Chci, aby moje tvorba byla co nejupřímnější, říká Martin Chodúr, který za pár dní vystoupí v Dolních Vítkovicích

Za pár dní vás čeká koncert v Dolních Vítkovicích. Co od tohoto vystoupení očekáváte?

Doufám, že se nám podaří přesvědčit lidi, aby na koncert přišli. To je hlavní věc. Je třeba kulturu rozpohybovat a já doufám, že se nám to společně s Dolními Vítkovicemi povede. Nikdo neví, zda jsou již lidé připraveni na „živé koncerty“ chodit, a tak panuje obecný strach koncerty pořádat. Já doufám, že se to zlomí a všechno se zase rozjede. Taky mi už velmi chybí „živé koncertování“. Vysílám sice každý týden „živá videa“ na můj oficiální facebookový profil, to je ale jako zpívat do zdi. Je to hrozná situace. Muzikanti hromadně prodávají svoje nástroje pod cenou, aby měli z čeho žít. Je to dost neveselé období a to musí skončit!

Bude samotný koncert z vaší strany jiný? Chystáte něco netradičního? 

Protože chystám nové album, zahrajeme spoustu nových písniček. Zahrajeme také méně hrané skladby z mých předešlých alb. V podstatě to bude úplně nový koncertní program. Na koncertě vystřídám celkem pět různých hudebních nástrojů, tak věřím, že to nebude nuda!

Proč by měl fanoušek zavítat na váš koncert? Přece jenom mnohé současná situace natolik vyplašila, že raději budou sedět doma…

Myslím si, že do jisté míry je to i o tom, být u toho. Moci si říct: „Nebál jsem se a podpořil jsem kulturu v Ostravě, když to potřebovala.“ Protože co by byl svět bez umění? Jak napsal básník Nezval: „Život je tvrdý, tvrdší než kamení. Nejtvrdší je však chléb. Obměkčit jej vodou snu, toť umění!”

Jak vy sám jste zvládl nouzový stav? Našel byste v tomto období i něco pozitivního z hlediska vaší hudební kariéry?  

Dokázal jsem se lépe zorientovat ve světě sociálních sítí, což jsem dlouho odkládal kvůli jiným povinnostem. Snažím se teď naplno věnovat těmto věcem a myslím si, že mi to v mé kariéře může jenom pomoci. Také jsem se naučil nahrávat a zpracovávat hudební videa. Dokonce jsem na svůj YouTube kanál vložil několik „one-man-band” videí. Což byla velká zábava a dříve bych na to neměl tolik času. I co se týká zpěvu, měl jsem čas věnovat se detailům, na které v normálním pracovním tempu není tolik prostoru.

Na rozdíl od mnoha jiných interpretů jste nevydal žádnou „rouškovou píseň“. Proč?

Jednoduše proto, že mi vyloženě vtipné písně moc nejdou. Mám je moc rád, ale k mému hlasu prostě moc nesedí, ani mě neinspirují jako autora. Kdyby ale nějakou napsali Monty Python nebo Tom Lehrer, válel bych se určitě smíchy. Kdybych napsal nějakou poetickou píseň o rouškách, asi bych se taky válel smíchy – a ne sám. Ale pokud to tak někdo cítí, vlastně proč ne? Snažím se dělat to, co cítím, že je správné. Nechci dělat to, čím si myslím, že bych se zalíbil. Chci, aby moje tvorba byla co nejupřímnější.

Už jste prozradil, že připravujete nové album. Co o něm v současné době můžete prozradit? Bude nějak výrazně ovlivněno současnou společenskou situací, nebo nechcete, aby aktuální stav do vaší hudební tvorby zasahoval?

