihla i filmové společnosti?

Konkrétně Covid19 se v našich filmech letos neřeší. Život nicméně neustále přináší krize očekávané i ty neočekávané. A tak belgický Hellhole vypráví o Bruselu uhranutém teroristickými útoky, což je podobná situace – nebezpečí rychle eskaluje a pomine, ale lidé jím stále žijí. Anebo inovativní dokument Po spadu ve VR sekci – zabývá se důsledky nukleární katastrofy ve Fukušimě.