Ředitel Těšínského divadla Petr Kracik: Zkáza způsobená virem se ukáže později a nebude jenom materiální povahy

Má už Těšínské divadlo vyčíslené ztráty způsobené pandemií?

Tím se teď zabývám nejméně ze všeho. Samozřejmě, že všechny finanční ztráty máme spočítané, ale to není v této situaci to nejdůležitější, co bychom teď chtěli hlásit do světa.

A co je tedy důležitější?

Já mám štěstí v tom, že jsem dříve jako ředitel divadla v Praze prošel dvěma povodněmi. Tehdy ta voda pohltila celé divadlo, výška hladiny v hledišti byla čtyři metry. Při pohledu na tichou hladinu jsem si tehdy z pomyslného jeviště položil otázku, co mi ta voda odnesla a co mi do divadla přinesla. Mohl jsem konečně provést dlouho očekávanou rekonstrukci divadla. Za sedm měsíců. Takže se dnes také ptám, kromě těch škod, které tady samozřejmě jsou a které budou ještě hodně bolet, co mi tato koronavirová událost paradoxně přináší.

Něco jako ztráty a nálezy?

Ano.

A co tedy přináší?

Především větší rozvahu a klid. Ten příměr s tou povodní jsem připomněl, protože mám jistou zkušenost. Voda opadla, já se domníval, že vysušíme jenom sedadla, vytřeme podlahu a pojedeme dál. Ne, ta voda v těch zdech zůstala strašně dlouho. A ta zkáza se projevila mnohem později. A stejně tak bude i dnes. Zkáza toho viru se ukáže mnohem později. A nebude jenom materiální povahy.

Mluvíte o Těšínském divadle?

Ano. Proto dnes nechci nikoho stresovat tím, že máme takové a takové ztráty. Tři neděle bylo naše divadlo neprodyšně zamčené. Chránili jsme sami sebe, protože máme čtyřicet procent lidí v rizikové skupině. A nikdo se nenakazil. To považuji za úspěch. A pak jsme určitě všichni získali spoustu důležitého času. Před koronavirem jsem se pořád ptal, kdy stihnu to a kdy zase to, a najednou byl čas na čtení, na zkoušení bez šibeničních termínů, na ohlédnutí se i na prosté zastavení se v sobě… v tichu.

Pandemie se projevila na stávajícím programu. Poznamenala také příští sezonu?

Od nové sezony přecházíme do jiného programového režimu, ve kterém chceme snížit počet premiér a tím získat prostor pro hrací termíny. Je nutno přiznat, že tuto změnu jsme plánovali předem, ale nová situace ji v podstatě rozhodla a uspíšila. A druhé věc, to byla výměna jednoho titulu za jiný. Prostě jsem dospěl k názoru, že téma zamýšlené inscenace se do dnešní situace moc nehodí.

Jak to bylo téma?

Krásné téma: o divadelním zákulisí a jeho prokletí, těžké, složité, ale příliš neutěšené. Proto jsme se rozhodli, že raději uvedeme neméně půvabnou českou lidovou hru, a to Komedii o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. Myslím si, že teď přišel její čas. A vedle toho připravíme inscenace Šumař na střeše, Divá Bára a Vánoční sen. Nejde o to, že lidé se budou chtít bavit. Ne, ne, lidé se budou potřebovat vyznat v nové situaci. Třeba jen emočně. Opřít se o nové hodnoty, o pravdivé vize a hlavně o naděje. Už brzy se všechno obnaží a ukáže se, co nedrží pohromadě, co je špatně. Myslím si, že se všichni budeme muset vrátit na té naší cestě o kousek zpátky… a taky v sobě.

V této souvislosti se musím zeptat, co by mělo divadlo hlavně dávat teď svým divákům?

Zaměření našeho divadla je dávat především naději. Ukazovat, jak se vyznat ve světě, ve kterém existujeme, a že na jevišti ještě stojí lidé. To se u nás nemění, jen se to ještě více zostří.

Těšínské divadlo najíždí snad jako jediné téměř na plný provoz. Vyplatí se to?

Ale to přece není problém peněz! I když ty peníze budou nakonec strašně moc rozhodovat a divadlo se bude muset prát o své místo na slunci. Vážnější problém je hysterie, která teď prochází krajem. Já čtu ty poplašné zprávy: vyvarujte se divadla, tam se nakazíte, a podobně. Musím s tím bojovat. S vlastním strachem o své lidi a se strachem publika.

Jednali jste se zřizovatelem? Jste jako jediné divadlo v kraji navázáni na krajský rozpočet…

Samozřejmě. Všichni teď mluví jen o penězích. Co se vyplatí, co se nevyplatí. Ale to není přece téma divadelníka! Jsme tady pro ty, kteří nás možná už v tuto chvíli potřebují. A naše práce je hrát divadlo. Jestliže se v této době najde člověk, který chce přijít do divadla, tak já jsem tady od toho, abych mu to umožnil a ne se vymlouval jen na to, že se mi to ekonomicky nevyplatí.

Všechna divadla se potýkají s restrikcemi. Třeba povinné rozestupy, limity na počet diváků atd.

Ale to jsou jen technické problémy. V našem velkém divadle snadno těch sto diváků rozprostřeme, bude jich tam sice jen třetina, ale to emočně zvládneme. My i divák. Hraje se, i když má herec horečku nebo sádru na noze, hraje se, když herečka nemůže kvůli nemoci mluvit nebo s textem v ruce zaskakuje za nemocnou kolegyni. Proto volím hrát. Nemůžeme sice pořádat představení pro naše milé předplatitele, protože by se nám při omezené kapacitě sálu prostě nevešli. Tento program spustíme až od nové sezony. Ale rozhodně chceme teď udělat tři předpremiéry našich nových inscenací, na kterých momentálně pracujeme. Aby všechno nezůstalo na září, to bychom se pak mohli zbláznit. Řádné premiéry proběhnou v září.  A zároveň budeme mít příležitost rozpoznat, zdali je chuť lidí přijít do divadla. Zdali se potřebují setkat.

Slovo setkání, setkávání, to je téměř leitmotiv Těšínského divadla od nástupu Petra Kracika do funkce ředitele …

Ano, souhlasím. Možná zjistíme, že to nejde. Ale nabízíme, otevíráme. I když nevíme, co nás čeká. A stále pilně pracujeme na otevření nové experimentální scény v budově divadla, která bude hlavně sloužit Loutkové scéně Bajka. Ta hraje v podstatě dlouhodobě v nevyhovujících podmínkách. Musím ocenit, jak všechny firmy pracovaly v té nejtěžší karanténě, abychom mohli v září otevřít.

Co Festival divadel Moravy a Slezska a Festival Na hranici?

Pracujeme na tom, a měl by v nějaké podobě proběhnout na začátku října.

To se ale dostanete do kolize s festivalem Dream Factory, který byl kvůli koronaviru přesunutý na začátek října. Přivítali byste posun tohoto nového termínu? Přece jen jste byli první, kdo obsadil festivalem začátek října…

Ano, přivítali bychom to, ale nemůžeme to ovlivnit, o tom rozhoduje vedení Divadla Petra Bezruče. Ale tohle já teď neřeším. Řekněme si jednu pravdivou věc: ta nádherná vlna, na které jsme pluli v minulosti, je už pryč. A my musíme zažít úplně znova. A platí to pro celý svět. Je to výzva. A opět je to jako po té povodni, kdy jsem si řekl: jsme opět na začátku a může vzniknout něco hezkého.