Výtvarník Josef Bolf vzpomíná před výstavou v Domě umění na bohému od Černého pavouka

V pátek byla vaše výstava v ostravském Domě umění prezentována novinářům, zůstanete do úterní vernisáže?

Jako vernisáž chápu tohle dnešní setkání. V úterý už v Ostravě určitě nebudu, ale myslím, že z hygienických důvodů se ani žádná oficiální vernisáž nechystá.

Vybavuji si, že jste v roce 1999 vystavoval v klubu Černý pavouk a expozici jste dal až barokně dlouhý název Chtěl bych sbírat kousky tvého srdce, až ti jednou pro někoho pukne. To byla vaše první výstava v Ostravě?

V té době jich bylo více, šlo o několik výstav, které v Ostravě dělali malíř Pavel Šmíd, kurátor Vladislav Holec anebo majitel antikvariátu Honza Oravec. Do Ostravy jsem tehdy občas jezdil i s přáteli umělci, kteří tu také vystavovali, třeba s Janem Šerýchem, Tomášem Vaňkem anebo s už zesnulým Jánem Mančuškou.

To jsou dnes samá velká jména, tehdy jste tvořili uměleckou skupinu Bezhlavý jezdec. Tomáš Vaněk je třeba rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Kde všude jste v Ostravě vystavovali?

Kromě Černého pavouka si vybavuji třeba Galerii 761 (dnes Galerie Nibiru v Přívoze) a tamního kurátora Reného Rohana. Vzpomínám na tu dobu jako na hodně bohémské období, prošli jsme v Ostravě mnoho podniků a pořád hovořili o umění. Bylo to zábavné, teď se mi třeba ještě vybavil malíř Jakub Špaňhel.

Josef Bolf: V noci

Ostrava měla v devadesátých letech velmi živý ohlas v hlavním městě a zdejší mladé umělce vehementně prosazovali třeba pražští kunsthistorici manželé Ševčíkovi. Zdálo se dokonce, že tohle město by mohlo být jakýmsi novým výtvarným centrem republiky. Nestalo se tak, a dnes jsou výtvarné devadesátky v Ostravě jen pěknou vzpomínkou. Čím si to vysvětlujete?

Je to spíš jinak. Celé české výtvarné umění si v devadesátých letech myslelo, že je významnější, než je. To nebyla jen otázka Ostravy, to souviselo s celou tehdejší atmosférou. Ale to je pryč, zato dnes máte v Ostravě neuvěřitelné PLATO, to je vynikající galerie.

Na PLATO jsme hrdi, je to náš most k nejaktuálnějším trendům ve světovém umění. Ale místní scéna si PLATO ne vždy pochvaluje, protože tam může vystavovat jen výjimečně.

Jasně, to chápu, ale PLATO nemá nikde v Česku obdobu.

V devadesátých letech byla Ostrava ještě hodně industriální a měla neopakovatelné kouzlo. Dnes je jiná, podle mě ztratila syrovost a tím i originální půvab, jak teď vnímáte Ostravu?

Moje žena měla nedlouho před vypuknutím karantény vernisáž v klubu Fiducia, takže jsme tu pár dní zůstali. Dnešní Ostrava je určitě jiná, a možná to teď řeknu hloupě, ale přišlo nám to jako hezké město. V centru je fajn, dá se tam najíst, všechno jsem vnímal jako takové správné a bezpečné, ale to je možná to, o čem mluvíte, co vám vadí.

Protože poklidných, bezpečných, čistých a kulturních třistatisícových měst najdete v Evropě spoustu. Industriální Ostrava byla jen jedna.

Jasně, Ostrava je dnes taková normální.

Z výstavy Josefa Bolfa v Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Vaším velkým tématem jsou socialistická sídliště, i na aktuální výstavě v Domě umění je najdeme hned na několika obrazech. Zajímavé je, že do 15. března tady v Domě umní vystavovala ostravská malířka Marta Kolářová, pro které jsou motivy sídlišť také zásadní. Znáte její dílo? Cítím určitou spojitost…

Viděl jsem tady její obrazy, ale spíš bych to zobecnil, že na sídlištích vyrostlo mnoho výtvarných umělců a nějakým způsobem s tím tématem pracují. Podle mě to má Marta Kolářová takové expresivnější a její malba odkazuje spíš ke Kubovi Špaňhelovi než k mým pracím. Mě vždycky fascinovala spíš kresba, určitě tam ale nějaké spojitosti můžete najit.

