Ředitel Slezského divadla Opava Ilja Racek: Už nemáme na co sáhnout, další úspory jsou vyloučeny

Vyčíslilo už Slezské divadlo ztráty způsobené pandemií?

My je stále ještě počítáme, protože stále nehrajeme. Od půlky března do dneška činí odhad přibližně půl milionu korun ztráty měsíčně.

Co na to říká zřizovatel?

Dostali jsme pouze oznámení, že Magistrát města Opavy hodlá všem příspěvkovým organizacím krátit příspěvek o určité procento. Samozřejmě je to otázka domluvy. Pan primátor se s námi, myslím se zástupci Slezského divadla, chce sejít.

Co by snížení příspěvku znamenalo pro provoz divadla?

To by znamenalo, že bychom nemohli vůbec hrát. Mohli bychom se zrušit.

To byste nemohli na něco sáhnout, někde ušetřit a podobně?

My nemáme na co sáhnout. My jsme už do roku 2020 vstupovali s tím, že jsme akceptovali krácení rozpočtu o pět milionů. To bylo to mediálně propírané propouštění sólistů, které jsme nakonec vzali zpět. Ale v podstatě už bychom nemohli řádně fungovat. Není už prostor pro úspory. My z toho, co máme, když připočítám ztráty na tržbách, už nemáme z čeho platit ani běžný provoz.

Hrozí tedy, že by Opava mohla nakonec přijít o divadlo?

Věřím, že ne. Chápu vedení města, které během koronavirové krize muselo řešit řadu výdajů. My budeme dále existovat za minimálních nákladů. Ale přece jen musíme do toho divadla vstoupit, rozsvítit, zaplatit uvaděčky, máme hosty v inscenacích, takže bez řádného příspěvku bychom skutečně měli obrovský problém. Ale doufám, že takové úvahy jsou z říše sci-fi.

Slezské divadlo je svým způsobem jedinečné mezi oblastními divadly v České republice. Máte tři soubory, činohru, operu a balet. Obecně platí, že opera je nejdražší. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě se v minulosti dokonce objevily ojedinělé hlasy některých herců z činohry proti tomu, kolik stojí operní inscenace, pokud nejsou skutečně spíše komorní, ale mají velkou výpravu, orchestr a hostující sólisty. Bylo třeba jim vysvětlit, že opera je prostě dražší a že je tomu tak všude na světě. Jak je to u vás?

U nás nějaká nevraživost není. Naše soubory se vzájemně akceptují a uznávají. Nikdy nepadla slova o zrušení jednoho či druhého souboru. Divadlo je prostě nějaký celek, který v Opavě historicky funguje řadu let. Slezské divadlo je svým způsobem v rámci nejen republiky, ale i Evropy jedinečné. Město s šedesáti tisíci obyvatel má divadlo s operou, činohrou a baletem! To nikde jinde není.

Co tedy znamenala pandemie přímo pro zaměstnance divadla a co může ještě přinést?

Bude se pravděpodobně v blízké budoucnosti zvažovat, kolik finančních prostředků mají města a potažmo i stát na kulturu. A jestli kultura jako taková není jen nějaká třešnička na dortu. To bych samozřejmě slyšel velice nerad. Ale je to tak.

V Ostravě byl kdysi náměstek primátora pro životní prostředí, který potřeboval navýšit peníze na centrální čističku vod. A chtěl vzít miliony z rozpočtové kapitoly na kulturu. Dostalo se mu varování, že sice zajistí kanalizaci, ale po chodnících města budou chodit s jistou nadsázkou dvounohé nevzdělané a nekulturní, nekultivované splašky. Až když tohle uslyšel, couvnul.

Vzpomínám si na něho. Bylo to v devadesátých letech. Také jsem s tím člověkem jednal. Na každém zastupitelstvu měl vždycky něco proti divadlu. Šel jsem za ním s tím, že se přímo zeptám, co mu vadí. A on mi řekl, že kanalizace pod Ostravou je stará a potřebuje vyměnit. Řekl jsem mu tehdy, že nežijeme jen kanalizací. Žijeme také duchovním životem, myslíme na to, že lidé ráno vstanou z postele a musí mít chuť do života, chuť do práce, pozdravit babičku, maminku, děti vypravit do školy, a to je bez síly, kterou člověku dodá kulturní zážitek, skoro nemyslitelné. Nechci tady ale za každou cenu obhajovat kulturní investice. Je na zastupitelích, aby zvážili jednotlivé výdaje.

Projevila se pandemie nějak na naplňování dramaturgického plánu sezóny nebo na přípravě sezóny další?

My jsme pouze odložili některé premiéry na podzim. U nás se to týká pouze jedné opery. Činoherní premiéry zůstaly stejné.