Jsme asi v půlce nahrávání a vlastně nevím, zda je vůbec rozumné album vydávat ještě letos, když v podstatě nebudou žádné koncerty na jeho podporu. To se ještě uvidí. Pracovní název je Tisíc a jedna noc a vypadá to, že na něm bude třináct písní. Hudebně bude o něco progresivnější než má předešlá alba. Dokonce máme jednu píseň v 7/8 taktu, což není úplně obvyklý rytmus. Celkově si myslím, že bude mít o něco rockovější a modernější zvuk.

To může být pro mnohé překvapivé…

Oproti předešlým albům používáme více elektronických prvků. Fakticky asi nebude reflektovat koronavirovou situaci, ale už jenom fakt, že bylo nahráno v této době, ho s ní automaticky propojí. Všechno kolem nás ovlivňuje naši interpretaci. Můžu si poslechnout The Wall od Pink Floyd a říct si, že je o koronaviru. V tom je síla umění. Navíc spoustu písní jsem napsal ještě před krizí. Přece jenom od mojí poslední autorské desky uplynuly už více než čtyři roky! To je hodně dlouhá doba. I to má znázorňovat ten název. Tu dlouhou pauzu mezi autorskými alby.

Liší se nějak váš přístup ke skládání nových skladeb ve srovnání s předchozími alby? Čerpáte z jiných zdrojů, zkoušíte nové postupy, cítíte, že album vzniká v jiné atmosféře? 

Ano, vzniká trochu jinak. V prvé řadě mám daleko větší představu, jak chci, aby písně zněly. Každou píseň zpracuji nejprve jako velmi podrobné demo. Písně nutně nevznikaly jen na pianu nebo kytaře, ale někdy jsem v podstatě jamoval sám se sebou. Nahrál jsem si bicí part, basu, kytaru, klávesy, dechy…. A postupně vykrystalizovala píseň, jako by vznikla organicky s kapelou. Dalo mi to nesmírnou svobodu, protože pokud skládáte stále u stejného nástroje, po čase máte pocit, že se opakujete. Prsty jdou stále na stejná místa hmatníku nebo klaviatury, a padáte do svých vlastních klišé.

Co následovalo dále?

S takovou demoverzí jsem potom šel za muzikanty a ti lépe pochopili, čeho chci v dané skladbě dosáhnout. Samozřejmě člověk nemůže být například tak dobrým baskytaristou jako někdo, kdo se tomuto nástroji věnuje neustále. Pokaždé když poslouchám, co už máme nahrané, mám úsměv na tváři a říkám si: „To je přesně ono! Takhle to chci!“ Doufám, že se tohle nadšení otiskne i na posluchače.

Které prvky z vašich předchozích alb byste chtěl na novince zanechat a co byste chtěl svým fanouškům nabídnout premiérově? 

Daleko více jsem se soustředil na texty. Samozřejmě se bude jednat o album, které bude hodně o mém hlasu, ale vložil jsem do písní svoje hluboké myšlenky, které jsem dříve neuměl tolik vyjádřit. Získal jsem však časem i určitý nadhled, takže humor není nikdy příliš daleko. Zvukově to bude převážně má producentská práce stejně jako aranžérsky. Bude to skutečně má autorská vize.

Jak a na kom testujete vaše nové skladby? Kdo jsou vašimi prvními kritiky? Stává se, že díky jejich postřehům své skladby kompletně přepracujete, nebo vám jde spíše jen o nějakou zpětnou vazbu?  

Rozhodně nikomu dopředu neříkám, o čem bych chtěl napsat píseň. Může se stát, že vás daná osoba svým nezájmem nebo malým zájmem od psaní odradí. Vlastně mými prvními posluchači jsou většinou ostatní muzikanti, se kterými hraji. Doma radši pouštím už hotové nahrávky, za kterými si stojím. Nepíšu zas tak velké množství skladeb, a když už nějakou napíšu, jsem přesvědčený, že ji takovou chci mít. Musí mě samotného bavit a musím ji chtít zpívat. V minulosti to tak vždycky u mě nebylo a musel jsem projít určitým uměleckým přerodem, ve kterém bylo i období, kdy jsem nebyl schopný napsat nic. Neměl jsem ani náladu hudbu moc poslouchat. Věnoval jsem se hodně literatuře a ta mě zpětně inspirovala zase k hudbě.

