Pustějovská kapela Nevím: Záleží na každém, co si z našich písní odnese

Poslední píseň, kterou jste uveřejnili, byla Pár prázdných vět. Co byste o ní mohli říct?

Michal Berger: Oba naše nové songy jsou jiné než naše předešlé skladby. Snažili jsme se ukázat našim posluchačům, že roky, kdy jsme zpívali o škole, jsou za námi a snažíme se posunout zase o kus dál.

Ve skladbě se zpívá: „Nečekám, že zachytíš můj pád.“  Dají se tato slova interpretovat tak, že jsme k sobě už natolik lhostejní, že když vidíme, jak někdo pomyslně padá, tak se o něj/o ni už ani nestaráme a pády druhých nám přijdou jako běžná součást našich životů?

Tonda Berger: Ta myšlenka je vlastně velmi podobná. Při psaní textu se ale jednalo o konkrétní zkušenost s konkrétním člověkem, který se tvářil jako nejlepší přítel, ale v těžkých chvílích se po něm slehla zem.

Jak by měly vaše písně na posluchače působit? Jaké emoce by v nich měly zanechat, abyste si řekli, že vaše úsilí nebylo marné?

Michal Berger: Je na každém, co si z písní odnese. Já beru jako úspěch, když si někdo pustí song vícekrát, protože se mu líbí a přijde si tuto skladbu s námi zazpívat na náš koncert.

Další letošní vaší písní je singl Znamení. Dá se z těchto dvou příspěvků usuzovat, že chystáte nové album?

Tonda Berger: Nové album samozřejmě do budoucna plánujeme, ale určitě ne v dohledné době. Jelikož jsme si v posledních letech prošli obdobím velkých změn v kapele, tak letošní dva singly bereme jako první krůčky z dlouhé cesty k dalšímu albu.

Svého času jste byli označováni jako nejmladší rocková kapela v Česku. Nicméně tohle pojmenování nelze využívat neustále. Vnímáte tedy, že se mění vaše postavení na české hudební scéně? Vidíte spíše plusy, nebo minusy?  

Michal Berger: Jsme si vědomi, že jsme začínali jako nejmladší rocková kapela a byli jsme bráni z našeho pohledu hlavně jako atrakce. Ti malí kluci, kteří sotva dosáhnou na konec hmatníku kytary, a hrají skladby od AC/DC nebo Judas Priest. A čím jsme starší, tím je těžší se prosadit, jelikož takových kapel ve starším věku je spousta. Ale pro nás je to aspoň výzva a snažíme se prosadit hudbou, která nás baví. Rozhodně to bereme jako plusy, protože tolik zkušeností, které jsme získali, a možností zahrát si s takovými kapelami (například Kabát, Olympic, Nazareth a další – poznámka autora) nám už nikdo nevezme.

Nutno podotknout, že tuzemských pop-rockových kapel je opravdu spousta. Máte pocit, že jste v nějakém směru jedineční?

Michal Berger: Snažili jsme se, aby naše nové songy byly aspoň trochu odlišné od jiných kapel. Rozhodně si myslím, že jsou jiné než naše starší skladby, a to bylo taky účelem. V dnešní době je těžké být úplně odlišný, jelikož kapel je v současnosti na trhu hodně.

Tonda Berger: Určitě bychom se rádi lišili od ostatních, i když to možná paradoxně snižuje šanci na úspěch. Vždy jsme se považovali více za rockovou kapelu než popovou. Je pro nás důležité tuhle myšlenku zachovat v naší tvorbě a myslím si, že naše současná tvorba to dokazuje. A čím jsme jedineční? Asi to budou hlavně zkušenosti, které jsme nasbírali za těch 18 let.

Už v našem dřívějším rozhovoru s vaším bubeníkem Matějem Lienertem zaznělo, že kapela vznikla v době, kdy jste ještě byli žáci základní školy. Každopádně podobných projektů je vždy spoustu, ale po nějakém čase se rozpadnou. Čím to, že vy stále hrajete a navíc hrajete spolu? Kde hledat kouzlo vašeho kamarádství? 

Michal Berger: Jsme spolu ve stejném složení už téměř 18 let. Abych pravdu řekl, nevím, čím to je, ale rozhodně jsme se neobešli bez různých ponorek, hádek, neshod a podobně. Myslím si, že to k tomu patří a z mého pohledu je to jako ve vztahu jen o kompromisech.

Co vás život v šoubyznysu naučil? V čem podle vás máte výhodu třeba oproti vašim vrstevníkům, případně jiným českým kapelám?

Michal Berger: Máme toho za sebou spoustu a myslím si, že je hlavně důležité na sobě pořád pracovat. Jako naše malé plus vnímám naši sehranost, a to je jen díky tomu, že jsme s kluky spolu tak dlouho stále ve stejném složení. Známe se už hodně dlouho a víme, co od sebe navzájem čekat.

Tonda Berger: Myslím si, že šoubyznysem jsme se jen mihli v našich začátcích. Ale jelikož jsme tenkrát byli ještě děti, asi jsme to dostatečně nevnímali. Určitě se dá ale říct, že jsme se dostali do podvědomí některých lidí, což se nám v budoucnu vyplatilo.

Jak vzpomínáte na spolupráci s Petrem Jandou v jeho studiu? Co se vám vybaví jako první z natáčení skladby Vlak, co nikde nestaví?

Michal Berger: Bylo to pro nás něco neuvěřitelného. Byla to naše první zkušenost s nahráváním v profesionálním studiu. Byli jsme jako v nebi. Koukali na jeho drahé kytary, na vybavení studia. Bylo to super.

Další zajímavost, která vyplynula z našeho nedávného rozhovoru s Matějem Lienertem, je skutečnost, že se oba dva věnujete také sportu. Jak moc podle vás vaše sportovní zkušenosti ovlivňují váš hudební život? Jak moc a jak konkrétně se tyto oblasti prolínají?

Tonda Berger: Když jsem se tohle dočetl v rozhovoru s Matějem, pobavilo mě to. Oba rádi sportujeme, ale jen rekreačně. Asi stejně jako každý. Vždy jsme ale brali hudbu jako prioritu. Nevzpomínám si, že by někdo z nás někdy upřednostnil jakýkoliv koníček před kapelou.

Které muzikanty obdivujete, ačkoliv třeba hudba, kterou hrají, není váš šálek kávy?

Tonda Berger: Přestože hrajeme v jedné kapele, je zajímavé, že máme s kluky hodně odlišný hudební vkus. Já osobně se snažím poslouchat co nejširší škálu stylů a nových kapel. Od každé z nich se dá něco přiučit. Většinou hledám věci, kterými se můžu inspirovat. Je ale dobré najít taky prvky, které se mi nelíbí a kterým bych se měl při skládání vyvarovat.

Každopádně vždy mám nějaké období, kdy hodně poslouchám nějakého konkrétního interpreta. Právě teď mě nejvíce baví Dermot Kennedy.

Co máte v plánu během následujících měsíců?

Tonda Berger: Momentálně se toho moc plánovat nedá. Snažíme se ale využít současnou situaci, jak to jde. Především se věnujeme skládání nových písniček.