Je to asi i o povaze umělců, oba jste temní až depresivní, malby Marty Kolářové jsou ale skličující, introvertní, až odevzdané. Z vašich obrazů cítím boj, snahu se těm temným silám postavit, je to určitá výzva. Aktuální výstava v Domě umění vychází z vašeho filmu Těžká planeta, který jste animoval a nyní se promítá v rámci výstavy. Co je to za film?

Film Těžká planeta je z roku 2014 a jeho hrdinou je chlapec, který má asi nějaké moje propriety, moje identifikační znaky, a který jde ze školy domů, bydlí na sídlišti. A v noci se mu zdá sen, to je vlastně všechno.

Součástí výstavy je i malé kino. (Foto: Ivan Mottýl)

Kde se nachází to sídliště?

Je to Jižní Město v Praze, ale plus minus by se to mohlo odehrávat na jakémkoliv sídlišti.

Jak vznikl nápad na tuto výstavu?

Ostravský Dům umění při svém loňské rozšiřování sbírek film Těžká planeta zakoupil. A proto jsme se domluvili, že tenhle nákup budeme reflektovat výstavou. Film je to velmi specifický a s jeho reinterpretací formou výstavy tady v Ostravě mi pomohl kurátor Jiří Ptáček.

Ostravská výstava dostala název Planeta, která neexistovala. Film se jmenuje Těžká planeta, temnota se tedy prohlubuje, proč?

Tento svět je neutěšený spíš proto, že není úplně popsaný. Ty moje věci vznikají v nějakém impulsu, kterému úplně nerozumím, a to je na tom přitažlivé. Film odkazuje na stejnojmennou antologii sci-fi povídek, kterou jsem četl v osmdesátých letech. Je to tedy taková přesmyčka, ten název výstavy. Filmem se dovršila nějaké osobní linie v mé práci, na výstavě se snažím propojit kresebnou linku s expresivnější malbou, více barevnou, dochází k jakési syntéze, kterou ale nemám přesně definovanou, jen tuším nějaký směr. A přitahuje mě právě to, že se to děje jinak, než si představuji.

Josef Bolf: Co není vidět

Váš kurátor Jiří Ptáček říká, že po technické stránce jsou nové práce na výstavě fúzí štětcového projevu a proškrabávání se vrstvami barevných nátěrů. Takový je i nejvýraznější obraz na aktuální výstavě, který nese název Co není vidět. Co byste k němu ještě řekl?

Ten obraz je pro mě důležitý, loni jsem ho poprvé vystavoval v pražském Veletržním paláci na výstavě Tušení stínů. Dali jsme ho sem s kurátorem Ptáčkem proto, že nějak pracuje s tou reinterpretací mého filmu. Na plátně je nějaký kluk, který něco vidí, něco to jako shrnuje, ale mi vlastně nevidíme, kam kouká, my vidíme nějaký další svět… Pro mě je důležitá ta neuchopitelnost. Já se ale v poslední době interpretaci svých obrazů snažím vyhýbat, spíš k tomu vyzývám diváky.

Tak teď je to na nich, děkuji za rozhovor.

*

Josef Bolf. Planeta, která neexistovala. Galerie výtvarného umění v Ostravě (Dům umění), výstava potrvá do 30. srpna.

Josef Bolf (1971) se narodil v Praze. V letech 1990–1998 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolji a Vladimíra Skrepla. Mezi lety 1996 a 2002 byl společně s Jánem Mančuškou, Janem Šerých a Tomášem Vaňkem členem skupiny Bezhlavý jezdec. Jeho díla jsou součástí předních tuzemských sbírek, sólové výstavy měl kromě řady českých galerií i v Paříži, Berlíně, New Yorku nebo Curychu.