Právě s literaturou souvisí následující dotaz. Na vašich webových stránkách uvádíte, že jste v originále přečetl kompletní dílo Jamese Joyce a Aldouse Huxleyho. Proč zrovna tito autoři jsou pro vás stěžejní? Jaké základní myšlenky z jejich děl byste rád šířil dál, respektive se jimi inspirujete?

James Joyce mi vrátil chuť dělat hudbu. Opravdu. Pokud potřebujete otevřít oči, James Joyce je autor, který vám ukáže, že každá věc skrývá nekonečno možností. Každý náš den je cestou Odyssea i Huckleberryho Fina. Každý pád je pádem Adama a Evy i obyčejného nosiče cihel Finnegana. Každý vzestup je znovuzrozením Ježíše Krista i příchodem jara. Pokud se dostatečně podrobně díváte, naleznete i v té nejobyčejnější, partikulární věci univerzální pravdu.

Rozhodně souhlasím…

Hlavní postava knihy Finnegans Wake se mimo jiné jmenuje i HCE (Here Comes Everybody –  Zde přichází kdokoli) a  dokáže spojit nejsprostší vtip s nejsvatější myšlenkou v jedné větě jako v románu Ulysses (česky Odysseus – pozn. red.), nebo dokonce i v jediném slově, jako například v románu Finnegans Wake.  S tímto druhem myšlení se můžete projít vlastní zahradou a naleznete v ní celý vesmír. Nekonečnou studnici vědomostí a poezie. Jsem za první třetinou jeho poslední knihy Finnegans Wake a musím říct, že tvorba Jamese Joyce skutečně v mnoha ohledech změnila můj život. Mohl bych o ní mluvit celé hodiny.

A co se týká Aldouse Huxleyho?

Aldous Huxley byl zase velmi inteligentní vizionář. Myslím si, že jeho pojednání o demokracii a budoucnosti totalitního vedení nemůže v dnešní době nikoho nechat chladným. Předpověděl internet i Donalda Trumpa a jeho intelektuální rozpory s Thomasem Mannem, což je autor, který mi je také velmi blízký a jehož knihy jsem rovněž přečetl, týkající se halucinogenních drog, jsou pro mě fascinující. Vůbec mě fascinuje snažit se pochopit odlišné druhy myšlení dvou různých inteligentních lidí. V poslední době i mimo knihy například střety mezi Tomášem Halíkem a kardinálem Dukou. Joyce a Huxleyho zmiňuji hlavně proto, aby se někdo chytnul jako vy a chtěl si se mnou o literatuře povídat (smích)… Těch lidí zase tolik není.

V jednom komentáři na YouTube jste také použil výrok lorda Byrona: „Pokud vaše srdce nemá chuť křičet spolu s davem, pak je sláva jen kravál.“ Můžete upřesnit, co přesně jste tím chtěl říci? 

Tak jak to myslel Byron ve svém Donu Juanovi. Pokud v srdci alespoň trošičku nevnímáte svou slávu jako zaslouženou, potom je nesnesitelná a spíše na obtíž.

Co vás čeká v nejbližší době? 

To je ve hvězdách. Měl jsem zpívat na festivalu Prague Proms, na koncertu věnovaném Karolovi Duchoňovi na Slovensku… Nikdo neví, zda se něco z toho uskuteční, nebo ne. Budu velmi pilně pokračovat s prací na sociálních sítích a hlavně pokračovat s nahráváním alba. Mým cílem je také dostat se na hudební festivaly, které snad už v příštím roce budou. Je mi nesmírně líto, že to v minulosti příliš nevycházelo. Můj směr je jednoznačně vpřed!